Chcete se pobavit i poučit? Podívejte se na nejlepší dětské hlášky!

0
5531

Podceňovat děti se nevyplácí… Podívejte se na ty nejlepší dětské hlášky, které překvapí, poučí i pobaví!

Všechno již víme! Časem to zapomínáme, abychom si to pak zase připomněli… Tak zní jedna z teorií, která se opírá o dětská moudra, o moudrost čerstvé duše. Podle této teorie se rodíme jako moudré bytosti, které postupem času zapomínají, co vědí (z minulých životů, ze spojení s jednotou), protože na své vědomí nabalují (aktuální) programy společnosti*. Ač jde o dobrý úmysl, vytlačuje spojení s přírodou, lidmi i vesmírem, které děti, dokud nezapomenou, prý mají. Potlačena je prý postupem času též schopnost telepatie, empatie, zdravá sebeláska, vysoká schopnost sebe-léčení, paměť minulých životů i schopnost předvídání. Těžko říci, jaké máme schopnosti, neboť málokdo z nás dospělých pamatuje, co věděl, když tu byl čerstvě, jako dítě. Jisté však je, že dětská mysl nabízí mnohá moudra, jelikož děti nám ukazují (minimálně) jiný úhel pohledu: upřímný, čistý, laskavý. 

Jaký klíč k úspěšné práci/podnikání vidí dítě ve školce?
„Dělat to, co mě baví a co umím. Z toho pak mají lidi radost.”
Co je podstatné pro fungující partnerský vztah?
„Aby se dva měli rádi a chovali se hezky.”

Prosté, efektivní… dospělé to přesto málokdy napadne.

Dětských hlášek, které mají vtip (,) nebo hloubku/moudrost je mnoho. Aby nám tyto hlášky neunikly, aby nebyly zapomenuty, pořiďme si zápisník a do něj zajímavé dětské hlášky zapisujme. Přinejmenším budou později zdrojem úsměvu…

Nejlepší dětské hlášky:

Babička říká svému pětiletému vnukovi: „Ukliď si ty hračky, bude oběd.“ Vnuk nereaguje. Babička znovu: „Ukliď si ten stůl, budeme obědvat.“ Vnuk stále nereaguje. Babička zvýší hlas: „Jasně jsem Ti řekla, ať si uklidíš hračky, obědváme!“ Vnuk konečně zareaguje: „Klid babi, copak jsi nepochopila, že dělám, že neslyším?“

  • Upřímné, jasné, slušné (lepší než klasická milosrdná lež). Je nutno respektovat, když má někdo svou práci, svou náladu nebo svou oblast zájmů. Dospělí si také nemohou vydupat, aby ostatní dospělí dělali vždy to, co oni od nich chtějí. Je nutno se dohodnout…

Mnoho dospělých si stěžuje, že děti (podle nich) nechápou čas správně… U lékaře říká maminka své tříleté dcerce: „Teda, Ty se máš, že jsi dostala tak pěkný obrázek!“ Dcerka odpoví: „Až budeš jednou malá, tak ho taky dostaneš.“

Maminka se marně snaží dostat do dcery brokolicovou polévku, ta vytrvale odmítá. „Jestlipak víš, co musíš dělat, abys vyrostla?“ ptá se maminka. „Mít často narozeniny!“ vysvětlí dcera.

  • Opravdu to jsou děti, které čas nechápou správně?

Čtyřletý chlapeček si stoupl na váhu a optal se: „Kolik stojím?“

  • …protože “váha” nesouvisí tolik se slovem “vážit si” jako s postojem.

Dvouletá holčička si po telefonu povídá s tatínkem:
Tatínek: „Ahoj beruško, jak se máš?“
Dcerka: „Dobže.”

Tatínek: A co děláš?”
Dcerka: „Dělám, co můžu.”

  • Logický a zralý přístup je i v dětských myslích… Proto není radno děti podceňovat! Dělají, stejně jako dospělí, co mohou!

„Je to schovaný před očima.” (chlapec cca 6 let)

  • Mnoho malých princů, nejen Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry) ví, že to důležité, je očím neviditelné a že i když něco máme přímo před nosem, nemusíme to vidět, dokud neotevřeme srdce.

Maminka v rozhovoru s tříletou dcerkou: „Zlato, vnímáš mě? Prosím, už funguj!“ Dcerka odpověděla: „Maminko, já nefunguju, nejsem žárovka.”

  • Očekávání a vztah založen na podmínkách, ačkoli láska (hlavní element vztahů přátelských, rodinných i partnerských) by měla být bezpodmínečná, jsou častým (a zbytečným) hrbolem na cestě životem nejen u dětí. Proto pamatujme: Lidé nejsou věci ani prostředky k plnění něčích přání.

Ve škole se spolu baví se dva kamarádi:
– Kolik Ti je?
– Já nevím, nemám u sebe hodinky.

„Nevím, kolik mi je let, protože se to stále mění.”

„Babi, kolik je Ti vlastně let?” ptá se pětiletá holčička. „Já jsem tak stará, že už si to ani nepamatuji!” směje se babička. „Tak to se musíš kouknout na spoďáry, tam je to napsaný!” odpoví holčička.

  • Na to, abychom spočítali věk, zkrátka rok narození nestačí… Obzvláště, když čas je v hodinkách a mládí (často) v gatích.

V 1. třídě se ptá učitelka žáka: „Jak se ti říkala básnička před celou třídou?“ Žák odpoví klidně a zřetelně: „Špatně, to prostředí se mi zdá velmi nevhodné.“

  • Upřímnost a přímost je jednou z výsad (zejména) dětí. Mnohdy situaci vyhodnotí lépe, než dospělí. Stresové prostředí na výkon v práci nebo ve škole vliv bezesporu má – nad tím by se měli dospělí zamyslet… Řezník by zřejmě také nešel přednášet o způsobu vykosťování do společnosti veganů, proto by i děti měly mít vhodné (zájmově sladěné) obecenstvo, které chce danou věc slyšet/umět.

„Děti, dostaly jste nějaký nápad?” ptá se učitelka dětí prvního stupně základní školy. „Já jo, ale ještě musím vymyslet jakej.” odpoví hbitě jedno z dětí.

  • V každé hlavě se nachází nepřeberné množství nápadů, jen je správně zformulovat a vynést na světlo…

„Proč nespíš?” ptá se učitelka holčičky v mateřské školce po obědě. „Promiňte, já musím počkat, až usnu.”

  • Dospělý by se nadřel, poněvadž by hledal výmluvy a problémy vytvářel i tam, kde nejsou, aby našel odpověď, dítě trefnou odpověď sdělí hned.

„Já netoužím po vítězství, já toužím po legraci.” (chlapec cca 7 let)

  • Ve smyslu života mají děti jasno. My na něj přicházíme (připomínejme si, co jsme v dětství věděli) mnohdy až ve stáří.

„Paní učitelko, přinesl jsem Vám polévku.” hlásá hrdě dítě, nesouc paní učitelce misku s pískem z dětského hřiště. „Děkuji! Moc dobrá polévka. Vaříš také doma mamince takovou polévku?” optá se učitelka. Copak máme doma v paneláku písek!?” odvětí dítě udiveně.

  • Dospělí si mohou myslet, že děti (něco) neví, častokrát to jsou ale dospělí, kteří (něco) neví… Děti překvapivě často vnímají realitu naprosto čistě, jen umí (ještě) pracovat i se svým vlastním světem.

Baví se dvě kamarádky v předškolním věku:
– To jsou ale velké kalhotky!

– To nejsou kalhotky, to je ségry podprsenka.
– A ségra už má prsa?
– Má a má jich mnoho!

  • Děti dospívání a materiální věci vnímají…

Na letním táboře šestiletá holčička říká vedoucí: „Proč hrajeme takové těžké hry? Vy chcete vědět, co v nás je? A já bych zas chtěla vědět, co je ve Vás.”

  • Rovnoprávnost a demokracie je pro děti přirozená… Některé školy už na demokratický systém přistoupily (žáci hodnotí učitele a na chod školy mají vliv stejně jako dospělí, každé dítě si samo sestavuje rozvrh atd.)

„V úterý byl výborný den. Hlavně ten řízek.” (chlapec cca 6 let)

Mami koupíš mi prosím ten malý deštník do pití? Život je příliš krátký na to, abychom se nerozmazlovali.” (děvče cca 5 let)

  • Radovat se ze života, z každé maličkosti…

Pětiletý chlapec: Mami, dneska jsem přes okno viděl, jak se Verunka převlíká.“ Maminka: „A nejsi na to ještě moc malý?“ Chlapec: „Ne. Když si stoupnu na parapet, tak vidím celkem dobře.“

Pětiletý chlapec sedí ve svém pokojíčku a tváří se ustaraně. Maminka se ho ptá: „Ty se mračíš, copak tě trápí?”  Chlapec dumavě: „Nevím, co uděláme s touhle postelí, až se ožením. Jak se do ní má vejít moje manželka?”

„Babička je tlustá, protože je plná lásky.”

„Vím to, protože je to fakt. T-Rex byl neustále naštvaný, protože neměl ruce natolik velké, aby se mohl objímat.”

  • I velice malé děti si uvědomují důležitost lásky.

O tom, že se vyplatí poslouchat (+ pamatovat) hlášky mudrců, víme. Jenže zapomínáme, že mudrcové jsou i ti nejmenší, nejmladší… Hlášky dětí na první pohled pobaví, na druhý mnohdy přinesou “Aha moment”. Nepodceňujme žádnou myšlenku!

Poslouchejme a zapisujme si zajímavé myšlenky, mohou nám přinést užitek ve formě rady nebo úsměvu – mnohokrát!

Zdroje (dětské hlášky):
huffpost.com, childcarelounge.com, kafe.cz,
detsky-slovnik.webnode.cz, ctidoma.cz,
babiblog.blog.cz, zlutykvet.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here