Jak poznat lež? 12 znaků, které pomůžou odhalit lháře.

Umění číst v lidech znamená celoživotní proces. Unikátní je totiž nejen každý člověk, ale také situace. Základním kamenem úrazu bývá lež. Nikdo nechce být oklamán nebo napálen. Rozpoznání lhaní od pravdomluvnosti vás může posunout kupředu v osobním i profesním životě… Kde začít?


ležPolygraf je jako ukazatel zatím nejpopulárnější. Zaznamenává krevní tlak, dýchání, puls a další fyziologické funkce. Vychází z toho, že když někdo zalže, je ve stresu. Pokud po položení otázky dotyčný „zakolísá“, vylítne mu tlak apod. a je označen za lháře. Tato metoda není bezchybná, ale málokdo může použít magnetickou resonanci, která zobrazí mozek a to, co v něm probíhá podrobně. Budeme tedy také vycházet z předpokladu, že lhář prožívá stresovou situaci a díky projevům s tím souvisejících ho můžeme odhalit – bez přístrojů.

Dlouhé, podrobné a bezchybné příběhy

Pokud dotyčný nečerpá například ze svých poznámek, nemůže povědět dávný příběh se 100% přesností a všemi podrobnostmi. Naprosto dokonalý „knižní“ příběh vypovídá o tom, že byl připraven, promyšlen a natrénován. Čím více podrobností, tím větší snaha přesvědčit nás o jeho reálnosti. Běžně si pamatujeme jen důležité/zásadní okamžiky, na podrobnosti vzpomínáme obtížněji… Proto nelze říci naši story jako báseň.

Mějte se na pozoru před člověkem, jenž nechybuje.
Čínské přísloví

Nemožnost zopakovat zásadní informace

V okamžiku, kdy si lhář myslí, že to má za sebou, že mu věříme, svou historku zapomene. Pokud se tedy zeptáme znovu, není schopen ani zásadní fakta zopakovat stejně/podobně.

„Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl.“
Auguste Rodin

Nedostatečný oční kontakt

Dívat se mile, přirozeně a klidně druhému do očí a přitom lhát, to je oříšek i pro špióny. Ne nadarmo se říká, že v očích je pravda. Pokud nám podezřelý uhýbá pohledem příliš často, dává tím najevo, že je ve stresu a nelze mu věřit. Stydliví jedinci nemusí být ale proto nutně lháři! Stačí, aby oční kontakt zvládli při sdělení toho zásadního. Pozor i na hypnotizující dlouhé hledění do očí! V přírodě běžně znamená výzvu k boji, u lidí většinou snahu o zmanipulování…

Zvýšený tón hlasu, rychlost a hlasitost

Při stresu, který lež nositeli přináší, se napnou hlasivky, což má za následek zvýšený tón a mnohdy i hlasitost. Rychleji než obvykle hovoří jedinci, kteří vyprávění chtějí mít rychle za sebou (u lži běžné). Důležité je znát dotyčného a vědět, jaký je jeho přirozený projev (někteří rychle a hlasitě mluví, protože mají jen takový temperament).

Špatná artikulace

Mnozí lháři mají pocit, že když zamumlají, tak vlastně ani nelžou. Popřípadě doufají, že to z takové hatmatilky nepoznáme. Pozor tedy na polykání slov a mumlání! Upřímný člověk dokáže mluvit jasně (pokusí se klidně opakovaně), protože má zájem o to, abychom mu dobře rozuměli = nemá co skrývat.

„Jste-li na pochybách, říkejte pravdu.“
Mark Twain

Nervózní doteky nosu, ucha…

Pohádku o dřevěném panáčkovi  jménem Pinocchio, kterému při lhaní rostl nos, všichni známe. Víte ale, že je na ní kus pravdy? Když lidé lžou, prokrvuje se jim více nos, uši… a nepatrně se zvětšují. Pokud tedy narazíme na někoho, kdo si nervózně mne nos nebo uši, může to být právě proto, že ho kvůli většímu prokrvení svědí.

Křivý úsměv

Upřímný úsměv vypadá jinak než neupřímný. Při lži musí být vynucen, proto je nesymetrický a často doprovázený škuby v obličeji (hříšník je napjatý), kterými se snaží zamaskovat ve tváři to, co by ho mohlo prozradit.

„Žena lže proto, abyste se cítili dobře.
Muž lže, aby sám vypadal dobře.“
Proč muži lžou a ženy pláčou

Zmenšené zorničky, směr pohledu, mrkání

Oko – do duše okno. Zmenšené zorničky prozrazují vnitřní nepokoj, napětí. Může se jednat o strach, zlost, bolest, lež… Oproti tomu rozšířené zorničky vypovídají o radosti, zájmu, klidu. (Proto se nejlepší dojem na rande udělá v přítmí, kde se zorničky automaticky zvětší kvůli světelným podmínkám a simulují, nebo umocňují upřímnost, vlídnost a zájem…) Když vzpomíná pravák, jeho pohled směřuje převážně doprava, při lži naopak doleva. U leváků naopak. Častý pohled k východu též naznačí, že něco není v pořádku. I mrkání může být nápomocné. V běžných podmínkách, pokud vypravěč mrká mnohem méně, než je (u něj) obvyklé, pravděpodobně lže. Po dovyprávění naopak mrká ostošest.

Distancování

Podvědomě drtivá většina lidí cítí, že lež je špatná. Proto ten, kdo lže, používá méně osobních zájmen jako: „já, mě, moje…“ a také vynechává jména, aby uchránil kromě sebe i toho, o kom lže.

Slova úmyslně snižující situaci

S „jen a pouze“ lze uspět možná v prodeji (Řeknu Vám to upřímně, je to ta nejlepší nabídka! Zaplatíte JEN 559 Kč!), nikoli však v mezilidských vztazích – obzvláště při řešení vážnější situace. Úmyslným zmenšování a znevažováním se akorát upozorní na to, že se něco někde skrývá.

 „Lhář se nejvíce obelhává sám.“
Vítězslav Nezval

Místo silného příběhu jen silná hesla

„Upřímně, narovinu, Bůh je mi svědkem, přeci bych nelhal…“ jsou zvučné pro uši diváků telenovel, ale v praxi díky nim mají ostatní smysly pohotovost. S takovými hesly se nesetkáme, pokud vše klape. Netřeba tlačit na pilu, když je ostří zcela v pořádku.

„Výzkum řeči dokázal, že dojde-li na komunikaci tváří v tvář,
šedesát až osmdesát procent vyznění informace ovlivňují mimoslovní signály,
tón hlasu ovlivňuje dvacet až třicet procent
a zbytek – sedm až deset procent – ovlivňují slova.“
Proč muže neposlouchají a ženy neumí číst v mapách

Ženy poznají lež snáze. Vnímají totiž mikrovýrazy, emoce své i druhých a slova současně. I muži si v tom ale mohou získat praxí a studiem slušný um. Často si nechceme pravdu připustit, idealizujeme situaci, vkládáme naději do dalších okamžiků. Je tedy důležité umět rozlišit, kdy můžeme oči přimhouřit a tolerovat malou lež jako součást procesu a kdy naopak.

Některé lži mohou být prospěšné, například milosrdné. Některé dokáží dokonce motivovat – mohou vyvolat placebo efekt (úspěšný ve 30 – 40%). V zásadních věcech se ale lhát nevyplatí. Podvody neničí jen toho, kdo podvádí, ale i toho, kdo je podveden a i všechny ostatní, koho se dotýkají.

Tipy závěrem: Jak lháře přimět k pravdomluvnosti

Vstoupit mu do osobního prostoru, říci si v klidu o zopakování („Nebylo Ti rozumět, je tu hluk, co jsi říkal?“) – příležitost, aby další verze byla pravda, nedat na sobě znát, co chceme slyšet a čím by si to u nás naopak pokazil, vyvolat v něm pocit, že nám může říci cokoli.

„Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech,
přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš.“
Jan Amos Komenský


 

Tags: , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme