Téma: finanční krize

Finanční nevzdělanost a nezodpovědnost, tak se jmenuje strůjce jedné z nejvážnějších krizí poválečné historie světa, která podle Mezinárodního měnového fondu přijde na neuvěřitelných 12 bilionů dolarů. K tomuto zjištění dospěl investiční bankéř a publicista Tetsuya Ishikawa ve své nové knize „Jak jsem způsobil úvěrovou krizi“, své zjištění a myšlenky také poskytnul při rozhovoru pro Rádio Česko, který byl současně publikován v Hospodářských novinách.

Povánoční výprodeje zboží a dárků pomalu mizí, ten největší výprodej nás ale teprve čeká. Nervózní akciové trhy tápou ve tmě a hledají dno, od kterého se odrazí. Naneštěstí zatím nikdo netuší, kde se dno nachází. Když už se nějaký odraz ode dna podaří, výsledek je mizivý - jakoby po zdánlivém odražení bahno na dně opět stahovalo unikající index zpět hlouběji a níž. Nemovitosti mizí v bahně úplně, ty zatím radši necháme potápět.

Depresivní nálady rostou jako houby po dešti a z médií prší čím dál silnější a větší kapky podporující bujení negativního podhoubí. Co teď? Panika v našich zemích zatím nehrozí, podle posledních průzkumů 66% českých občanů vidí svou finanční situaci pozitivně i pro příští rok a 70% jich důvěřuje České národní bance. Přesto tisk denně zaplavuje zpravodajství výrazy tragický, černý, hrůzný… zejména v kontextu s akciovými trhy, které se během tohoto roku dokázaly dostat i o dekádu zpět.

Mínus 60%, taková ztráta čínských akciových trhů se bezpodmínečně musí projevit, majetek 40 nejbohatších Číňanů se smrsknul o 57%, což odhadem představuje 68 miliard dolarů. Nebýt posilujícího Juanu, ztráty by byly ještě citelnější a z dolarového miliardářského žebříčku časopisu Forbes by nezmizelo pouze 42 boháčů, bylo by jich daleko víc.

Změna, naděje, sny, euforie, nová Amerika… takové výrazy provázely výsledek amerických prezidentských voleb, jaké ale budou činy a realita? Obama prokázal neuvěřitelný klid a sebejistotu pod enormním tlakem průběhu a finále voleb, podle nejbližších spolupracovníků málokdy zvedl hlas a rád řešil věci metodicky a detailně, ale jak rozhodným státníkem bude, zůstává nejasné. Jaká rozhodnutí a otázky jej čekají? Co může dát Americe, co může dát světu? Je více než jasné, že dlouhá Bushova éra nadobro skončí, s jeho dědictvím se však Obama bude potýkat ještě mnoho let. „Přebírá národ vyčerpaný z minulosti a obávající se budoucnosti, znepokojený ze své pozice ve světě, cynický ke své vládě a hladový po vysvobození,“ definoval současný stav deník The New York Times.

Američané zvolili. Horlivé očekávání politické události roku 2008, volby nového prezidenta Spojených států amerických, se jakoby mrknutím oka přeneslo do minulosti a nahradilo ji očekávání nové. Bude příslib zářivé budoucnosti z úst Baracka Obamy naplněn? Přijde s novým nejmocnějším mužem planety i nový směr? Charakter člověka nelze určit z jeho slibů a prohlášení, avšak pouze z činů, jimiž jsou následovány. Proto nahlédneme po spirále času zpět a odpovíme na otázku: „Kdo je Barack Obama?“