Fascinace týdne: Důsledek americké volby? Naděje

1
885
A tak zatímco Barack Obama zvítězil v prezidentských volbách, v USA zkrachovaly další dvě banky, celkem jich je za letošní rok už 19, americká nezaměstnanost dosáhla 6,5%, když v říjnu přišlo o práci dalších 240 tisíc lidí, a vojáci i občané nadále žádali stažení z problémového Iráku. Jenže tento výčet je teprve začátkem toho, co Baracka Obamu v nové funkci čeká. Na domácím poli musí řešit krom ekonomických potíží a nespokojenosti občanů i zdravotnictví, a nejlépe plnit vše, co svým voličům během kampaně slíbil – celkové výdaje za 1,3 bilionu dolarů. Přitom zdědí ohromný státní deficit, který by mohl v příštím roce dosáhnout už jednoho bilionu dolarů. Velké sliby zavdaly na velká očekávání, již před samotnou lednovou inaugurací se dostal do schizofrenní situace a místo černobílé předvolební rétoriky bude muset přijít cesta šedých kompromisů.

Sestav tým snů a nastartuj obnovu

Jedním z klíčových faktorů bude Obamův tým, zejména posty ministra financí, obrany a zahraničí přitahují zvýšenou pozornost. Silné osobnosti na ministra zahraniční by byly dobrým tahem, v hledáčku je John Kerry nebo Colin Powell. Ministrem obrany by mohl zůstat současný Robert Gates, který je respektován jak republikány, tak i demokraty a má pevnou pozici. Do křesla ministra financí by usedl bývalý rektor Harvardu Lawrence Summers, jenž toto místo zná již z dob Billa Clintona a mohl by Obamovi rozmluvit některé líbivé dotace. Nynější Obamův lék na krizi je totiž prozaický, napumpováním peněz do ekonomiky zvýšit spotřebu a vrátit vše do původních kolejí. Jenže nerozvážné hospodaření amerických domácností si již vysloužilo facku a opět je v tomto chování podporovat by bylo přinejmenším nerozumné. Škoda, že Američanům ani jeden prezidentský kandidát nedokázal ukázat jejich díl viny na finanční krizi. Navíc tento lék pochází z dob keynesiánské ekonomické doktríny a sám její autor již před několika dekádami uznal, že byla účinná pouze v poválečné době a nyní je zastaralá. Obklopit se rozhodnými lidmi s jasnými názory a schopností řešit problémy bez ohledu na jejich vlastní politické důsledky, bude více než podstatné.
Sám Obama totiž moc neplatí za muže činu, ale spíše za dobrého rétora. Jeho politická kariéra byla zatím spíše vyhýbavá, když se často zdržoval hlasování. Zatím na jediné exekutivní funkci dokázal prohospodařit 100 milionů dolarů na chicagskou školskou reformu, která v následném auditu nevykázala žádný přínos.

Svět je pln očekávání, ukaž jim svou sílu a vizi

Ve světě Obama vzbudil nebývalý zájem o svou osobu, již během kampaně poutal pozornost lidí i politiků a při návštěvě Berlína se na něj přišel podívat neskutečný dav 200 tisíc hlav. Po zvolení dostával gratulace a pozvánky z celého světa, plni očekávání nejsou jen tradiční spojenci USA, ale gratulace dorazila dokonce i od kontroverzního íránského prezidenta Ahmadínežáda – první blahopřání od íránské revoluce v roce 1979. Na druhé straně však stojí země jako Izrael, Gruzie nebo Filipíny, které sice Baracka Obamu podporovaly, ale obávají se, že nebude dostatečně tvrdý v dnešním vyostřeném světě, kde je třeba dát jasně najevo postoj vůči všem fanatikům, agresorům a utiskovatelům. Izrael se bojí Obamových plánů na vyjednávání s Iránem, namísto zastavení vývoje jaderných zbraní. Gruzie se bojí, že nebude vědět, jak zvládnout neustále agresivnější Rusko. Naopak z Číny a Indie zní pozitivní ohlasy, zejména díky indonéské historii Baracka Obamy a jeho ochotě naslouchat a chápat ostatní. Tím však bezprostřední odpovědnost nekončí, ještě je tu Keňa, slavící vítězství „svého syna“ a očekávající příznivý dopad pro celou zemi a potažmo pro celou Afriku. Obama se však zatím k Africe moc nehlásí.
Statisíce dalších očí upírají svůj zrak k Obamovi z Iráku a Afghanistánu, z řad amerických vojáků získal velkou podporu výměnou za očekávání brzkého návratu domů. Slíbil stažení z Iráku do 16 měsíců. Po volbách mnoho vojáků slavilo a začínalo se těšit domů, jenže cesta ještě bude trnitá. Obama nemůže zahájit stahování vojáků z Iráku, aniž by posílil afghánský kontingent ozbrojených sil a navíc tempo 10 tisíc vojáků měsíčně by bylo moc rychlé. Je tak dost možné, že vojáci zažijí noční můru a pocestují domů přes Aghánistán , kde je Al-Káida stále nebezpečnou a silnou teroristickou organizací.

Historické analogie nejsou jen pro pobavení

Jako Lincoln, Roosevelt, Truman, Kennedy, Carter, ale také jako Martin Luther King, taková srovnání od médií Obama získal zejména po svém zvolení, proč? Stejně jako jmenovaní vstupuje do Bílého domu v období, kdy se Amerika potácí ve finanční krizi, stejně jako jmenovaní přebírá zemi, která je ve válce, stejně jako od jmenovaných i od něj se očekává cesta změny. Zejména politku těchto státníků by měl studovat, vnímat jejich chyby a neopakovat je, vnímat jejich řešení a hledat možné ponaučení, inspirovat se těmi největšími prezidenty amerických dějin – přesně takové je sdělení médií. S J. F. Kennedym a M. L. Kingem mají navíc ještě jednu podobnost, krom toho, že všichni byli průkopníky něčeho diskriminovaného: Kennedy katolík, Obama a King afroameričané. Tím je hrozba atentátu, kterého se celá Amerika i svět bojí, a díky kterému se Barack Obama nezvykle již v předvolební kampani stal jedním z nejhlídanějších mužů v Americe.
Z prezidentské kampaně za celkem 2 miliardy dolarů vzešel muž se silným mandátem, podporou veřejnosti, odborníků i světa a také se silným zázemím vlastní strany v obou komorách, konstelace se zdá uhrančivě příznivá, dokáže jí Barack Obama využít, aby zacelil rány a šrámy vlastního národa i celého světa? My vidíme naději, Barack Obama by řekl: „Yes We Can!“

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here