Jedná se o velmi cennou záležitost, ač všudyPŘÍTOMNOU. Není samozřejmostí, i když ji tady všichni TEĎ mají. Málokdo si ji cení a správně využívá. Spolu se životním elánem/zdravím tvoří silný tým, jenž slouží jako nevyčerpatelná inspirace mnohým filosofům i umělcům… Hnací motor, esence, nedoceněný zázrak. Budeme-li jej plně vnímat, náš život dostane jiný rozměr. Oč se jedná?
Síla přítomného okamžiku; mocné TEĎ!
Říká se, že nejideálnější okamžik je TEĎ. Tato formulka obsahuje velice nápomocnou směrovku při řešení problémů, plánování života, vyrovnání se s minulostí, při snění, vizi, budování budoucnosti i při hledání duševní pohody. Žádný jiný čas nemá takovou sílu jako přítomný okamžik. Nejintenzivněji prožíváme, co se děje právě nyní. V přítomném okamžiku disponujeme nejsilnějšími kartami, rozhodujeme, jak uchopíme minulost, přítomnost, která je v mžiku minulostí, i budoucnost, která může být brzy přítomností… tvoříme náš život.
10 myšlenek pro podporu ocenění okamžiku
-
Co se nám stalo, to nás nedefinuje. Vytváří nás pouze, jak se k věci postavíme.
-
Jediné jmění, které všichni máme, je přítomný okamžik.
Čas, který nám TEĎ (život, příroda, vesmír, náhoda, bůh, entita…) daruje – propůjčuje.
-
Pouze my dáváme šrámům z minulosti a obavám z budoucnosti moc nad přítomností.
Ta přitom (jakožto čas) ve skutečnosti funguje sama o sobě.
Nechceme-li, strašáci minulosti na nás v přítomnosti nedosáhnou.
Chceme-li, to dobré z minulosti u sebe lehce udržíme (v srdci) i v přítomnosti (i na věky). Nechceme-li, strašáci budoucnosti na nás v přítomnosti nedosáhnou.
Chceme-li, to dobré, nač se v budoucnu těšíme, u sebe lehce udržíme (v srdci) i v přítomnosti (i na věky).
-
Uvědomění si síly a cennosti přítomného okamžiku usnadňuje řešení problémů.
Vyhlazuje zbytečné hrboly jako: “až, kdyby”. Filtruje, co se nás netýká, směruje nás přímo k řešení.
Zajímavost: Úspěšný manažer primárně nevěnuje čas stresu ze vzniklého problému, bědování, obviňování, rozčilování ani pitvání situace. Věnuje čas řešení. Vznikne-li tedy problém, manažer ocení, když k němu člověk/tým přijde rovnou i s řešením/návrhy řešení. TEĎ je potřeba problém vyřešit. Pitvat, filozofovat, propustit nespoutané* emoce může později, až bude napraveno, vyřešeno (nebo ve “volnu”).
-
Pokud se vzdáme našeho “teď” (věnujeme-li ho např. -v nezdravé míře – stresu, zlobě), ztratíme víc, než si myslíme. Život je totiž řadou samých “teď”.
-
Spravedlnost času se nachází v tom, že všem (reálně*) ubíhá stejně.
Vnímat ho lze různě (což patří do teorie relativity času), avšak, jak řekl Sofoklés: „I ta nejtěžší hodina má jen 60 minut.“
-
Ideální čas na změnu? Například při zbavování se zlozvyků? TEĎ!
Čím dříve začneme, tím lépe to půjde… a jak známo, v minulosti začít nemůžeme, nacházíme-li se v přítomnosti a budoucnost může být nejistá a daleko. Nejbližší bod je tedy právě nyní.
-
„Neodkládejme odkládání, odkládejme hned!“ zní rada Ellen Degeneres.
Mnohdy se zasekneme při odkládání něčeho, u čeho cítíme, že ještě nenadešel čas. I to se může stát. Tlak okolí, tlak na sebe samé i zaběhlé vzorce nás drží v nepříjemné situaci, kdy odkládáme nejen danou věc, ale i “oficiální” rozhodnutí o odkladu (například zbytečnými výčitkami). Nastává 2x tak dlouhá cesta k cíli okořeněna stresem. Naslouchejme si, abychom dokázali správně určit, co skutečně chceme udělat TEĎ a co TEĎ odložit. Vše se stejně (běžně) nemůže stát naráz…
-
Žít naplno neznamená stavět nejdelší most, zdobit nejkrásnější kapli, objevovat neprobádaný terén, běžet napříč Evropou nebo získávat tituly a luxusní ocenění. Znamená to, v první řadě, být dobrý člověk a vnitřně naplno, vděčně prožít daný okamžik.
Klidně pří pohledu na strom, při čekání ve frontě, při poslechu kapek deště bubnujících na střechu, při žvýkání nesežvýkatelného sýru u rodinné večeře, při povídání (nebo i dohadování) se s blízkými nebo třeba při drbání nějakého zvířátka.
-
Buďme vděční za každý okamžik, který nám je životem darován.
Naučme se (si) říkat (v duchu nebo nahlas) například:
„Děkuji, že mi je teď dobře.“
„Děkuji, že tu teď mohu být.“
„Děkuji, že jsem teď v bezpečí.“
„Děkuji, že mám milující rodiče, partnera/partnerku, přátele, že cítím lásku.“
„Děkuji za každý dobrý den!“
„Děkuji, že žiji.“
Rozhodujme a snažme se podle našich Aktuálních pocitů a možností,
ale s ohledem na chtěnou/vysněnou budoucnost
a na základě nabraných zkušeností + poznatků z minulosti.
Čtete také: Kdy spěchat a kdy nespěchat?
