Rozálie Eliášová založila před několika lety YouTube kanál: Still on the way, který ji, jak sama říká, velmi vystihuje. Její jogínská videa mají přes 1,2 milionů zhlédnutí a rozhodně doporučujeme si podle nich zacvičit! Co nám o sobě prozradila?
Na svém YouTube kanálu StillOnTheWay máte několik set tisíc fanoušků. Jak jste toho docílila a plánujete se v tomto směru dál angažovat?
Jak jsem toho docílila? Netuším! Podle mě tkví úspěch často v nenásilnosti a upřímné lásce, s jakou k činnosti přistupujete. První video jsem natočila proto, že mi na českém YouTube něco takového chybělo. Nikdy jsem neměla ambice získat odběratele a budovat něco online – to jsou strašně pomíjivé věci.
Živila jste se jen jako „jogínka“ nebo jste se živila i něčím jiným?
Nikdy jsem nebyla jogínka na plný úvazek, před mateřskou dovolenou jsem byla klasický zaměstnanec a všechny mé doplňkové činnosti jsem dělala jen ve volném čase, protože mě bavily. Teď nastává otázka, kterou si klade spoustu maminek: Co bude po mateřské? Já se často nechávám vést proudem osudu a nic neplánuji příliš dopředu, ale jóga pro mě určitě nadále zůstane jako velký koníček, ne jako živobytí.
O jakém povolání jste snila už jako malá holčička?
Nepamatuji si žádné konkrétní, i když by to bylo hezké. Já jsem totiž už jako malá byla stejná, jako jsem teď. Přelétavá, od jedné záliby k druhé. To mám vlastně doteď. Potřebuji mít svůj pracovní život pestrý. Ráda jsem vytvářela věci a už jako malá jsem se je snažila prodávat, tak možná nějaký obchodní duch by se ve mně tenkrát našel.
Čemu se nyní věnujete?
Momentálně dělím svůj volný čas mezi dcery a provozování bezobalového obchodu Pět švestek, který jsem s kamarádkou před rokem a půl založila. A když mi zbyde ještě trochu volného času nazbyt, chodím se procházet.
Co Vás přivedlo k zájmu o zero waste a jaké kroky v tom podnikáte?
Na začátku loňského roku jsme s kamarádkou otevřeli v Novém Strašecí bezobalový obchod, téma udržitelnosti a zero waste je mi nesmírně blízké. Velmi mě v tomhle ovlivnilo mateřství a uvědomění si, že věci jsou tak strašně nedůležité a nemá smysl na nich lpět. Důležité je pro mě zachovat dětem stejné prostředí, v jakém jsem mohla vyrůstat i já. Je totiž děsivé si uvědomit, že nás s dětmi dělí jen 30 let a jak moc se přitom, za tak krátkou dobu, změnilo. Dnešní životní styl zkrátka není udržitelný.
Jaký máte názor na udržitelnou módu a jak to vypadá u Vás v šatníku?
Lhala bych, kdybych řekla, že jako žena nejsem občas marnivá a nepodlehnu krásným šatům v obchodě. Můj šatník je ale dnes daleko minimalističtější, než třeba před 10 lety. Většinu věcí nakupuji z druhé ruky, třeba na Vinted. Když chci nové šaty, nevadí mi si za ně připlatit, když vím, z jakého jsou zdroje a že jsou kvalitní a vydrží léta. Dobré je také poptat se, zda nemáte v okolí šikovnou švadlenu, která je za pěknou cenu ušije.
Jak zvládáte nynější dobu covidovou?
V mém životě se toho zase tolik nezměnilo. Jsem s dětmi doma, žijeme na vesnici a chodíme často do přírody. V našem světě jsme se zase tolik omezit nemuseli. Nikdy jsem ale situaci nezlehčovala, bylo, je a bude to pro mnoho z nás těžké. Je potřeba to přijmout a vzájemně se podržet s pochopením a empatií, ne v rozbrojích.
Jak zvládáte roli dvojité maminky, domácnost a všechny Vaše aktivity kolem?
Občas to miluju a občas ležím s hlavou zabořenou v peřinách a čekám na konec dne. Když srovnám své dnešní životní tempo s tím před pár lety, jedu asi o 300 % rychleji. Když ale srovnám samu sebe, jsem teď daleko klidnější, vyrovnanější a spokojenější. Dovedu si samu sebe představit jako ženu v domácnosti, nestydím se za to.
Jaký byl Váš dosavadní největší úspěch?
Že jsem našla dobrého muže, se kterým to do sebe tak nějak zapadlo a já si můžu plnit své další sny. Ty jsou už podružné, ty nepovažuji za životní úspěchy, ale pokud bych si položila otázku, díky čemu se mi podařilo jich docílit, odpověď by určitě byla: díky mému muži. 🙂
Co naopak berete jako velký neúspěch?
Když nad tím tak přemýšlím, nezažila jsem žádný velký neúspěch. Možná jen řadu drobných omylů, které mě ale možná dostaly tam, kde jsem teď. Mám to zkrátka takto v hlavě nastavené.
Co Vás k józe přivedlo a co pro Vás jóga znamená?
Přivedla mě k ní patrně moje máma, která je dlouholetá lektorka jógy. Když mi bylo nějakých 16 let, začala mě nenápadně „tahat“ na své lekce. Byla jsem typický teenager – křivá záda, žádný sval, žádné sebevědomí. A tak jsem postupně začala chodit dobrovolně sama, až jsem si později udělala několik lektorských kurzů.
Jóga je pro mě ideální cesta pro práci s tělem – naučí vás ho dokonale poznat a dokáže přesně cíleně zamířit na to, co potřebujete.
Založila jste si i vlastní e-shop, jak se Vám funguje?
E-shop je takový můj další produkt, který jsem kdysi založila hlavně pro online lekce. Neměla jsem s ním žádné velké ambice, takže teď funguje hlavně podle toho, v jak moc kreativní náladě jsem a co na něj přidávám. Teď zrovna spíše stojí, brzy se ho ale chystám zase trochu hodit do pucu!
Máte nějaký svůj vzor nebo ideál?
Určitě je to částečně moje máma, která vždy žila život takový, jaký chtěla a dělá si co chce, i když se to podle ostatních třeba nemá. Tím se řídím, a to také vlastně znamená, že život máte žít takový, jaký chcete vy, ne se řídit dle vzorů a ideálů.
Říkáte, že byste ráda docílila, aby Vaše dcerušky byly jednou v životě odolné jak fyzicky tak psychicky. Jaké výchovné tipy byste poradila?
V první řadě bych doporučila, neřídit se výchovnými typy. Protože takových už tu bylo! Sama jsem si načetla spoustu věcí od Nevýchovy, přes Naomi Aldort až po Koncept kontinua. Nakonec jsem zjistila, že mě vlastně stresuje, když se dostanu do situace, ve které se nezachovám úplně „nevýchovně”, připadám si pak jako špatná matka. Také jsem v těchto teoriích našla vždy nějaké ALE, takže nejpřínosnější je pro mě podívat se na mé dětství a na mou současnost, co mě poznamenalo, co mi ublížilo a jaká jsem díky tomu teď. To se potom pokouším napasovat do povahy mých dětí. K velkému překvapení jsem zjistila, že na každou z nich platí něco úplně jiného.
Je důležité děti připravit na život, který je prostě občas i těžký.
nechci, aby z toho pak byly jednou překvapené.
Co je pro Vás v rodičovství nejtěžší?
Naučit se být trpělivá. Moje děti si několikrát denně hrají s hranicí mojí trpělivosti a často se stane, že to ve mě vybuchne a řeknu věci, kterých třeba později lituji. Nemyslím, že je potřeba se tím trápit, je to moje momentální reakce a děti to musí vědět, ale nikdy to nevede k řešení situace. Naopak když jsem klidnější, povede se mi problém vyřešit daleko lépe. Snažím se na tom pracovat.
Na svém instagramovém profilu @rozalie_e máte super domácí recepty. Kam chodíte na inspiraci?
Na inspiraci chodím do lednice a spíže, často není čas vymýšlet dopředu složité recepty. Ale je pravda, že mě vaření a obzvlášť pečení v posledních měsících baví víc a víc, takže se ráda nechávám inspirovat na sociálních sítích a ráda si nakupuji pěkné kuchařky.
Řešíte nějaké diety nebo jiná omezení v jídle?
Neřeším, a to jediné mi paradoxně pomohlo nakonec zhubnout. Žádná dieta ani omezení mi nedávají smysl, nechci o jídle přemýšlet jako o strašákovi, chci si jídlo užívat, ať je jakékoliv. Jen se zkrátka nepřejídám a víc se hýbu.
Dáváte přednost spíše venkovu nebo městu? Pocházíte z okolí Kladenska, jste tu spokojená?
Pro život dávám přednost určitě venkovu, mám velké štěstí na místo, kde žiju. Cením si toho, že mohu děti pustit na ulici samotné ven a nemusím se bát, jestli se jim něco stane. Můžeme kdykoliv nasednout na kolo a do deseti minut jsme v lese. Příležitostně miluji ale i město se všemi jeho benefity. Ráda během prázdnin navštěvuji česká města, kochám se jejich architekturou, krásnými kavárnami a obchody.
Je něco, co byste chtěla vzkázat našim čtenářům?
Řiďte se jen svým srdcem. A dělejte od každého trochu – smějte se a trochu plačte, jezte zdravě i trochu nezdravě, trochu cvičte, ale také hodně spěte. Buďte vážní, ale také si občas hrajte.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho spokojenosti a úspěchu v profesním i osobním životě.
Helena Náprstková
Čtěte také: Hot nebo bikram jóga?
