Najděte cestu k míru aneb milujte i své nepřátele!

„Miluj svého nepřítele, zblázní se z toho!“ řekla moudrá Eleanor Doan. V praxi není zbláznění nutné, přesto tento přístup může pomoci. K čemu? Ke změně pohledů, kterými na sebe hledíme a tím i ke změně citů, které k sobě ne/máme.

Nacházíme se v době, kdy balancujeme mezi dvěma extrémními směry. Jeden chce vše nenávidět, mít nekompromisní pohled na okolí a nejen trvat na svých představách, požadavcích, standardech, ale i je striktně požadovat od druhých, bez odchylky – jinak nebude cit, tolerance, vazba, mnohdy ani pozdrav, pohled, úsměv, zájem o dotyčného. Druhý směr chce pravý opak. Vše bezmezně milovat, tolerovat absolutně vše, neprosadit své hranice ani ve svém prostoru. Ani jeden směr není ideální. Přebíjíme chladnost horkostí, což vede k tomu, že je zima, vedro, anebo se to vypaří. Co kdybychom místo nářků na velké horko či chlad usilovali o příjemnou teplotu? K dosažení takového souladu potřebujeme, aby horká nebyla až tak horká a chladná až tak chladná, aby se spolu mohly smísit/snést.  Řešení nenajdeme v růžových brýlích ani v odvrácení pohledu, nýbrž v očích, ve kterých je láska.

„Zmůžeš největšího nepřítele, ovládneš-li vlastní hněv.“
Publilius Syrus

Zkusme se podívat na nepřítele tak, abychom v něm našli aspoň jednu dobrou věc, kvůli které bychom ho mohli (nějak) mít rádi. Neignorujme jeho negativa (nebuďme přehnaní optimisté na úkor vnímání), ale ani to s ním nevzdávejme, dokud ho aspoň trochu nepochopíme. Nenávist a předsudky nesmí být větší než kladné emoce (popř. než neutrální).

Nepřátelství zničíme jedině přátelstvím,
nepochopení pochopením,
lež pravdou a provinění/újmu odpuštěním.

Začněme úsměvem s milým pohledem do očí, otevřeme svá srdce. Držme se svých zásad, bojujme za svá přesvědčení, avšak zároveň respektujme, dejme (si) šanci povznést se nad nenávist. Zlo řešme, nepřiživujme.

Nezapomínejme, že:

  • I ten nejpodivnější tvor potřebuje uznání a lásku.
  • Blázni potřebují vysvětlení, pochopení.
  • Opilí potřebují motivaci k akceptování reality, poté budou chtít být střízliví.
  • Staří potřebují energii spolu s přízní, aby zůstali navždy mladí, veselí.
  • Agresivní se potřebují cítit v bezpečí, aby neútočili.
  • Chudí se potřebují cítit uznávaní a potřební, pak mohou být bohatí.
  • Ztracení potřebují nasměrování.
  • Hříšníci potřebují možnost napravení (někdy též upozornění na hřích, adekvátní reakci).
  • Osamělí se potřebují cítit jako součást komunity.
  • Slabí potřebují pomoc silnějších, bez povyšování či nepřirozeného nátlaku. Poté budou silní.

Než někoho odsoudíme, zkusme ho mít rádi.
Zkusme více opravovat než rozbíjet, více léčit než zabíjet.
Buďme silní, ale zároveň citliví.

Copak víme, co se událo/děje v srdci, hlavě a duši například bezdomovce? Opravdu byl neúspěšný? Opravdu pije „jen tak“? Skutečně je hloupý? Co když je jen zraněný a ztracený? Co když se stalo něco velkého, co ho dostalo do tak zoufalé situace, ačkoli si to nezasloužil/nemohl ovlivnit?

Lidé, kterým ke štěstí stačí málo, bývají nejvíce vděční.

Vděčnost, pokora a láska k lidem by měly být neměnné,
ať už má člověk málo, nebo mnoho.

S nepřítelem nebo někým, kdo se nám protiví, si (dobrovolně) nepořídíme dvojdomek. Můžeme ho však vyslechnout, pomoci, vyjít vstříc (například pátrat, proč je „takový“ – třeba zrovna probíhá jeho boj se sebou samým, třeba bojuje s někým jiným, školí sebe, školí druhého, někdo školí jeho, požil projímadlo…) Nikdy nevíme, co se ve druhém děje. Vždy bychom měli dát lidem/sobě možnost, abychom (se) mohli mít rádi i přes nepřízeň osudu a překážky. Dáváme tím potenciál nejen sociálnímu souladu, ale i rozvoji – například znalí poučí neznalé, empatičtí neempatické, zainteresovaní nezainteresované…(učíme vzájemně).

„Posměch končí, kde začíná pochopení.“
Marie von Ebner-Eschenbach

Naším posláním možná není škatulkovat a uznávat pouze (pro aktuální rozpoložení) ideál, ale snažit se najít ideál kdekoli, tvořit jej společně. Měnit smutek v radost, nepochopení v pochopení, bezcitnost či nenávist v lásku. Ne si na „problémové“, „špatné“ ukazovat. Nepřiživovat negativní energie, ale s čistým štítem řešit a vyřešit.

„Nedovedeme-li milovat nepřítele, buďme k němu aspoň spravedliví.“
Tomáš Garrigue Masaryk

Kdybychom dokázali snáze vidět skutečné tváře, jež jsou skryté pod strachy, zlozvyky, bloky, předsudky, žaly, image, postavením, pak bychom pochopili, že laskavý přístup a dveře do našeho srdce si zaslouží mnohem více lidí, než se dnes pokládá za normální.

Přinejmenším (pro začátek) mějme na paměti aspoň tento moudrý citát/radu:

„Buďte milí ke svým nepřátelům! Nic je nemůže víc rozzuřit.“
Carl Orff


http://dreamlife.cz/tolerance-respektujme-druhe/


 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme