Slovní sebeobrana: Braňte se inteligentně V.

Cokoliv řeknete je lepší, než mlčet a lapat po dechu

Proto je dobré říci téměř cokoliv. Musíte reagovat rychle, téměř bez přemýšlení. Buď totiž odpovíte během několika sekund, nebo už nikdy. Pak už vám totiž vaše skvělá, k dokonalosti vycizelovaná replika je na nic. Navíc většinou jde o případy, kdy sklidíte respekt už jen tím, že nějak zareagujete.
Jediné, co je vhodné vzít v potaz je síla útočníka. Většinou ji odhadneme zcela intuitivně, přesto v daném okamžiku, reagovat příliš mírně je rozhodně lepší než fatálně přestřelit. Odpověď tvoříme podle útočníka. Je rozdíl v tom, zda jde o tvrdý sarkastický výrok, či milou narážku. Také odpověď někomu, kdo je intelektem výrazně pod vaší úrovní, bude spíše shovívavá a vtipná, je to také otázka slušnosti. Silný protihráč si zaslouží tvrdý protiúder, jaký byste si sotva mohli dovolit vůči osobám, na které jste odkázáni.

Ne všechny komplimenty nás mají chválit

Mnoho lidí vůbec netuší, jak se jim bránit. Na první pohled se totiž dokonce snaží být jízlivá slova milá a pochvalná. Jenomže v nás vždy vyvolávají vztek, všem je jasné, že o kompliment tady nejde. Zdánlivě pozitivnímu hodnocení se lze skutečně bránit jen tím, že dáte druhému najevo, že jste jeho jízlivost prohlédl. Konkrétně pojmenujte, že jde o snahu o vaše zesměšnění a kompliment je jen líbivým obalem. Nadřízený hodnotí vaši lektorskou lekci pro nově přijaté zaměstnance: „Udělal jste to vážně dobře. Ani jsem se moc nenudil. Tedy, v první půlce.“ Na to nemůžete říci: „Děkuji, příště se budu snažit být lepší.“, když víte, kolik úsilí jste prezentaci věnovali. Odhalte skrytou jízlivost, která se schovává za kompliment: „Vy tedy chcete říct, že jsem natolik nudný, že je pro mě vynikajícím výkonem, když publikum usíná až v druhé polovině přednášky?“ Můžete ještě dodat: „Pochopil jsem to správně? To tím chcete říct?“

Staňte se sám sobě tlumočníkem

Z nepříjemného sdělení vytvoříte něco milého, s nadhledem tak dáte najevo, že nevyžádanou kritiku neakceptujete, že na vás si ten druhý nepřijde. Chováte se tak trochu jako tlumočník a přeložíte zlomyslný útok do vlídného jazyka tak, jak to váš protivník zcela určitě nezamýšlel. Zopakujete útok druhého mírnými slovy, urážka se tak změní v kompliment. Jediné, co budete potřebovat, je trochu vaší fantazie. „Někdy mi připadáš jako solný sloup.“ „Chceš říct, že jsem oporou firmy.?“
Využijete charakteristiky, kterou použil ten druhý, ovšem v pozitivním smyslu. Sloup přece kromě toho, že jen nečinně stojí, také podpírá. Podobná je i metoda, kdy převedete výtku nejen na pozitivní sdělení, ale ještě navíc dovedete sdělení ad absurdum tím, že půjde o naprostý superlativ.
(„Chováš se jako stará bába.“ „Ano, jsem moudrá a zkušená.“)

Ironie spojuje a přináší nadhled

Pro ironickou reakci je typické přehánění, odlišný hlas a jeho tón, který se nehodí k tomu, co říkáte. S ironií banalizujete důležité a z drobností vytváříte katastrofu. Díky ironii získáte odstup od situace, pomůže vám zvládnout něco natolik nepříjemného, jako jsou zapomenuté důležité materiály doma, polité sako nebo situace, která se evidentně vyvíjí ve vás neprospěch. Ironická reakce je proto vhodná i k vybruslení ze skutečně choulostivé situace, od které se vám podaří distancovat. Získáte tak suverenitu, i pokud vám nebude něco vhod. Můžete říct například: „Tato příležitost je pro mne natolik významná, že jsem pro samou nervozitu, doma nechal své podklady, pro které se budu muset nyní vrátit.” Nebo vezmete hosta do nevábné firemní kantýny: „Teď pojďme do ráje gurmánů,“ či reagujete na skvrnu na košili: „Jak vidíte, ti nejlepší manažeři dělají vše naplno.“