Můžeme říci, že žijeme v blahobytu: máme v naší zemi snesitelné podnebí, co pít, co jíst, vzdělání, pracovní možnosti, svobodu projevu i stylu žití, aktivně nebojujeme o život s žádnou zvěří… Proto, když něčemu čelíme, tak většinou sami sobě. Bojujeme s našimi myšlenkami, názory, náturami, vizemi, egy a velkým tlakem, neboť konkurence je obrovská a mnozí raději, než aby čelili sami sobě, zlepšovali sami sebe, porovnávají se, konfrontují druhé. Tyto boje berou energii, zdravé sebevědomí, sebeuvědomění, často i sebelásku, z níž vzniká láska k druhým. Pojďme negaci z těch bojů vybalancovat zamyšlením: Je každý z nás důležitý a jedinečný?
Jedinečnost sněhové vločky
O sněhových vločkách se říká, že každá je jiná. Prakticky to nelze zkontrolovat… ale vědci vypočítali (decodedscience.org), že pravděpodobnost nalezení dvou stejných vloček je 0,*víc jak sedm set nul*1. Když jsou tak unikátní sněhové vločky, může to platit i pro lidi.
„Sněhové vločky jsou maličké zázraky nekonečné krásy, na světě (s největší pravděpodobností) nenajdete dvě naprosto stejné.“
Wilson Bentley
Každý dílek je důležitý
Skládáme-li puzzle, tak víme, že každý dílek je jedinečný a každý má své místo, kam ideálně pasuje. Aby byl obraz kompletní, nesmí žádný dílek chybět, ať už se jedná o pravý horní roh nebo střed – stačí jeden chybějící a už to není tak, jak by mělo. Důležitou roli hrají dílky však nejen ve finále! Často bez těch (třeba z našeho úhlu) nudných dílků nedokážeme obraz ani začít skládat (popř. ne tak dobře). Vše navazuje…
„Všichni jsme jedno – ale každý z nás je jedinečná, neopakovatelná jsoucnost.“
Erich Fromm
My, lidé, o sobě málokdy přemýšlíme jako o vločkách, které jsou jedinečné i přes jejich obrovské množství nebo jako o puzzlíkách, kde je každý dílek důležitý a má svou roli. Možná bychom ale (se vší pokorou) měli. Přeci jen i my jsme dílem přírody, která je dokonalá* (ale možná počítá s tím, že na sobě budeme pracovat, vyvíjet, zlepšovat se).
Pokud jsou všichni jedineční, jsou vlastně všichni stejní!?
Tato myšlenka (obava) demotivovala již mnohé, ale stačí vzpomenout na zmíněné vločky, puzzle nebo třeba, chceme-li jiný úhel, na IQ testy, v nichž bývá otázka (přetransformováno do lidovější verze pro jednoduchou odpověď): „Je-li všechna zelenina jedlá, je vše jedlé zelenina?“
(„Jsou-li všechna Áčka Béčka, jsou všechna Béčka Áčka? – verze objevující se v IQ testech.)
„Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Historii světa. A obvykle o tom neví.“
Paulo Coelho
Doporučujeme: 12 otázek, které vám prozradí, zda jste úspěšní
Časté překážky na cestě ke zdravé (sebe)lásce a (sebe)hodnotě
Kdo si neváží sám sebe, snaží se, aby si sami sebe nevážili ani druzí. Tací srážeči- toxické osoby se v dalším kroku snaží, aby si dotyčného nevážilo (aspoň/i) okolí. Kdo nedokáže povznést svou duši, sráží druhé, aby působil, že sám je vysoko. Co s tím? Neměli bychom dovolit, aby problémy v duších/srdcích/hlavách druhých ničily náš vnitřní klid. Tudíž nedávat do toxických záležitostí/lidí energii, jen přát štěstí a nechat je, ať se popasují se svými záležitostmi po svém…
„Važte si sami sebe. Jediní lidé, kteří ve vás vidí rohožku přede dveřmi, jsou ti, kteří mají špinavé boty.“
Leo Buscaglia
Doporučujeme:
Co s nepřáteli, špatnými lidmi a blbci?
Nenechat se stáhnout aneb 8 tipů pro duševní pohodu
Každý vidí svět trošku jinak, proto neexistuje univerzální recept na ideální život, osobnost ani na ideální míru sebelásky, sebevědomí – sebeuvědomění. Nejlepšími rádci jsou zpravidla zkušenosti, intuice, morální rámce plus srdce.
Doporučujeme: Jeden člověk má moc nad vaším životem! Víte, kdo to je?
„Člověk je tím větší, čím víc je sám sebou.“
Antoine de Saint-Exupéry
Aby naše žití bylo stále dobré (ještě lepší) i pro další generace, chraňme přírodu, buďme ohleduplní, čistotní, neplýtvejme = žijme ekologicky + pěstujme dobrý vztah sami k sobě i k okolí. Důležitý je každý, všichni a všechno…
