Co jste o stresu nevěděli

0
2445

Jako stres se označuje situace, kterou naše tělo vyhodnotí jako nebezpečí, kdy hrozí poškození organismu. Na ochranu proti této zátěži musí náš organismus zapojit obranné mechanismy…

o stresu

Stres ve 3 formách

Stres přichází ve třech formách: jako fyzický stres (trauma), chemický stres (toxiny) a emoční stres (strach, obavy, úzkost atd.) Každý druh stresu dokáže spustit více než 1400 chemických reakcí a vyprodukovat více než 30 hormonů a neurotransmiterů (chemická látka, který vzniká v nervové soustavě).

Krátkodobý stres umíme zvládnout lépe než dlouhodobý

Paradoxně měl původně pocit stresu adaptivní účel. Nejenom člověk, ale všechny organismy v přírodě jsou naprogramovány k tomu, aby se vyrovnaly s krátkodobým stresem, takže mají potřebné zdroje pro mimořádné situace. Pokud nám například hrozí nebezpečí, tělo reaguje poplachovou fází. Zrychluje se srdeční tep, zvyšuje se krevní tlak, zvyšuje se pocení, rozšiřují se zornice, zlepšuje se hmat a vnímání, zužují se cévy pro případ poranění, snižuje se vnímání bolesti, snižuje se prokrvení orgánů dutiny břišní, napínají se svaly a do těla vystřelují hormony jako adrenalin a kortizol, který budí tělo buď k útěku nebo k souboji. Tělo je v nerovnovážném stavu – ale jen krátce, dokud nepomine nebezpečí.

V dnešní době nás nestresuje tolik útok divokého zvířete jako spíš výpis z bankovního účtu, ucpaná dálnice, hádka s partnerem, totální konec harddisku počítače nebo první šedivý vlas, který jsme dnes ráno odhalili v koupelně.

Mezi vzpomínkami na stresující prožitky v minulosti a očekáváním stresujících situací, jež se objeví v budoucnosti, se všechny tyto opakované krátkodobé stresy spojí a vzniká dlouhodobý stres. Toto je verze života v 21. století.

Pokud tělo pociťuje dlouhodobý stres, nestačí se obnovovat homeostáza (schopnost udržovat stabilní vnitřní prostředí). Vitální síla vymizí. Vnímáme méně energie potřebné k růstu a obnově buněk a k dlouhodobým stavebním projektům na buněčné úrovni a hojení. Buňky se zastaví, už spolu nekomunikují a stávají se sobeckými. Není čas na rutinní údržbu (už vůbec ne na nějaké zlepšení), je čas na obranu.

Je to jako žít v zemi, kde se investuje 98 % zdrojů na obranu a nic na školy, knihovny, výstavbu nových silnic, komunikační systémy, pěstování a podobně.

Pozor na rizika dlouhodobého stresu

Není tedy divu, že dlouhodobý stres vede k úzkostem, depresím, ztrátě paměti, ztrátě chuti k jídlu, zažívacím problémům, rakovině, mozkovým příhodám, nespavosti, vředům, revmatologickým problémům, neplodnosti, chronické únavě, ztrátě vlasů, bolestem těla a mnoho dalšího.

Žádný organismus v přírodě není navržen tak, aby dokázal snášet působení dlouhodobého stresu. Několik studií přinášejí i zajímavá zjištění ohledně vnitřních pokynů k uzdravení během mimořádné vypjaté situace. Například badatelé z USA zkoumali geny 100 občanů Detroitu a především se zaměřili na 23 subjektů, které trpěly posttraumatickou stresovou poruchou. U těchto lidí existovalo šestkrát až sedmkrát víc epigenetických variací, z nichž většina narušovala funkci imunitního systému… Další studie poukazuje na vědce z UCLA AIDS Institute. Vědci zjistili, že u nejvíce vystresovaných pacientů se HIV šířilo rychleji. Léky působí 4 x účinněji u pacientů, kteří byli relativně klidní, ve srovnání s těmi, u nichž krevní tlak, vlhkost pokožky a klidový srdeční pulz svědčily o tom, že pociťují stres. Na základě těchto zjištění dospěli vědci k závěru, že nervový systém má přímý vliv na replikaci viru. *

Boj nechme historii

Ačkoli původní reakce uteč nebo bojuj udržovala lidi naživu, nyní bychom se měli stresu snažit spíše vyhýbat a umět relaxovat.

Zdroj: Vy jste placebo (Dr. Joe Dispenza)

Helena Náprstková

Čtěte také: Strach jako průvodce? Ano i ne… 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here