Karma není žádný trest ani odměna, ale odezva!

„Etický přírodní zákon příčiny a následku“, tak je nejčastěji a nejjednodušeji karma charakterizována. Stejně jako každá akce vyvolá reakci, tak každý čin: fyzický, slovní i duševní, přináší odezvu. Karmu nelze urychlit, oddálit, vynutit ani vymluvit. Lze ji ale respektovat, poznávat, přátelit se s ní, dokonce jí důvěřovat…

Žádné odměny ani tresty, ale odezvy!

Pro pochopení karmy si nelze představovat mocnost, která pomocí kladívka a taláru rozdává univerzální tresty (naše cesty jsou individuální). Proto se nemůžeme u tohoto přírodního zákonu dovolávat na počkání námi představované spravedlnosti. Zařídí odezvu s udáním, i bez udání, s důkazy, i bez důkazů. Stejně tak, pokud čekáme na odměnu – netřeba dokládat své zásluhy, vysvětlovat své počiny. „Ona“ ví, vše zařídí sama. Negativní jednání (lhaní, zlost, násilí…) přináší negativní odezvu, pozitivní (soucit, úsměv, láska…) naopak. Každý sklidí, co zasel. Zda to bude „dobré“, nebo „špatné“ je o chuti/o úhlu pohledu.

„Jedna spravedlnost je mocnější než tisíc zbraní.“
Sun Tzu

  • Lhář nemůže žít pravdivý život

Lež zasahuje nejen obelhávaného, ale též lháře samotného. Abychom totiž něco dali (byť „jen“ lež), musíme to nejdříve MÍT. Proto ti, kteří lžou druhým, zjišťují, že lžou i sami sobě a že se jim stejného jednání dostává – podvodník bývá podveden (zákon rovnováhy, princip bumerangu). Riskování vědomí svých blízkých a svého svědomí blokuje stavbu upřímných, pravdivých vztahů, citů. Co stojí na lži, jako by stálo na tekutém písku. Byť by to byla čtyřpatrová vila zdobena zlatými soškami andílků v plenkách, až se písek „rozjede“, zmizí i s křidélky…

Jak poznat lež: 12 znaků, které pomohou odhalit lháře

  • Milovat a být milován

Ten, kdo opravdově miluje, zaslouží si být stejně tak milován. Pokud upřímně milující byl zrazen, přišel o onoho člověka/vztah, možná to není proto, že by si onu lásku nezasloužil, ale protože si zaslouží jinou, opravdovou, lepší. Některé (i bolestné) konce nejsou trestem, nýbrž příležitostí. Kdo lásku dává, lásku dostane. Nevíme jen kdy… Začátkem je sebeláska: kumulace citu, který máme i dáváme s bezpečným přístavem v našem srdci. Kdo miluje nejen druhé, ale i sebe, je i milován – minimálně sám sebou.

Vztah: Pečujte o něj jak zahradník o strom

  • Dej a bude Ti dáno

Vždy si něco vzájemně dáváme. I když máme pocit, že jsme nedostali nic (dobrého), mělo to smysl. I kdyby byl v tom, že jsme něco dobrého dali my a tím došlo k seberozvoji, poznání, příležitosti, šanci. Součástí přátelství s karmou je akceptování jejího toku, lekcí, reakcí. Dopřejme prostor věcem, ať se dějí. Dopřejte si čas, pozorujte, vnímejte… Znamení, nápovědy a vodítka jsou všude kolem. I pokud nechceme bádat, čas ukáže jak, proč a co nám bylo dáno/co jsme dali.

Jak se zachová někdo k nám, to není naše věc.
Jak zareagujeme, to už je naše věc.

  • Je to v nás

I kdybychom nevěřili v zásahy – rovnováhu přírody, vesmíru, navigaci „shůry“ či čehokoli většího, náš mozek si pamatuje všechny pohnutky. V našem podvědomí jsou uloženy činy, myšlenky, pocity. Pokud nepřijde „lekce“ zvenčí, sami se potrestáme. Příkladem může být princip fungování detektoru lži – při lhaní se lháři (není-li na drogách apod.) zrychlí tep, může ho zalít studený pot, zmenší se zorničky (stejně tak při bolesti), jelikož (podvědomě/vědomě) ví, že je to špatné, což přivádí jeho tělo do nepohodlí. Ačkoli má v hlavě milion výmluv, proč lhal, proč „nejde o lež“…

  • Když nevíme, hoďme si karmu do plusu

Svízelné životní situace vnímejme jako příležitosti, na kterých si můžeme dát karmu do plusu. Přestože by se za špatnou reakci nikdo nezlobil, pouze bychom byli v rovině s viníkem, nic nezkazíme tím, když zkusíme být zkrátka lepší. Buď okamžik/viníka nazdvihneme, dáme šanci na nápravu vzorem, dobrotou, láskou, nebo se nezmění nic, ale my stoupneme jako ti, jež dokáží být dobří dokonce i ve špatné situaci. Třeba se (nám) to vrátí jinde, jinak…

Najděte cestu k míru aneb Milujte i své nepřátele

 „Nepřehlížejte záporné činy jenom proto, že jsou malé;
sebemenší jiskra může spálit stoh sena velký jako hora.
Nepřehlížejte malé dobré skutky a nemyslete si,
že z nich neplyne žádný užitek;
dokonce i malé kapky vody nakonec naplní velkou nádobu.“
Buddha Šákjamuni

  • To, že se děje něco špatného, neznamená, že musíme být špatní i my.
  • Neexistuje omluva pro to být zlí. Vesmíru nemůžeme dlužit. Nemůžeme mít poslední slovo – on vždy zareaguje na nás, na to, co uděláme. To, že jsme si prožili špatné časy, tudíž není omluvou.
  • Když ubližují, braňme se, avšak neútočme.
  • Žádná láska není opravdovou, vzešla-li z nevěry, zrady, potřeby, pohodlí, kompenzace, strachu, nouze…
  • Ke štěstí, bezpečí, dobrotě a lásce nevede cesta přes mrtvoly.
  • Kdo nemá vyrovnanou/vyřešenou minulost, nemůže mít stabilní budoucnost. Na minulosti totiž stojí přítomnost a na ní budoucnost.
  • Chceme-li dobrý život, chovejme se dobře.
  • Důvěřujme karmě, přírodě, vesmíru… Buďme vděční za to, co se stalo, co se nestalo, co se děje, ale buďme rádi i tehdy, když se neděje nic – poněvadž se neděje (ani) nic zlého.

Věříte českému přísloví: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě?“ Věříte v karmu?

var sklikData = { elm: „sklikReklama_49826“, zoneId: „49826“, w: 600, h: 190 };

 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme