Škola, povinná školní docházka, osnovy, učení… Hledíme na možnosti vzdělávání dobře? Musí děti chodit “normálně” do školy?
Dospělí se ženou za penězi, doufajíc, že díky nim budou bohatí. Děti se honí za školními úspěchy, doufajíc, že díky škole budou moudré.
Tak je aktuální systém nastaven: ekonomický zisk, řád, kázeň, plnění očekávání a tabulek čísly. Proto, když nastala situace, která ohrozila plynulé získávání peněz a školní docházku (pandemie), lidé propadli neklidu, zlobě, smutku, někdy i bezradnosti.
Někteří rodiče byli nuceni trávit čas se svými dětmi, s čímž do té doby nepočítali. Volání po škole tím nabralo na intenzitě. Začaly se objevovat spekulace, že bez vedení dětí vyškoleným pedagogem klesá žákům a studentům IQ na úroveň pračky z roku 1960 a že bez známek, hodnocení, vysvědčení a diplomů ztratí milióny životů smysl. V nejedné domácnosti zazněla hláška: „Bez školy z Tebe nic nebude!“ Ačkoli už Jaroslav Dušek v Duši K zmínil, že taková situace by byla opravdovou anomálií, kdyby se z človíčka stalo jen tak “NIC”, v rodičích, kteří svým milovaným dětem (nosičům jejich genu) věří, dřímá tato obava. Pojďme se proto podívat na školu z jiného úhlu…
Škola moudrost často nepřináší
Nejnovější průzkumy ukazují, že (nejen) děti se lépe naučí, oč se zajímají, co je baví než to, co jen odpovídá osnovám či standardu. Aktuální podoba školství proto málokdy z žáků vykřesá 100 %. Tabulky (známkování, osnovy) jsou zatím povětšinou přednější než talenty, názory a zájmy děti. Skutečně je správné cílit na čísla a průměr?
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein
Domněnka, že děti potřebují pevnou ruku, dostává v posledních letech na frak. Žádný průzkum totiž ještě neprokázal, že by děti byly hloupější než dospělí. Jednoduše jen vědí něco jiného… Učitelé by proto měli být průvodci, přátelé, kolegové, nikoli diktátoři. Měla by se aplikovat rovnoprávnost, respektovat kreativnost a podporovat samostudium = vlastní prostor. Moderní doba nabízí nespočet možností, jak získat znalosti.
Děti z domácího vzdělávání, nebo svobodných škol, s demokratickým způsobem výuky mívají hlubší znalosti v určité (jimi vybrané) oblasti, jelikož se tomu, co je baví, zajímá, věnují poctivě, dobrovolně, dopodrobna a pamatují si to. Navíc u nich odpadají problémy s nízkým sebevědomím a nesamostatností, jelikož jsou respektovány a mají své životy ve svých rukou.
Základ nemusí být skutečným základem
Školy naučí čtení, psaní, počítání, což je skvělý základ, ke kterému se hlásí též děti ze svobodných škol. Pak ale “tradiční” školy naučí i to, co žáci nejenže nechtějí, ale mnohdy ani nepotřebují – též pod rouškou “základu”. Na druhé straně chybí například nauka o laskavosti, etiketě, soucitu, empatii, sebepoznání, toleranci, klidu, meditaci…
Rozčíleného člověka, který při hádce s kolegou sahá po izolepě, aby mu přelepil pusu, Asi moc neuklidní, když si vzpomene, jak ho základní škola naučila, co je pestík.
Většina dětí ztrácí ve škole čas
Dítě, které nemá “talent” např. na matematiku (podává v ní “podprůměrné” výkony), je učiteli a osnovami nuceno být “průměrné”, musí se vejít do škatulky 1 – 4. Takže se učí, věnuje matematice extra úsilí a nadmíru času (protože to jeho šálek čaje není, nejde mu to snadno a s radostí). Takovou extra snahou docílí většinou průměrné známky a ztratí čas, který by rádo věnovalo třeba latině, na kterou má talent… Dítě, které má na matematiku “talent”, baví ho, je zase brzděno, jelikož nemůže spolužákům s učivem “utéci”, aby se dodržely osnovy.
Děti učíme průměrnosti: rychlé brzdíme, pomalé popoháníme.
DOspělým se pak divíme, že se potácí mezi shonem (stresem) a nudou (pocitem vyhoření).
“Tradiční” výuka měla smyl, když děti neměly možnost samovzdělávání a samo-poznání. Nyní, s téměř neomezeným přístupem k informacím, narůstají možnosti, jak se (lépe) učit.
Učitel není diktátor. Učitel je kamarád, průvodce (stejně tak rodič).
Neznamená to však, že jsou všechny “tradiční” školy ztrátou času! Mají-li děti možnost si aspoň částečně přizpůsobit režim, osnovy, jsou-li v přátelském kolektivu, může být pro ně i “stará” škola přínosem. Dobrá škola primárně rozvíjí myšlení a učí dalším způsobům, jak se učit. Socializace, přátele a zábava jsou pak dalším bonusem, který ve škole děti získávají.
Děti mají být oceněné za to, jak přemýšlí,
ne hodnocené za to, jak opakují myšlenky někoho, kdo je nezajímá a s kým nerezonují.
Proč děti podceňujeme?
Nápodoba představuje nejlepší a nepřirozenější způsob výchovy. Nezdá-li se nám chování děti “vhodné”, podívejme se na sebe a okolí, které naše děti obklopuje.
Máme-li pocit, že nás děti neposlouchají, zřejmě je to z toho důvodu, že my neposloucháme je.
Problémem bývá též podceňování. Domněnka, že jsme (rodiče, učitelé*, dospělí) moudřejší/lepší než děti je stejná, jako když si vedoucí myslí, že je lepší/moudřejší než jeho podřízený – jde o omyl (zřejmě kvůli egu). Vedoucí by měl, stejně jako rodič nebo učitel, věřit schopnostem svých lidí, dát jim podporu, nadhled, tím vést.
Manager neví, jak nejlépe naleštit podlahu v hale – není to jeho oblast. Ví to uklízeč, který byl managerem vybrán a kterému byly managerem dány všechny potřebné kompetence a podpora (na základě jejich společných diskuzí, plánů, cílů), aby aplikoval své dovednosti, nápady… Stejně tak rodič neví, jak by mělo jeho dítě žít – ví to dítě.
Zlatá pravidla
- Ptejme se na názor dětí a berme ho za sobě rovný (diskuze, nikoli monolog, přináší shodu a poznání).
- Nepřikládejme velký důraz známkám. Učitel/škola zaujímá roli průvodce, parťáka, podpory – ale nemá patent na rozum.
- Nesrovnávejme (ani sebe, ani děti).
- Pamatujme, že školou učení nezačíná ani nekončí. Nepřestávejme sami sebe vzdělávat a podporovat (samo)vzdělávání i u dětí.
„Úkolem dítěte je žít svůj vlastní život – ne život, který mu nadiktují jeho rodiče anebo život podle záměru pedagoga, který si myslí, že všechno ví nejlépe.“
Summerhill School: založena 1921, účast na hodinách dobrovolná
„80 % dětí ze svobodné školy získalo vysokoškolský diplom.“
Sudbury Valley School: Založena 1968, nemá vyučovací hodiny, nemá třídy, neznámkuje
Čtěte také:
Nejlepší dětské hlášky a moudra
Proč nepodceňovat vzdělávání sebe sama
