Proč nepodceňovat vzdělávání se?

0
379

Lidé se celý život učí. Tedy, měli by! Cesty jsou různé: zkušenosti, knihy, filosofování, škola, mentoři, vzory… Lidé ale mají občas tendence intelektuálně lenivět. Domnívají se, že školou cesta poznání končí a poté se diví, proč jejich život nesměřuje tam, kam si přejí. Nadávají okolí, svalují vinu na politiku, počasí, přátele, partnery, práci atd. aniž by si uvědomovali, že příčina většiny karambolů je u nich – v místě, které chrání lebka, konkrétněji neurocranium (mozkovna).vzdělávání

Představme si vzdělání jako pyramidu.

Například školský systém: Základní školu máme jako nejširší část, která dává vskutku nutný základ do života. Díky ní můžeme obstojně fungovat ve společnosti: číst, psát, počítat, znát základy z přírodovědy, zeměpisu, dějin atd. Na ni nastavíme střední školu, což dává podstatu pro pracovní sféru. Rozšířením znalostí v oboru, který nás zajímá, získáme (většinou) lepší uplatnění na trhu práce a především první zkušenosti s již dobrovolným, námi vybraným, rozšiřujícím studiem. Vrchol představuje pak škola vysoká, která ještě více specifikuje, tvoří odborníky. Prohlubuje vztah k učení a stará se nejen o základ životní či pracovní, ale i o seberozvoj, plánování, koordinaci, sny, cíle.

„Neučíme se pro školu, ale pro život.“
Seneca

Uvádíme zde pyramidu školní, nicméně totéž platí i pro jakékoli jiné znalosti a jejich nabývání. Odborníkem (na cokoli) se můžeme stát různými cestami: pracovitostí, pomocí vzorů, podnikavostí, kreativitou atd.

Čím výš chceme dosáhnout, tím víc se musíme snažit.

Jako druhý příklad si uvedeme vztah k jídlu: Základ máme v tom, že umíme jíst, víme, že máme jíst a co nám ne/chutná. Dalším stavebním kamenem je učení, co bychom měli jíst, co našemu tělu dělá dobře nejen chuťově. Už studujeme hlavní složení. Vrcholek skýtá vědění – objevování, při kterém studujeme nejen hlavní složení oblíbených potravin. Známe, jaké vitamíny nač pomáhají, jak vyvážit nezdravé zdravým, naše alergeny plus další reakce. Co je pro nás ne/postradatelné. Známe rizika, důsledky, alternativy a především umíme pracovat sami se sebou. Druhý vrchol, vedle dovednosti pracovat se sebou, představuje schopnost pracovat i s okolím: na požádání pomáhat, poradit. A tyto vědomosti stále aktualizujeme, prohlubujeme…

Nelze začít odshora, na vrchol je třeba se vypracovat.

Co se stane, když učení (se) zapomeneme? Nejenže neporostou další pyramidy, ale již zrealizované se začnou zmenšovat… mohou zmizet zcela. U druhého příkladu by to vypadalo třeba tak, že bychom měli značnou nadváhu způsobenou nezdravým jídlem a nedostatkem pohybu, ale absolutně si tyto příčiny a důsledky nepřipouštěli. Jako bychom nikdy neslyšeli o tom, že nadměrná konzumace nezdravého jídla s nedostatkem pohybu mohou způsobit onu nadváhu (a další nežádoucí důsledky). Mozek prostě vypne, zapomene… poté se jen diví a nadává.  Jako když mládenec nechápavě hledí na těhotenský test své milenky, pokládajíc jí otázku: „Jak se to stalo?“

Udržení na špici vyžaduje úsilí.
Jako byste skutečně stáli na vrcholu pyramidy i za písečné bouře.

Při jakémkoli studiu jsou důležité zdroje informací. Ano, v množném čísle! Ani v diplomové práci totiž nelze obstát pouze s jedním zdrojem. Proto nesmíme zapomínat sbírat data: umět hledat, ptát se, zkoumat, pozorovat a zaujmout poté vlastní postoj.

Vzdělávat se je potřeba ve více oblastech.
Život se totiž netočí kolem jednoho tématu
.

Každé vzdělání vyžaduje čas, trpělivost plus úsilí. Chuť být lepším dnes, než včera, neopakovat chyby, ba co víc: umět jim předcházet. Pokud se ptáme: Kdy budu moudrý/á natolik, abych již nemusel/a učit? odpověď zní: NIKDY. Přestat s učením a zdokonalováním, prohlubováním znalostí (knihami, mentory, studiem, prací, praxí…) by znamenalo utnout svou životní cestu. Když se nejde vzhůru, klesá se. Ten, kdo myslí zlenivěl – zakrněl, získal dojem, že už všechno ví a zná, stává se každým dnem větším nepřítelem nejen pro společnost, ale i sám sobě. Časem totiž zapomene poznatky kdysi nabyté i na to, jak myslet, rozvíjet se. Oprašujme proto své znalosti permanentně a nezapomínejme se vzdělávat  v čemkoli, oč naše srdce žádá.

„Každý, kdo se přestane učit, je starý, ať je mu 20 nebo 80.
Každý, kdo se stále učí, zůstává mladý. Je nejlepší v životě zůstat mladý.“

Henry Ford

Mnohá poznání přichází, když se prostě jen na chvíli uklidníme a projdeme svou mysl. Předejdeme tak stavu, kdy nás intuice proplesává s káráním: „Já Ti to říkala!“

Tipy závěrem
Co mozku prospívá:

  • chůze
  • znalost/studium cizích jazyků
  • tanec
  • psaní na počítači
  • spánek: mozek nikdy nespí, i když jsme v říši snů, učí se, třídí myšlenky… navíc má na to klid)
  • poslech hudby (především klasické)
  • učení se novým věcem: studie ukázala, že lidem, kteří se učili žonglovat, se zlepšil mozek už za jeden týden
  • asociace zvyšuje počet zapamatovaných informací
  • absence alkoholu a cigaret: dlouhodobé/nadměrné užívaní nenávratně poškozuje mozek
  • mlsání, ale pozor, cukr v nadměrné míře, zejména rafinovaný, naopak škodí
  • strava bohatá na omega-3 mastné kyseliny
  • dostatečný pitný režim

Některé tipy vycházejí z toho, že nabudí organizmus, zvýší prokrvení mozku a tím zlepší jeho funkce. Jiné spočívají v klasickém tréningu, kdy každá nová myšlenka nebo vzpomínka vytvoří/opráší spojení neuronů (synapse).

Co jste se naposled naučili? V jaké oblasti se vyznáte?

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here