Vztah: Pečujte o něj jako zahradník o strom!

V každém z nás je zahradník a strom. Když najdeme svou polovičku, vyměníme si stromy, o které pečujeme. Chvíli jsme zahradníky, chvíli stromy. Každý hledáme někoho, o koho budeme pečovat: my v roli zahradníka – on v roli stromu a kdo bude pečovat o nás: on v roli zahradníka – my v roli stromu. Komu lásku dáme, kdo dá lásku nám. Všechny čtyři role musí víceméně simultánně fungovat, aby láska a péče byla odměněna plody a ne podvodem, opuštěním…

 

Než se člověk naučí zahradničit, musí projít procesem úspěch – pád, radost – zklamání, chyba – poučení… Stejně tak i strom se učí, adaptuje se nejen na podnebí, ale i na zahradníkovu péči (kupříkladu zalévání, česání). Souhra obou vyžaduje úsilí, pozornost, sebekázeň, sebereflexi a především soucit, lásku.

Duše člověka jako strom:

Zahradník přislíbil stromu péči a lásku. Strom vyčkával na každou kapku vody, sklízení plodů… Pro svého zahradníka plodil to nejsladší ovoce (avšak v přiměřené míře), i když bylo počasí nepřejícné a zahradník zaneprázdněný. Nechtěl, aby hladověl, ale zároveň chtěl, aby se snažil, byl dobrým, lepším. Ve slunném počasí človíčkovi nabízel stín, v dešti přístřeší. Ale zahradník ho začínal stále více zanedbávat. Strom se však nepřestával snažit, neboť byl ubezpečován, že bude dobře… Nechtěl, aby zahradník strádal, tak mu i v těžkých časech nabízel své plody, trpělivě na něj čekal… bez záruk, bez kompenzací, nýbrž z čisté lásky, oddanosti, víry v lepší časy, ve splněná přání.  Bouře jej neohrozila, měl hluboké kořeny. Občas zahradník mohl mít obavy, že tak velký, vzácný, silný strom ho ani nepotřebuje, nebo že na něj nestačí. Strom byl ale pokorný, vděčný i za maličké gesto. Radoval se tak čistě z hloubi duše, že když byl zahradník s ním, neměl jeden o druhém pochybnosti. Motivovali se vzájemně k lepším výkonům, probouzeli potenciál… U zahradníka bohužel ne stabilně. Ten, když se vzdálil, pochyboval… Motivaci lze totiž pouze podnítit, udržet ji už musí každý sám. Zahradník měl ve své nerozhodnosti tendence utíkat k jiným dřevinám, které byly dostupné, dobře známé, nekomplikované…

Jako strom přišel na následující:

  • Ani to nejsladší ovoce neocení ten, kdo nemá chuť.
  • Kdo hledá více zápory než klady a více výmluvy než řešení, nemůže nic vypěstovat.
  • Kdo mrhá plody, zřejmě neví, co je hlad, ani úcta.
  • Kradené ovoce nechutná lépe, stejně jako lež není lepší než pravda.
  • Lepší žádný zahradník než špatný zahradník, lepší samota než špatné upnutí.
  • Nikdy nemůžeme vědět co se děje tam, kde zrovna nejsme.
  • Stromy s hlubokými kořeny se větru nebojí.
  • Čím vyšší strom, tím více blesků přitahuje.
  • Sobec nemůže udělat nic pro druhé. Dokonce ani říci pravdu – pokud by ho poškodila, raději poškodí druhé.

Protivníkem odvahy není strach, ale pasivita.
Protivníkem síly není slabost, ale agrese.
Protivníkem lásky není nenávist, ale lhostejnost.

Když se role obrátily a ze stromu se stal zahradník, situace pokračovala: 

V období sucha zahradník zaléval strom každý den (ačkoli o jeho strom nebylo řádně postaráno – viz výše.) I když měl nabitý program a strom byl nevrlý, vždy mu dopřál vláhu, pohladil mu listy, povzbudil ho. Jakmile si řekl, zahradník mu vytvořil stín, pokropil korunu, zkontroloval kůru, odháněl škodnou… činil vše nutné, vše potřebné. Strom tak těžké období lépe zvládal, než kdyby svého zahradníka neměl. Stálo to človíčka námahu, neměl jistotu, zda se mu jeho nadstandardní péče vrátí plody, ale měl naději, cítil, že je to tak správné. Radoval se z každého hezkého okamžiku. Po období sucha se začaly objevovat plody, které svému zahradníkovi nabízel. Vše začínalo fungovat tak, jak bylo vysněno a slíbeno. Zahradník dále pečoval a strom ho obdarovával svým ovocem. Nebylo ho mnoho, některé kusy byly kyselé, ale pro zahradníka byly úžasné – vypěstované láskou. Zahradník byl trpělivý. Věřil slibu: „Teď už to bude jen a jen lepší, za tvou péči ti budu dávat vždy ovoce. Mé plody patří výhradně tobě.“ Šlo o dokonalou spolupráci, souzení duší, neb čas, voda a péče zahradníka patřila jen onomu stromu a ten zas jenom jemu. Ačkoli to občas bylo velmi těžké, neboť strom měl tendence pít vody málo, nebo příliš, naklánět se, lákat škůdce… Vše se ale s láskou zvládalo, zahradník byl vděčný za jakýkoli plod, který byl v jeho očích jedinečný, dokonalý. Dokud neuviděl, že strom zalévá i někdo jiný, jí jeho ovoce a dokonce slýchá stejné sliby jako on. Proto na zahradníka zbývalo tak málo! Proto strom nevěděl, kolik vláhy potřebuje, proto se bál větru i bouře, poněvadž neměl hluboké kořeny…

