S kým se dohodnout a s kým to vzdát?

0
1383

Nesmíme se snadno vzdávat, avšak nesmíme ani mrhat časem na ignoranty nebo zlouny. Optimisticky doufáme, že dohoda je možná vždy a se všemi, pesimisticky se obáváme, že ku spokojenosti všech není možná nikdy, neboť každý je jiný… Pojďme se zkusit naučit rozpoznávat, do čeho dát snahu, od čeho naopak raději odejít.

Těžko najít kompromis (či dohodu/řešení), když každá hlava je přesvědčena, že ona ho nepotřebuje, neb ona má přeci pravdu, vše ví a dělá vše správně!

Vzpomeneme-li na školní léta:

  1. Část lidí se ráda účastní, chce/potřebuje všude být vidět/slyšet, ale nerada se vzdělává… Kdyby se ve škole neučilo, byla by pro ně oblíbeným prostředím.
  2. Část nepotřebuje/nechce být moc vidět/slyšet, ale ráda se vzdělává… Tito lidé inklinují ke studiu doma či v jiné klidné zóně, kde mají prostor pro samostatnost a přímější vazbu s informacemi, které vstřebávají vlastním stylem (bez zbytečného rozptylování).
  3. Část nerada účast i vzdělání. (výjimečné)
  4. Část miluje účast i vzdělání. (výjimečné)

Už z tohoto hrubého rozdělení (v dospělosti vídáme většinou mixy), které funguje i na základních školách, můžeme predikovat úspěšnost dohod, změn, inovací, (sebe)rozvoje, zejména ve střetu s tématy, která jsou nezvyklá, vyžadují přemýšlení nebo jsou automaticky dehonestována z pohodlnosti či zvyku.

První skupinu těžko (do)vzděláme, zato téměř všude bude hlasitě sdělovat své názory a horlivě bojovat za jejich správnost (názory této skupiny jsou pochopitelně mělké, neboť nejsou ověřené bohatou zkušeností – ačkoli zažívá mnohé, nevnímá to – , ani vyvinutou emoční inteligencí, ani vzděláním, pouze egem). Hledat dohodu/kompromis/řešení s takovými lidmi bývá velice často nemožné (i nepříjemné). Druhá skupina je zpravidla tišší, ví mnoho. Názory má podložené vyvinutou emoční inteligencí, (sebe)vzděláním, často i zkušenostmi, i když se tolika akcí neúčastní, vnímá mnohé i z mála. Názory sděluje pouze tam, kde se cítí komfortně, je otevřena celoživotnímu vzdělání. S touto skupinou lze diskutovat a najít dohodu/kompromis/řešení. Háčky mohou být v nalezení takových lidí, jsou zpravidla tišší, tudíž nebývají slyšet (oproti první skupině). Třetí a čtvrtá skupina představují výjimky nebo chvilkové stavy. Pokud se lidé v takovém rozpoložení snaží domluvit, třetí skupina může být nejideálnější, čtvrtá beznadějná.

„Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.“
Antoine de Saint-Exupéry 

Než se začneme snažit ze všech sil dohodnout, popřemýšlejme, s kým jednáme, abychom věděli, zda (jak) se o dohodu pokoušet, nebo zda to nasměrovat na rozloučení (s některými lidmi nelze hovořit, jelikož vedou monology a druhé neposlouchají).

Zlatá pravidla, na která vzpomenout při snaze o hledání kompromisů/řešení:

  • Nediskutujme s lidmi, kteří jsou sprostí, hrubí (jazyková bariéra bývá větší než při diskuzi s někým, kdo mluví jiným-cizím jazykem + diskuze s hulváty nám nestojí za náš čas ani nervy).
  • Berme s velkou rezervou ty, kteří se neumí obstojně vyjádřit v žádném jazyce a v žádné formě (nejde-li o zdravotní vadu).
  • Nesnažme se domluvit s někým, kdo není schopen vidět jinou perspektivu než tu svou (tam je každý argument i každé slovo zbytečné).
  • Držme velký distanc od lidí, kterým chybí svědomí, soucit a (aspoň nějaká) snaha.

„Kompromis je umění rozdělit koláč tak, aby si každý myslel, že z něho dostal největší krajíc.“
Ludwig Erhard 

Čtete také:
1 část: Jak mít z hádky přínos pro všechny?
2. část: Umění se hádat
Co s nepřáteli a blbci?
Respektujme druhé

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here