Terapie tmou: Zklidněte a poznejte svou mysl!

1
92

Nemůžeme mít vše pod kontrolou… Jsme skutečně jen malinkaté smítko plující vesmírem. Co ale můžeme pod kontrolou mít, je naše vlastní JÁ – vlastní jednání. Ať se stane cokoli, naše reakce závisí vždy na nás, vypovídá o nás, určuje náš směr, náš osud. Aby náš vnitřní i vnější svět byl odpovídající naší duši, je mnohdy potřebná meditace či terapie – preventivně nebo hojivě. Lze říci, že meditací a terapií existuje tolik druhů, kolik je na světě lidí. Mnozí inklinují ke „klasické“ formě a upravují jen detaily dle svého. A co když klasická cesta nevyhovuje a nevíme, jak svou mysl zklidnit, jak poznat své nitro a spojit se s intuicí? Zkusme třeba TERAPII TMOU.

Tendence házet vinu na okolí, hledat problémy venku, chtít změnit „ty druhé“… to jsou běžné lidské pohnutky. Dostaneme-li se však do situace, kde jsme jen sami se sebou, bez rušivých vnějších elementů, zaměříme se na skutečné (naše) nitro.

Při terapii tmou bývá samozřejmá nejen absolutní tma, ale i odhlučnění prostoru, ve kterém člověk pobývá, tedy není rozptylován hlukem, světlem ani jinými lidmi (ačkoli si např. relaxační hudbu může samozřejmě vzít s sebou a pustit). Je chráněn před vnějšími vlivy a vystaven sám sobě (největšího nepřítele má často člověk sám v sobě – zlozvyky, sabotáže, sebedestruktivní myšlenky, podceňování se, zkreslování prožitků a nabytých informací, „klapky na očích“… )

Vztah, který sami k sobě máme,
hraje zásadní roli v našem životě i v našich vztazích.

Člověk může utéci od mnohého, avšak sám od sebe neuteče.

Říká se, že vše je v nás samých. Když nás něco štve, něco nám vadí (na okolí, na druhých) – je to jen o nás, naše mysl to vyhodnotila jako „k naštvání“ nebo „k vadění“. Například k tomuto poznání lze ve tmě (klidu, prostoru) dojít.

Neříkejme: „TY jsi takhle špatně!“, raději řekněme: „Připadá MI to takhle špatně…“  – druhý za náš problém (byť ho máme s ním) totiž nemůže. Nehledejme záminky k hádce, problému či špatnému konci, hledejme řešení. Každý problém je příležitostí, zkouškou, testem, který může být prospěšný a posunout vztah/situaci na lepší místo. Nesmutněme pro problém, jemuž se nešlo vyhnout. Radujme se, že máme příležitost jej vyřešit, zlepšit, napravit.

Pobyty ve tmě trvají většinou týden. Obecně se má tato doba za ideální. Člověk tráví čas sám se sebou, se svými myšlenkami. Nejdříve se uklidní, odpočine, vyspí se. Po zhruba třech dnech začíná očista mysli/duše. V takové fázi bývá běžné lucidní snění, kdy se sny stávají „realitou“, která je myšlenkami snícího tvořena. Člověk prožívá své představy (pozitivní i negativní), čelí své minulosti, přítomnost i budoucnosti.

Ze začátku se může dostavit pocit samoty, izolace, opuštěnosti… Poté naopak přihází pocit části celku, sounáležitosti (duševně, emocionálně, někdy i téměř fyzicky). Stává se, že lidé ve tmě cítí nebo vidí jiné bytosti, světla (halucinace, vizualizace). Účastníci terapie tmou často vyprávějí o pocitu létání či cestování po světě. Ve tmě lidé často zjišťují, že k „vidění“ nepotřebují světlo, tedy ani „zrak“ jako takový.

Není pravdou, že ve tmě nejde nic dělat. Ze začátku sice vévodí spánek, ale poté může na řadu přijít kreslení, hra na hudební nástroj, zpěv, modelování (zbystří se smysly, především hmat), psaní knih, cvičení… Při pobytu ve tmě je dobré si myšlenky zapisovat nebo nahrát a po nějaké době se k nim (v běžném životě) vrátit. V klidu přichází totiž inspirace a chuť vše „vidět“, tvořit.

Někteří účastníci poznali denní dobu intuitivně (naladili se na přírodní kompas). Mnozí si srovnali sebevědomí a sebeuvědomění – člověk sám sebe lépe pozná. Tělo se mnohdy samo rychleji a lépe léčí.

Dáme-li svému tělu (i mysli) tu možnost (klid),
zvyšujeme šanci na uzdravení.

Off-line režim je při meditaci/terapii samozřejmostí. „Dozor“, který pobyt zprostředkovává (jedná-li se o zajištěnou terapii), se stará o jídlo, komfort a účastníka kontaktuje, pokud by šlo o naléhavou situaci (má kontakty na jeho rodinu apod.) nebo pokud by účastník něco potřeboval – zastává jeho spojkou se světem. Kontroly/návštěvy terapeuta bývají též součástí terapie. Baterka/světlo je k dispozici pro případ potřeby a samozřejmě lze kdykoli pobyt ve tmě ukončit.

Ve tmě člověk zpomalí, stane se trpělivějším. Ocitá se v prostředí, kde na nikoho nemusí dělat dojem, sundává všechny masky… Uvolňuje se, má svůj čas, prostor, lépe vnímá své tělo, lépe se hojí (psychicky i fyzicky).

Vyjít na světlo může být velice emotivní, plné vděčnosti, dojetí, vše se zdá více barevné, zářivější než předtím. Proto se zpravidla vychází do přítmí (za svítání, aby si oči pomalu navykly).

Hledíme-li příliš ven, zapomínáme na to,
co bychom měli vidět uvnitř.

Mluvíme-li moc, neslyšíme slova druhých.

Doporučovaná délka ve tmě se uvádí 7 dní, avšak není to pro každého ideální doba. Před tímto prožitkem člověk musí být zdráv, podepisuje kupříkladu, že nebere drogy. Nejsou však nutné zdravotní problémy či bariéry, a přece to může být nevhodné. Co s tím?  Buď zkusit kratší pobyt nebo simulovat tyto podmínky doma, kupříkladu na pár minut či na pár hodin. V krátkém čase se zpravidla nejde dostat do takového hlubokého stavu, jaký pociťují účastníci sedmidenního pobytu ve tmě, ale jako jistá forma meditace i krátký čas postačí (+ odpadá nutnost stravy a hygieny v „dosahu“). Stačí mít klidnou místnost, ve které bude člověk sám v absolutní tmě. Jsou-li podmínky ztížené, může pomoci tuto terapii/meditaci provádět večer, kdy se lépe „absolutní tma“ a klid vybuduje. Tato forma terapie/meditace sama navádí ke zklidnění a soustředění (oproti klasické meditaci může být tedy o poznání snadnější).

„Terapie tmou je velice stará metoda sebepoznání, vycházející z původní tradice Yangtik, praktikované mnichy v Tibetu, kteří ve tmě zůstávali až sedm týdnů. Je založena na senzorické deprivaci (absenci smyslových podnětů z vnějšího prostředí).“
www.brc.cz

Kdy terapie tmou je vhodná?

    • Při snaze o zklidnění, zpomalení, zvýšení prahu trpělivosti.
    • Při snaze o sebepoznání, sebepřijetí, zdravé sebevědomí.
    • Pokud klasická meditace/terapie nestačí – cítí se potřeba většího klidu a méně rušivých elementů.
    • Pokud je touha o jiný/nový pohled a poznání na problém, věc, vztah…
    • Při rozvoji kreativní činnosti.
    • Při spánkovém deficitu.
    • Při prevenci proti civilizačním chorobám.
    • Potřebuje-li psychika či tělo (v drobné míře) regenerovat, zotavit.
    • Pokud smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť + intuice) potřebují zintenzivnit, zcitlivět.
    • Rezonuje-li v dotyčném (ze zvědavosti či pocitu potřeby).

„Terapie tmou ukonejší mysl, přispěje k řešení osobních problémů, působí proti Alzheimerově a Parkinsonově chorobě, zpomalí stárnutí, zlepší imunitu i fyzickou kondici. “
Andrew Alois Urbis: Terapie tmou 

Kdy terapie tmou není vhodná?

  • Při strachu ze tmy (nejedná-li se o dobrovolné a žádané překonání tohoto strachu).
  • Při vážnějších duševních poruchách jako např. při úzkostech, schizofrenii, demenci, silné depresi (při ní se naopak doporučuje TERAPIE SVĚTLEM.
  • Při nedostačující/nevhodné péči pořadatele o své klienty (jedná- li se o zprostředkovaný pobyt ve tmě).
  • Při závažných zdravotních problémech.
  • V prostorách, ve nichž hrozí zranění.
  • Pokud tato forma terapie/meditace v dotyčném nerezonuje (tato metoda nemůže pomoci tomu, kdo o ni nemá zájem).

1 komentář

  1. O pobytu ve tmě přemýšlím již hodně dlouho. Pár lidí kolem mě ho již absolvovalo (kratší i delší) a pochvalovali si ho. V podstatě asi čekám už jen na ten správný okamžik :-)Když jsem byla loni a letos na desetidenním kurzu vipassany (http://zitjeumenimilovat.cz/desetidenni-kurz-meditace-vipassana-goenka-blbe-navyky-a-jejich-rozpousteni/), říkala jsem si, že pobyt ve tmě je určitě v mnoha ohledech podobný a v mnoha ohledech jistě ještě náročnější. Vipassana také účastníkům bere to, k čemu se mysl obvykle utíká, aby se zabavila (offline pobyt je samozřejmost, ale nesmí se tam ani mluvit, ani psát nebo číst). A pokud vím, pro spoustu lidí je to velká výzva. Ale nejste tam úplně sami a pořád máte zrak a možnost pohybu, byť po vymezeném prostoru. Pobyt ve tmě musí být v tomto ohledu opravdu o naprostém návratu sám k sobě. A to mě hodně láká. Díky za článek 🙂

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here