 „Strom po ovoci poznán bývá.“
České přísloví

Vzal-li si strom všechnu vodu, stěžoval si na její nadbytek. Když nevzal od žádného, stěžoval si na sucho. Když vzal jenom od jednoho, druhému řekl, že jeho vodu nechce, protože mu nechutná (zalití druhým nepřiznal). Bál se o sebe, toužil po pozornosti a dokonalosti tak moc, až začal ztrácet nejen plody, ale i svůj tvar. „Co když mě původní zahradník opustí? Co když mě nezalije? Co když další zahradník bude lepší? Co mít pro jistotu oba? Nebo tři? Komu mám dát svou úrodu? Mám vůbec nějaké ovoce dát? Dozví se, když každý dostane pouze část? Když si vyberu jiného, budu se mít lépe? Vyřeší mé problémy? Bude to pro mě snadnější?“
Zahradník, který ke stromu přilnul a věřil v něj i v těžkých časech, byl smutný, že se strom naklonil někomu jinému, navíc potají. Měl zlomené srdce ze zlomené důvěry, ze lži, kterou strom zásoboval oba zahradníky, kdy zapřel jednoho druhému. Chápal ale, že pokud změnu žádá, aplikuje, byť přes trnitou cestu zrady, musí být akceptována. Svůj bol se rozhodl překonat s láskou, otevřeností, pravdou, podělit se o zkušenost a nabádat k opatrnosti (druhý zahradník mu však nevěřil, protože strom popřel, že se o něj kdy staral, jeho lásku zradil, zahodil, zapřel… nebo zapomněl?)

Láska a upřímnost nepředstavuje lehčí cestu než nenávist a lež,
ale přináší klid srdci, přízeň laskavých duší a dobrou karmickou energii.

Při odchodu přemýšlel, proč strom nebyl šťastný ani za dvojí péče (stále měl problémy, na druhém viděl „nedostatky“), nebo proč není šťastný a tudíž i přímý, upřímný nyní, má-li „žádanou“ změnu. Jako zahradník přišel na následující:

  • Dobré plody nemůže poskytnout strom, který není zdravý.
  • Jestli se zahradníkovi zdají i citrony sladké (ač o jejich reálně chuti ví) jen proto, že jsou z jeho stromu, má strom skutečně rád.
  • I když o strom pečujeme od půdy až ke koruně, nemůžeme ho zachránit, pokud má nezdravé kořeny.
  • To, co vidíme na povrchu, nemusí být stejné jako to, co se skrývá uvnitř.
  • Strom, jenž ze strachu, výčitek či slabosti sklání korunu, prohlíží si pouze půdu u svého kmene. Není vzpřímený, ztrácí rozhled.
  • Lecco může strom podepřít, ale vzpřímit se už musí sám.
  • Strom naklánějící se ze strany na stranu, se brzy zlomí. Neporoste ani jedním směrem.
  • Kdo nemůže poskytnout čistou pravdu, nemůže poskytnout ani sám sebe, své skutečné celé JÁ i s plody.
  • Soucit, upřímnost, věrnost, láska a vděčnost musí být vždy na obou stranách.
  • Spolehlivost neocení ten, kdo ji sám nemůže nabídnout.

Při hledání vhodného stromu/zahradníka pamatujme, že ani nejlepší zahradník neudělá z rybízu třešeň. Neovlivní, komu své plody dá, kolik a jaké urodí, ani kam se nahne/zlomí, a že i ten nejsilnější strom trpí v rukách špatného zahradníka, který se o něj nestará (stará se jinde či pouze o sebe – svůj prospěch, svůj klid). Sdílejme svůj strom/zahradníka v nás jen s tím, kdo to ocení a bude se o ně starat jak o vlastní: rozhodně, spolehlivě, s láskou.

Můžeme spolu být každý den po spoustu let a neupnout k sobě,
nebo být spolu pouhých pár chvil a být k sobě připoutáni na celý život.

Mám-li kvůli něčemu trpět, tak kvůli lásce k bližnímu.
Má-li mé trápení a sebeobětování meze, tak kvůli lásce k sobě sama.


 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme