Neukázat zranění je prospěšné v boji. Protivník znejistí a pravděpodobně dostane strach, že vyfasoval nezdolného soupeře. I v běžném životě může být kamufláž zranění prospěšná, ale i naopak. Jak poznat, kdy zatnout zuby a zahrát si na nezranitelného… a kdy naopak upřímně situaci/city odhalit?
Kdy dát najevo, že nám bylo (jedincem nebo situací) ublíženo
Stejně jako lékař musí zranění nejdříve vidět, aby jej ošetřil, tak musí ten, od koho bychom chtěli pomoci, znát událost/situaci, naše emoce a dopad, který na nás situace/událost má. Je tedy vhodné odhalit se tomu, kdo by nám mohl pomoci. Nemůžeme čekat pomoc či řešení, když se budeme tvářit, že je vše v pořádku – zakrývat problém.
U lidí, se kterými budujeme plnohodnotné vztahy (přátelské, rodinné, partnerské) musíme dbát na upřímnost a otevřenost. Abychom mohli být chápáni (a milováni), musíme ukázat svou pravou tvář, byť je zrovna uplakaná či zvrásněná vztekem, starostmi. Buď se dočkáme pomoci (ti, které máme rádi, jsou při nás v dobrém i zlém), nebo poznání (ti, kteří neobstojí – nepomohou, jsou pouze návštěvníky v našem životě/srdci). Kdo při nás není, když je nám smutno, nezaslouží si nás, když je veselo. V případě, že se jedná o lidi blízké (opravdové), platí rčení:
„Sdílená bolest je poloviční bolest a sdílená radost je dvojnásobná radost.“
Kdy neukázat, že nám bylo (jedincem nebo situací) ublíženo
Zamaskovat své slabiny, bolístky a smutky je vhodné tam, kde by odhalení nic nepřineslo (žádné relevantní poučení, vyřešení, zmírnění bolesti). Ten, kdo úmyslně ublížil, kdo by ublížit mohl nebo ten, kterému jsme lhostejní, si nezaslouží znát celé naše JÁ. Jemu ukažme jen silnou (ale vždy slušnou) část. Parafráze známého rčení říká:
„Neplakejte na špatném hrobě, je to k ničemu – škoda slz.“
Položme si rozstřelové otázky:
Když se dotyčné osobě svěřím, co bych chtěl/a, aby se stalo? Je to reálné?
Jak pravděpodobně zareaguje (všechny možnosti)? Bude mi ta reakce k užitku?
Vyřeší se tím něco?
Je ke mně dotyčná osoba 100% upřímná a otevřená? Tedy očekává/chce 100% upřímnost a otevřenost ode mě?
Ubližuješ mi x Něco se mi nelíbí
Ukázat své zranění je mnohem intimnější než upozornit a řešit více, či méně povrchový konflikt. Když se nám něco nelíbí, něco nám vadí, neostýchejme se upřímně situaci konstatovat a společně ji řešit. „Udělal jsi chybu“ (zde je rozum a snaha o funkční proces, akci, vzdálenější vztahy – širší okruh známých) se totiž nachází o podstatný level níže, než „zranil jsi mě“ (zde máme již hluboké emoce + velmi blízké vztahy).
Pokud máme nějaká zranění a ukážeme je lékaři, může je pomoci léčit/vyléčit. Pokud je ale ukážeme nepříteli, nasype do nich sůl nebo nás v tom “jen” nechá a my (naší marnou snahou) ztratíme energii a někdy i naději, sílu… To tedy, obzvláště v těžkých časech, nepodstupujme! Vybírejme si, kam investujeme své city, stejně jako si vybírejme, kam investujeme své peníze.
Umět dát najevo ty nejniternější emoce je často obtížnější než je zamaskovat.
Ukázat zranitelnost je těžší než zůstat (naoko) silný.
Dodatek: Nic nepřítele nerozzlobí tolik, jako to, že se máme skvěle.
Čtěte také: Neztrácejte zdravé sebevědomí
