Poslední zoufalý pokus Mikalův

6
2438

Netoulal se pouze ve své mysli, toulal se již i ve světě. Cítil, že něco odkládá a nevěděl, co to ve skutečnosti je. Tím postupně odevzdával další z mála svých sil. Rozhodl se tak usednout na zem do tureckého sedu a odpočinout si. Ve skrytu duše doufal, že kolem jako zázrakem půjde jeden z moudrých mužů v rouchu, vyslechne jej, podá mu pomocnou ruku a pomůže mu z tohoto bludného kruhu – přesně tak, jak to dříve již tolikrát slyšel ve vyprávění. Jeho víčka začala padat tou nepopsatelnou únavou a bezmocí. Mysl mu však nedovolila usnout a odpočívat. A tak se rozhodl zavřít oči a začít meditovat, což nikdy předtím nedělal. Rozhodl se, že zkusí úplně cokoliv, jen aby se z tohoto zoufalého stavu pochyb co nejdříve dostal…

Náhle poznal něco úplně nového a začalo mu být jasné, že pokud se naplno koncentruje a není ovlivňován okolím, je mnohem snazší přemýšlet o svém životě. Pozoroval sám sebe, jak rozjímá a hledá cestu. Nyní ji však viděl mnohem zřetelněji a vše dávalo větší smysl. Najednou k němu starý moudrý mnich skutečně přišel a přisedl. Mikal měl pocit, jako kdyby to bylo naprosto reálné. Mnich byl však pouze ztvárněním jeho vlastní představivosti a vnitřní moudrosti, které nevědomky také uzavřel za oponu společně se svým strachem. Mikal se tiše zeptal přisednuvšího mnicha: “Moudrý mnichu, kdy mi kdo přijde na pomoc?” Mnich, s dávkou nadliského klidu, se na něj obrátil a odvětil: “Proč potřebuješ někoho jiného než sebe?” “No, aby mi poradil a pomohl mi…,” zněla odpověď. Byl totiž tak závislý na druhých, že dokonce i jeho vnitřní moudrost se musela transformovat v osobu, aby jí vůbec naslouchal.

Chvíle ticha ustala se zvoláním: “Aha, tak takhle to je,” jenž právě mladíkovi proběhlo hlavou. Moc totiž lpěl na názorech a pomoci od ostatních, namísto aby řešil problémy sám. Mnich stále upřeně hleděl mladíkovi do očí a jeho výraz plný pokory jako by sděloval: “Jsou životní chvíle, kdy ti nikdo na světě pomoci nedokáže, dokud se nerozhodneš pomoci si sám. Pokud by ses nerozhodl přemýšlet sám za sebe, pravděpodobně bychom se nikdy nestřetli ani my dva.”

“Mnichu, mohu se ještě na něco zeptat?” tázal se dál. Pokývnutní mu bylo naprosto dostačující odpovědí. “Zdá se mi, jako kdybych už zkusil naprosto vše a nic z toho se neujalo. Asi už nemám sílu se znovu postavit na nohy a vyjít vstříc svým snům. Jak bych mohl tuto sílu získat nazpět?” “Zopakuj prosím toto tvrzení ještě jednou,” požádal ho mnich. A tak ho mladý muž zopakoval. “To je právě tvůj problém,” řekl mnich, odvrátil svůj pohled od Mikala a odmlčel se.

Po chvíli přemýšlení ho mladík žádal o vysvětlení… “Zkus si představit,” začal mnich “že máš nyní na sobě stejné roucho, jako mám já, dobře? Pouze to zkus.” A tak to mladík začal zkoušet. Pár minut to trvalo a poté ho mnich přerušil a zeptal se, zda se mu to podařilo. “Zpočátku ne, poté se mi to ale podařilo a seděli jsme tu oba dva ve stejném oděvu.” “Výborně,” povídá mnich “a teď mi pověz, jakým způsobem sis to zkusil představit?” “Nechápu, kam tím míříte…” “Podívej se: pokud si skutečně přeješ sebe sama v rouchu představit, podaří se ti to. Zdali si to doopravdy nepřeješ, nepodaří se ti to. Pochytil jsi, že jsem zde nezmínil žádné “zkusit”? Buď si představuješ toto roucho, nebo ne. Buď něco děláš, nebo to neděláš. Buď jdeš za svým snem, nebo za ním nejdeš! Zkoušet neznamená nic, je pouhou výmluvou! A zapřemýšlej, kolikrát slýcháš, že lidé v tvém okolí něco zkouší…? Tak je to totiž se vším.”

A mladíkovi začalo svítat. Vždy toužil následovat své sny, byl však příliš závislý na svém okolí a neohlížel se na svou moudrost. Lpěl a přijímal rady a “moudrost” pouze od těch, kteří vše pouze zkoušeli. A tak také jen zkoušel. Právě tím nabýval klamného pocitu, že koná nejlépe, jak umí.

Jakmile mnich spatřil, že Mikal opět nabírá sílu, začal se zvedat a odcházet. V první chvíli se to Mikalovi nelíbilo, poté si však uvědomil, že moudrost ve formě mnicha nikam neodchází a zůstává s ním i nadále. Daroval mu tedy upřímný úsměv a pokračoval v rozjímání. Avšak úplně novým způsobem. Z meditace a tureckého sedu následně nevstával ten Mikal, který do něho usedal. Oči otevřel, tělo napřímil, lopatky semknul a zhluboka se nadechl úplně nový člověk. Titán, který najednou chápal “něco” a právě v tuto chvíli prvně přestal zkoušet honit se za svými sny. Poprvé v životě se za svými sny doopravdy vydal…

6 KOMENTÁŘE

  1. Fakt super jednoduché – super poučné … v té jednoduchosti je taková síla, že jsem si musel zapsat – zkoušet není nic-je to jen výmluva!

  2. Super článek jako vždy!

    Jen by mě zajímalo, jestli nechcete zřídit dreamlife forum, něco jako selfmadevip.com, kde by se scházela komunita s tímto zájmem? Nebo neznáte popřípadě nějaké české fórum s úspěchu a motivaci? Děkuji

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here