Tento příběh začíná již v dávných dobách, kdy byl svět omráčen stavbou jménem Kolos Rhodský. O mnoho století později se jí inspiroval francouzský architekt Frédéric Bartholdi, když viděl jaké rozměry má nově vznikající Suezský kanál. Tehdy se v hlavě odvážného muže zrodila myšlenka, jejíž výsledek dnes znají miliardy lidí… „Postavím maják ve tvaru sochy, který bude svými rozměry přesahovat jakoukoliv podobnou stavbu na světě!“
Řekněte průměrnému člověku, že Francie je zodpovědná za svobodu a nezávislost Ameriky a dostane se vám přinejmenším nechápavého pohledu. Přesto kdyby nebylo francouzských vojáků, americká armáda skládající se z otrhaných zemědělců, by neměla ve válce o nezávislost proti britským profesionálním vojákům žádnou šanci. Rok 1876 tedy znamenal sté výročí vzájemné úspěšné spolupráce obou národů a Francouzi plánovali věnovat opravdu velkorysý dar. Pro tento úkol byl vybrán jediný možný člověk – Frédéric Bartholdi…
Dáma s původním názvem Liberty Enlightening the World neboli Svoboda přinášející světlo světu byla po sestavení v Paříži rozřezána na 350 kusů, přepravena lodí do přístavu v New Yorku a po opětovném sestavení slavnostně darována Američanům 28. října 1886. Po více než patnácti letech strastiplné cesty, kterou lemoval nedostatek peněz a zájmu, našla legenda konečně svůj domov. Co ovšem vážně stojí za pozornost je fakt, že naše dáma rozhodně neznala význam slova anorexie… Její plášť z mědi má hmotnost 31 tun a nosná ocelová konstrukce navržená samotným Eiffelem přidává dalších 125 tun! Právě měď a její barevná koroze může za zelené zabarvení celého symbolu. Představte si tu nádheru, když se v celé své slávě a výšce 46 metrů kovově leskla ve slunci, vítající na přelomu století imigranty z Evropy!
Podívejte se pod ruku panu Bartholdimu a zjistíte, že všechny detaily, které jsou na soše ztvárněny, mají svůj význam. Samotná postava odkazuje na antickou bohyni Libertas, která stráží svobodu a sedm ostnů její koruny symbolizuje vyzařování této svobody do sedmi kontinentů přes sedm moří. U nohou jí leží rozlomená pouta jako symbol překonání závislosti na britském impériu a v levé ruce drží desku s vytesaným datem 4. července 1776, což je historický milník podepsání Deklarace nezávislosti.
Do roku 1902 sloužila jako maják, jehož světlo vábilo lodě přivážející evropské snílky do vzdálenosti 40 kilometrů. Poté ji potkal osud pomalého rozpadu, který vedl k celkové rekonstrukci v roce 1984. Byla vyměněna celá vnitřní ocelová konstrukce a tato skvostná dáma má nyní zaručenou opravdu nevídanou dlouhověkost. Náklady ve výši 62 milionů jsou ve světle významu zachování této připomínky svobody opravdu zanedbatelné…
Jestli chcete při návštěvě New Yorku navštívit tuto legendární stavbu, ujistěte se, že budete připraveni. Do muzea, které se nachází v podstavci, se za jeden den může podívat pouhých 3000 lidí, kteří mají dopředu zařízené vstupenky. Přesto si počkáte minimálně 3 hodiny, než na vás dojde řada.. Uvnitř máte možnost obdivovat přes prosklený strop geniální řešení konstrukce od pana Eiffela, podívat se na přesnou kopii tváře Sochy svobody, která si udržuje svůj měděný vzhled, nebo si prohlédnout galerii, která ve vás zanechává smíšené pocity.. Na rozostřené černobílé fotografii vlevo pluje vedle sochy kolesový parník. Uprostřed visí snímek pořízený sto let později, zachycující vyhlídkovou helikoptéru vedle zlatě nabarvené pochodně. A vpravo.. vpravo je volné místo pro záběr, který přijde za dalších sto let.
