Tolerance: Respektujme druhé, ale nebuďme lhostejní

0
3000

Kdekdo se s ní ohání, kdekdo ji haní. Kdo ji ale chápe? Jde vůbec toleranci pochopit, včetně všech zákoutí a možností? Co vlastně znamená? S čím se často plete? Tolerance rozhodně není lhostejnost!

tolerance

Jedna z definic tohoto pojmu podle slovníku zní: „schopnost vzdorovat účinkům“. Pokud máme na mysli toleranci organismu, chápeme ji jako schopnost/míru snášet účinky léků, alkoholu atd. aniž by nám škodily. Z toho se odvíjí i tolerance subjektivní – lidská. Znamená: „respektovat*, snášet“ druhého (či skupinu) takového, jaký je (aniž by nám to škodilo), neměnit ho, neměnit sebe. I když máme človíčka v blízkém okolí, nenarušujeme jeho zónu ani si nenecháme narušit svou (pokud naši reakci opětuje, ani se o takovou invazi nepokusí). Nepleťme si toleranci s přizpůsobením nebo ovlivňováním! Nezapomínejme také, že nekompromisní vlastní postoj či nesouhlas ještě neznamenají intoleranci.

„Ďáblové. Bůh toleruje opozici, ale nasazuje jí něco jako parohy.“
Valeriu Butulescu

Tolerujeme odlišné (a většinou – z našeho pohledu – negativní), aniž by to měnilo naši individualitu, popřípadě nás dokonce ohrožovalo. Kupříkladu: Jíme maso, ale nebereme nikomu jeho rozhodnutí být vegetariánem (maso mu nenutíme). Máme celý byt v bíle barvě, nesnášíme černou, ale nenadáváme těm, kteří naopak černou milují a nemají bílou rádi (nejspíš nebudeme mít společný byt a netrestáme je/se za to). Jsme ateisté, ale nebouráme kostely, kaple, chrámy, mešity (jen je nenavštěvujeme a nebudujeme). I když jsme přesvědčeni, že je naše filozofie správná, nevnucujeme ji jiným pod výhružkami nebo pod palbou urážek. Snažíme se neznevažovat myšlenky druhých, i když jde o protivníka. Pouze si stojíme za tím, že pro nás osobně znamená TO naše nejlepší cestu. Diskuzí se může každý obohatit, utvrdit ve svém názoru, rozšířit obzory, ale nesmí se jednat o atak vůči ideálům, osobnostem druhých. Pamatujme, že každý může být přesně takový, jaký si přeje, pokud tím neubližuje ostatním. Svoboda jde s tolerancí ruku v ruce, stejně tak jako úcta k těm, kteří jsou sice také jiní než my, ale zdají se nám (oproti těm, které „jenom“ tolerujeme) i zjevně lepší než my.

aktivní (konfliktní) nenávist/nesnášenlivost ↔ pasivní nesnášenlivost ↔ lhostejnost ↔
tolerance ↔ pochopení ↔ úcta ↔ láska

Často se tolerance mylně zaměňuje za lhostejnost. Ta nastává ale až tehdy, když slevíme z našich postupů natolik, že je přestaneme společnosti nabízet (nikoli vnucovat!) – přestaneme se snažit tvořit ze světa ještě lepší místo.

Uvedeme si – pro odlehčení veselý – příklad:

Jakákoli podobnost se skutečnými lidmi, žijícími či mrtvými, je čistě náhodná.

Drákula rád spí vertikálně, hlavou dolů. Potkal Lunu, římskou bohyni Měsíce, ta ráda spí horizontálně. Diskutují o tom, jaké mají jejich metody klady a zápory (zápory vyzdvihuje oponent).  Každý má svou formu lehu ověřenou a ví, proč ji zastává, proč je pro něj ta pravá a nezaměnitelná. Náhle Drákula začne Lunu přesvědčovat, ať spí vertikálně, že tak je to zaručeně nejlepší… a pokud je tolerantní, bude tak vedle něj viset. Luna se považuje za tolerantní, ale ne za zmanipulovatelnou. Odmítá se slovy: „Neberu Ti Tvůj způsob, nepropichuji Tě kvůli tomu kolíkem, Ty toleruj můj.“  Drákula má ale o Lunu velký osobní zájem, tudíž ještě zkouší: „Takhle spolu ale nebudeme moci být! Takovou manželskou loži totiž nekoupíme ani v Ikee!“ Načeš Luna odpoví: „Tedy nejsme si asi souzeni. To, že Tě toleruji, vůbec neznamená, že s Tebou musím být. Kdybych všechny, které toleruji, chtěla za manžele a manželky, tak jich mám milióny. Tolik výročí bych si prostě nezapamatovala!“

Když je pro oba jejich postoj (resp. leh) důležitý a zásadní, nelze je změnit, lze se jedině vzájemně tolerovat. Ani jeden z nich nemůže očekávat, že tolerance přeroste v přizpůsobení, obzvláště pokud by mělo na svědomí zásadní změnu charakteru, rysu – toho, na čem si jeden i druhý zakládá.

10 nápomocných bodů

  • Můžeme tolerovat (nezbrojit proti, neeliminovat, nechat být) a přesto nepodporovat, nepodílet se.
  • Tolerance musí být oboustranná.
  • Nesmíme se bát, že ztratíme někoho, s kým si nerozumíme – tolerance je někdy maximum, které můžeme poskytnout a přijmout.
  • Náročný a striktní může být i člověk milující a citlivý.
  • Tvrdohlavost představuje někdy nejúčinnější, nejpohodlnější a nejrychlejší způsob jak projevit pevnou vůli.
  • Kdo si je jistý sám sebou, nezvyklá ho ani, když bude sám v davu a netolerován (může ho to ale zbytečně zranit – proto tolerujme).
  • Kdo ví, co přesně chce, ví i, co nechce.
  • Mít svůj vlastní pevný názor a přitom tolerovat názor druhých se nevylučuje.
  • Naše myšlenky nesmí být závislé na schválení nebo toleranci druhých.
  • Často se cesty míjejí, mnohdy se protnou, někdy jsou souběžné a vzácně se mohou i spojit.

Boj názorů a trénink tolerance, stejně jako umění „hádat se“, umět se dohodnout, popř. včas odejít, neměnit co změnit nelze a měnit co jde změnit, mít rád/a sebe, lidi, přírodu, svět a vydávat ze sebe to nejlepší je celoživotní proces, který nesmíme zanedbávat ani podceňovat – definuje nás.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here