12 bodů proti zbytečnému utrpení

0
774

Co je dobré si připomenout, abychom se netočili v bludném kruhu zbytečně dlouho? Jak předcházet nebo aspoň mírnit zbytečné utrpení? Jak vylepšit situaci? Máme pro vás 12 nápomocných bodů/myšlenek.

urtpeníMučení nefunguje

Je diskutabilní, jakou reálnou hodnotu mají informace nebo činy, získané mučením (mohou být zkreslené, lživé, neúplné), jasné však je, že informace a činy získané diskuzí či pozitivní motivací (tzn. jít příkladem apod.) jsou trvalejší, upřímnější, relevantnější.

Změna charakteru se nekoná

Náš charakter se vytváří do cca 6 let. Vyvíjíme se celý život, upravujeme své chování, zvyky, nabíráme zkušenosti a různé směry, charakter však zůstává. Těžké časy mohou ověřit vnitřní sílu, potenciál, vypilovat know-how, vyjasnit životní směr, prohloubit dobré či špatné vlastnosti, avšak nemohou změnit, co jsme jednoduše MY. Na sílu/přes odpor se proto nevyplácí jít, neboť (si) můžeme přivodit zbytečné trauma, ztratit čas… a nakonec být zklamaní, že lidé se (ve své podstatě) nemění. Inu, jak rčení moudře radí: „Když to nejde po dobrém, po zlém to ani nezkoušej.“
Čtěte také: Jak se ubránit vzteku

Stres negativně ovlivňuje funkci mozku, proto: co nemůžeme ovlivnit, nechme volně plynout… a když můžeme, volme štěstí

Zbytečný (lze říci dobrovolný) stres/trápení nemá dobrých účinků (doporučujeme přečíst studie doktorky a profesorky neurologie S. Seshadriové). Objevíme-li v sobě něco dobrého, zřejmě bychom to objevili i bez stresu/trápení (a možná ještě v lepším světle). Pokud však něčím negativním procházíme „shůry“, nedobrovolně – aniž bychom to mohli ovlivnit, pak se může jednat o „shůry danou“ životní cestu/zkoušku, která nám může něco dobrého dát (buďme ale ve střehu… a jak to bude možné, od špatného odejděme).

„Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.“
Jára Cimrman

Taktéž pamatujme: Být šťastný je náročnější než být smutný, ale mnohem přínosnější pro zdraví těla i duše.

Je prokázána souvislost mezi prožitými traumaty v dětství a kardiovaskulárními onemocněními a depresemi v dospělosti

Trápením trpí nejen mozek (viz bod výše), též srdce a cévy… (V českých mediích o tom psaly například novinky.cz)
Čtěte také: Je utrpení a násilí nutnost?

Tyranie souvisí s nižším IQ a špatným základem v dětství

Když někdo ublíží, říkáme: „Je to blbec bez úrovně“. Kupodivu to říkáme většinou trefně, neboť výsledky mnohých studií deklarují, že lidé, kteří se dopouštějí závažných trestných činů, zejména násilí nebo dokonce zabití, mívají nulové nebo velmi nízké EQ (emoční inteligenci) a větší zkušenosti s násilím ze svého okolí, zejména z rodinného prostředí. „Dospívající, kteří denně vnímají hrubé chování ve svém okolí se mohou naučit, že řešit problémy násilím je správné a ve vypjatých chvílích proto mohou reagovat agresivně.“ (archiv.zurnal.upol.cz)
Čtěte také: EQ: Jak na tom jste? nebo Rozvoj EQ

Násilí/stres/tyranie nefunguje jako „zlepšovač“ ani u zvířat

Problémová zvířata jsou většinou ta, která si stresem a tyranií prošla. Podíváme-li se kupříkladu na Znalce psí duše (pořad o nápravě problémových psů) zjistíme, že uznávaný (lidmi i zvířaty) cvičitel neaplikuje na psy násilí, i když ho chtějí kousnout. Přesto napraví/uzdraví jejich chování. Zajímavostí je, že zvířata, byť prošla peklem, mají větší šanci na nápravu chování než lidé. Takže starého psa novým kouskům nenaučíme snadno, přesto je to reálnější, než naučit novým kouskům dospělého člověka.

Naučme se rozeznávat nejen to, co je „normální“, ale především, co je správné

Na otázky správnosti odpoví většinou srdce, empatie, soucit, morálka, charakter, mnohdy i prostá intuice.

„Netrap druhé ničím, čím bys sám nechtěl trpět. Jestli by se ti nezamlouvalo být otrokem, postarej se, aby nikdo nebyl tvým otrokem. Máš-li otroky, ty sám jsi největším otrokem.“
Epiktétos

V otázkách práv na vlastní život a vlastní rozhodnutí jsme si rovni

Přestaňme se ohánět nucenou/vymyšlenou autoritou. Doby otroctví a lidí „pod“ a „nad“ jsou u konce. Příroda nám nenadělila cedulky s nápisy, kdo je víc, kdo méně. Jsme si rovni. Jiné názory, nátury a druhy životů nejsou problém, buďme rádi za pestrost. Mějme své žití a dovolme, ať druzí mají zase to jejich.

„Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ 
Voltaire

Zodpovědnost si neseme sami

Můžeme se vymlouvat, že trpíme nebo trápíme druhé z nějakého (zaručeně „relevantního“) důvodu, můžeme ale také jednoduše přijmout zodpovědnost za své vlastní chování a ovládnout se, což přináší mír nejen vlastnímu srdci, ale též okolí. Mizí hry (kdo komu co dluží, kdo co zasluhuje), mizí křivdy, msty. Mír a harmonii taktéž navozuje uvědomění, že naše představa a pravda* může být vskutku jen naše (a představa/pravda* druhých jen jejich), není tedy potřeba velkých bojů, násilného přesvědčování..

Každý má svou vlastní zahradu myšlenek.

Občasný smutek, stres i diskuze (menší hádky) jsou součástí života. Netřeba se trápit trápením (netřeba znásobovat, 0x0 je stále 0, která pak pouze zbytečně lidi směřuje do 00), jen ho přijmout, pochopit, vyřešit, otočit ve štěstí.
Čtěte také: Umění hádky 1, Umění hádky 2

„Nenacházíme vůbec žádné lidi se zdravým rozumem kromě těch, kteří souhlasí s našimi názory.“
François de La Rochefoucauld

Šampióna nedělá počet pádů, ale vnitřní síla, srdce a charakter

Některé životní zkoušky nás posílí, jiné oslabí – přijměme potřebné, vyhněme se zbytečným. Prožijme smutek, stres, cítíme-li, že je to na pořadu našeho dne, avšak neutápějme se v tom (dramata ponechme filmu, knihám, divadlu). Silné osobnosti těžkosti zvládnou – ideálně jim předejít, vyřešit nebo je ustát, nikoli je vyhledat a nadávat.
Čtěte také: Svědomí, Sebereflexe

Přehodnoťme akceptovanou míru násilí/utrpení

Přehodnoťme sebekriticky i kriticky míru násilí/utrpení, které chceme akceptovat (od nás i k nám) směrem dolu, tzn. zmenšeme jej. Budeme překvapeni, jaké pozitivní změny v životě jsme schopni pouhým: „A dost.“ nebo: „Udělejme/udělám to lépe, po dobrém.“
Čtěte také: O agresivitě a agresorech 1, O agresivitě a agresorech 2, Oběť a viník

Uvědomme si, jaké chceme základy

Nejsme-li masochisté, pravděpodobně budeme chtít dobré základy. Když stavíme dům, také potřebujeme, chceme-li, aby stál dobře a trvale, dobré základy. Šťastný život stojí (především) na radosti + zdraví naší duše.
Čtěte také: Správný začátek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here