Maxim Velčovský: Nekorunovaný porcelánový král

1
336

V dílech Maxima Velčovského se snoubí estetický zážitek se zajímavou myšlenkou. Polopaticky řečeno nejsou jeho díla tak povrchní, jak tomu u většiny designových záležitostí  bývá. Více nad nimi přemýšlí, což však nijak neohrožuje výsledný vzhled. Ve většině případů hraje hlavní roli vtip. Zaobírá se především tématem spotřební masové kultury a suvenýrů, jež způsobem, jakým je vyrábí, povyšuje na ceněná umělecká díla. Konkrétním případem může být jeho porcelánová holínka. Prachobyčejnou vesnickou obuv určenou na kydání hnoje nebo podobné aktivity tak povýšil na extravagantní luxusní vázu na květiny. Dalším dobrým příkladem je odlitý plastový kelímek. Ten je reakcí designéra na „rychlou“ dobu, do níž vlastně spadají počátky jeho tvorby – éra začínajícího konzumu v podobě pizzy v papírové krabici a čínských instantních polévek. Vysmívá se tomu.

Rovněž rád předělává již hotové předměty, důkazem toho jsou jak obyčejné, krapet kýčovité, porcelánové figurky, tak slavný odšťavňovač od Philippa Starcka či židle Wernera Pantona, které využil při svém nejznámějším architektonickém počinu – při přestavbě interiéru kostela Sv. Bartoloměje v Chodovicích, pro jehož výzdobu zvolil perské koberce a plastové pantonky s vyřezanými kříži, což ve výsledku působí jako netradiční spojení orientální kultury s křesťanstvím.

O své práci designéra mluví jako o velmi zajímavém, ale rovněž zodpovědném povolání, jež je do jisté míry závislé na dobrém marketingu. Ani krásnou věc bez dobré reklamy dnes neprodáte snadno. Když mluví o tom, jak se daří designu tady u nás v Česku, neopomíjí zmínit firmu IKEA, která dle jeho vlastních slov vyvedla Čechy ze zhoubného názoru, že design je něco zbytečného, divného a drahého. Přiznává ovšem, že máme oproti jiným, kterým se socialismus vyhnul, alespoň 40 let zpoždění. To se teď snažíme dohnat konkurováním laciným a přemnoženým „MADE IN CHINA“ výrobkům, jež zaplavily náš trh. Myslí, si že v současnosti zažíváme teprve dojezd onoho konzumu, učíme se recyklovat, kupovat kvalitní výrobky a  biopotraviny, upřednostňujeme kvalitu nad kvantitou a tržnici s čerstvými surovinami nad hypermarketem. Třeba se jednou dopracujeme až na “ francouzskou úroveň“. Ve Francii totiž lidé většinou nakupují v tzv. hypermarché – speciálních tržnicích, kde prodávají místní zemědělci ovčí sýry, kvalitní maso, čerstvou zeleninu atd.

Maxim rád propojuje design a umění – kdy design v jeho pojetí je vlastně jakýmsi aplikovaným uměním, zpřístupněným lidem. Kolekce bytových doplňků patří k jeho nejpovedenějším a nejznámějším počinům. Řadí se do ní například mísa ve tvaru České republiky, která se vysmívá všem trapným suvenýrům prodávaným v pražských uličkách. Dalším zajímavým kouskem je Digi-Clock – porcelánové hodiny s futuristickým displejem. Působí dojmem, že byly vyrobeny v různých historických obdobích.  Jednoduše navozují pocit, že cestování časem není tak nereálné, jak se zdá. Každý se smyslem pro humor musí ocenit rovněž  sklenice na víno zrealizované jako plastové kelímky ze skla na šťopce. Když přidáme trochu nadsázky a sarkasmu, dostáváme Maxovy svícny ve tvaru hlav dětských panenek. To už je však design pro otrlejší jedince. Pokud máte rádi klasiku, líbit se vám z jeho kolekce budou především tradiční porcelánové sošky ve tvaru slona, veverky či koaly, jež mohou popřípadě posloužit jako pokladničky.  Bylo by ještě vhodné zmínit jeho zálibu v předrevolučním období, která se projevila i na jeho dalších dílech – matrjoškách, trabantech a bustách komunistických vůdců ozdobených japonskými modrými motivy. To je však už pro ty nejotrlejší, kterým nevadí spojení  vysokého uměleckého stylu s tak „nízkým“ tématem. Samozřejmě je vše z porcelánu, jak jinak. Maxim Velčovský se pro tento materiál zřejmě zrodil.

1 komentář

  1. teda nevím nevím ale ten vzorek na tom Leninovy mi jako japonský modrý motiv nepřipadá, i když mám pocit že českej cibulák se do japonska vyvážel za komančů celkem úspěšně 🙂

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here