Proč plýtváme energií na to, aby nás ostatní měli rádi?

1
71

Každý jsme zažili situaci, kdy jsme byli někde noví. Každý z nás má také jiné strategie, jak z cizího a neznámého prostředí udělat bezpečné a přátelské místo, kde se budeme cítit dobře. Naše prvotní snahy se týkají přání zapadnout do skupiny a cítit se uznávaný. Ale co když zapadnout nedokážeme? Co když jsme prostě jiní než ostatní?

Dokážeme se vůbec chovat přirozeně v novém kolektivu? Psychologové říkají, že nikoliv. Pokaždé když jsme v určitém kolektivu, snažíme se co nejvíce přizpůsobit okolí, snažíme v něm splynout. Jakou identitu si zvolíme a jakou roli bychom chtěli hrát? Jak chceme, aby nás ostatní viděli? Podle Maslowovy pyramidy potřeb je důležitá potřeba přimknutí, to znamená potřeba někam patřit, být zapojen do skupiny. Sám Maslow ve své knize Psychologie bytí říká, že člověk bude hladovět po láskyplných vztazích s lidmi vůbec, zejména po místě ve skupině, do které bude patřit a bude se snažit velmi intenzivně, aby dosáhl tohoto cíle.

Nejvíce oblíbení ve skupině jsou ti, jejichž názory a postoje jsou majoritní. Takoví lidé se těší větší popularitě a zpravidla zapadnou rychleji. Avšak jak daleko jsme schopni zajít, abychom byli okolím přijímáni? A co se stane, když přijímáni nejsme? V případě, že přijímáni nejsme, jsme často schopni udělat téměř vše proto, aby to tak nebylo. Přebíráme tedy zvyky a chování druhých. Hrajeme role. Hrajeme divadlo. Tyto zvyklosti v nás občas mohou vyvolat morální konflikt. Mám být sám sebou a nebýt přijímán kvůli své rozdílnosti, anebo změnit svoji osobnost a být někým, kým nejsem, jen abych byl přijímán?

Pokud dojdeme do bodu, kdy budeme nad touto otázkou přemýšlet, vzpomeňme si na tyto 3 body.

 

  • Lidé, kteří si nás neváží, si nezaslouží naši náklonnost a přátelství.

Říká se, že je mít lepší jednoho pravého kamaráda než mít desítky falešných. Pravé přátelství je v dnešní době cenná komodita, kterou občas může být těžké získat. Pravý přítel nás bude respektovat a mít rád za to, jaký opravdu jsme. Takový člověk si naše přátelství zaslouží.

 

  • Hraní si na někoho jiného nikdy nepřinese žádné dobré důsledky.

Hraní rolí je každý den na pořadu dne ať již chceme či nechceme. Přestože to může být někdy výhodný a efektivní způsob, jak si naklonit šéfa či zapůsobit na přátele, ne vždy to stojí za to. V přirozenosti je krása.

 

  • Každý člověk je jedinečný, oslavujme svoji rozdílnost.

Každý člověk má svoji unikátní osobnost s jedinečnými charakterovými vlastnosti. Nikdy se nenarodí dva lidé, kteří by byli naprosto stejní. Někdy jsme tak posedlí uznáním, že jsme ochotni ztratit či vyměnit svoji vlastní identitu.  Nezapomeňme oslavit rozdílnost, kterou oplýváme.

Za svůj život se setkáme s tisíci lidí, kteří s námi budou sdílet sympatie. Také potkáme tisíc lidí, kteří nás nebudou mít rádi, aniž bychom jim dali jakýkoliv důvod. Nevnímejme však tuto situaci jako záminku, abychom se začali měnit a hrát jinou roli. Neplýtvejme silou ani energií, přirozenost je naší největší zbraní.

© Petra Zápotočná

1 komentář

  1. Mně se osvědčuje jedna „strategie“. Nevnucovat druhým svoje vidění světa a svoje názory, když vnímám, že nejsou v dané skupině majoritní. Prostě respektuju to, jak to mají ostatní. Je to určitý úhel pohledu, se kterým je možné jít. Soucítit s trápením druhých, které z toho pohledu třeba vyplývá. No a občas do něj udělat menší díru 🙂 Protože Vy věci vidíte jinak. Můžete tím druhým pomoci, pokud v nich ale předem nevyvoláte pocit, že oni jsou blbci, kteří ničemu nerozumí, zatímco Vy jste jiní a lepší.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here