Krása jako komplikace? Krásní lidé to mají mnohdy těžší než průměrní

0
583

Krása, jak řekl William Shakespeare, tkví v oku pozorovatele. Přesto můžeme ve společnosti najít mnoho vzorců, z kterých lze vyčíst, co bývá vnímáno jako krása* a že krásní lidé to nemají lehké…

Krása budí sympatie. Ke krásným lidem se chováme (podvědomě) lépe, fyzicky jim jsme blíže (např. při konverzaci se k nim více nakláníme) a považujeme je za úspěšnější. Podle některých průzkumů jsou krásní lidé šťastnější. Okolí jim věnuje více pozornosti, snadněji a častěji jim odpustí a jsou na ně někdy kladeny i nižší nároky. ALE:

Nadprůměrná krása má svá úskalí, neboť krásní lidé:

Jsou považováni za hrozbu (nevěry, nadržování, svádění…)

Mnoho akcí i pracovních nabídek je mine kvůli obavě, aby se do nich někdo nezamiloval nebo aby po nich (marně) nezatoužil. Lidé se – i podvědomě- brání zklamání, bojí se, že by u nich neuspěli. S tím také souvisí, že nezřídka bývají „mimo partu“ kvůli žárlivosti partnerů svých přátel a kolegů.

Dostávají méně komplimentů, než by se dalo očekávat

Ve společnosti často panuje iluze, že všichni krásní lidé vědí, jak krásní jsou (a že by jim další lichotky stouply do hlavy).

Je zpochybňován jejich intelekt a další kvality

Lidé se krásu druhých snaží vyvážit, aby si je ve vlastních očích snížili na svou – ideálně pod svou –  úroveň = aby jim nezáviděli a nemuseli z nich mít tak velké obavy.

Jejich krása bývá zkoumána tak dlouho, dokud se (i na ní) nenajde „chyba“

Na „ošklivých“ je tendence hledat „to dobré“, na „krásných“ zase „to špatné“.

Lidé bývají vedle nich nervóznější a více se na ně snaží zapůsobit

Tento proces probíhá i na podvědomé úrovni.

Bývají častěji předmětem pomluv, jelikož budí emoce

Lásku, nenávist, závist… Zkrátka silné emoce, které „nezajímavý“ člověk (tolik) nebudí.

Jsou-li sebevědomí, okolí má sklony je vnímat jako namyšlené

Projeví-li sebevědomí někdo „neatraktivní“, bývá podporován a označován za propagátora zdravé sebelásky. Oproti tomu krásní lidé jsou nahnáni často do slepé uličky, kdy sebevědomí = namyšlenost, pokora se skromností = neoprávněné fňukání.

Na partnerství s krásným protějškem má málokdo „gule“

  • průměrná krása je atraktivnější než nadprůměrná/zvláštní
    • souměrný obličej stačí, jakmile jsou ve hře kupříkladu i zajímavé oči, nadprůměrně sexy křivky nebo i nějaká charakterová výjimečnost, většinu partnerů/partnerek to spíše vyděsí
    • krásky a krasavci jsou často jako trofeje, po kterých mnozí touží, ale málokdo chce vydávat energii na to, aby je (dlouhodobě) zasluhoval
    • průměr působí familiárně, vypadat jako většina lidí se vyplácí – proto většina „obyčejných“ s „obyčejnými“ má bez větších problémů (téměř vždy) nějaký vztah
    • lidé podvědomě hledají protějšek, který jim je podobný (jak známo, průměru je více než nadprůměru a podprůměru – podprůměr často vzbudí lítost nebo dojem, že „aspoň bude hodný/hodná“, proto i podprůměrní nachází mnohdy snadněji vztah než nadprůměrní)

Čtete také: Partner jako Váš zrcadlový odraz

  • krása může za lásku na první pohled, v dalších krocích ale vyplouvají předsudky, strachy, obavy…
  • krásní lidé mohou mít vyšší nároky nebo ten dojem aspoň vzbuzovat
  • u krásného protějšku se více počítá s rizikem přebrání či nevěr
    • krásní sexy lidé mají více možností, v praxi jsou však velmi často nevěrní naopak průměrní až „neatraktivní“ lidé, s narůstající krásou tedy nevěra přinejmenším nesouvisí (věrnost je otázkou charakteru, IG, EQ, nikoli příležitostí)
    • nadprůměrně krásní budí nedůvěru (lidé mohou mít vedle nich pocit méněcennosti, nejistoty, neznáma)

Známé rčení říká, že příležitost dělá zloděje.
Pro lidi se zdravým charakterem to však neplatí.
EXISTUJÍ mnozí krásní lidé,
kteří bez problému odmítají tisíce
a průměrní, kteří nedokáží odmítnout
ani jednu příležitost k nevěře.

Výhody nadprůměrné a neobyčejné krásy

*Následující body vychází z předpokladu, že vnější krása souvisí s vnitřní krásou. Pro povrchovou krásu, bez pevných základů v charakteru, zmíněné body platit nemusí.

  • krásní, neobyčejní a zvláštní lidé jsou častěji múzami
  • častěji dostanou, co chtějí (jsou-li dostatečně sebevědomí a snaživí)
  • zvládnou dřít 2x tolik, aby dokázali, že jsou nejen krásní
  • dokáží stát sami za sebou i se postavit za slabší – jelikož často sami stáli mimo
  • mají vůči atraktivním i neatraktivním méně předsudků, poněvadž hodnocení podle vzhledu zažívají na vlastní kůži
  • často měli více možností a nabídek, proto mohou být věrnější a stabilnější, vědí, co chtějí
  • uvědomují-li si svou krásu (nejen vnější), mohou být zdravě sebevědomí, asertivní, inspirativní
  • mohou mít (i na davy) větší vliv
  • nemusí tolik času věnovat sebezušlechťování (nemusí chodit na plastiky, trávit hodiny líčením, hlídáním každého gramu či svalu…) mohou ten čas věnovat vzdělávání, meditaci, pomoci druhým…
Hovoříme skrze vzhled, ten ale není pouhou otázkou rysů

Gesta, mimika, styl oblékání, styl (+ obsah) řeči, vyzařovaná energie… to má mnohem větší váhu než ne/souměrnost, ne/obyčejnost či ne/krása – poodhaluje to totiž naše nitro. Proto při hodnocení odložme předsudky. 

Lidé sami sebe neumí objektivně zhodnotit

V zrcadlech si všímáme kdejakého pupínku, pihy, vrásky… a to podstatné nám může unikat. Mnozí krásní lidé proto neví, že jsou krásní a mnozí „průměrní“ si naopak mohou myslet, že jsou nadprůměrně krásní (podobně jako s iluzí nadřazenosti, kdy blbec neví, že je blbcem, ale inteligentní je pln pochybností a opatrnosti…)

„Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.“
William Shakespeare

V lásce platí: Nejkrásnější jsou pro nás ti, které milujeme.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here