Nikdy není pozdě osvojit si umění odpouštět

0
483

Asi každý z nás někdy chyboval. Možná jsme i někomu ublížili a možná někdo ublížil nám… Proč a jak odpouštět?

odpuštění

„Vzpomínám si, jak si mi tehdy řekl tohle! Víš, jak moc mě to ranilo?!“ Znáte ten pocit? Neustále musíte myslet na ty křivdy, které vám někdo způsobil. V noci z toho nespíte, nejíte, nedokážete se soustředit. Neustále vás ta osoba v myšlenkách pronásleduje a soustavně citově týrá. Když někoho nenávidíme, jsme k nenáviděné osobě připoutaní…

Nejraději byste osobu, která vám ublížila pěkně krutě potrestali, ale kdo ve skutečnosti trpí nejvíc? Jste to bohužel vy. Když však odpustit umíte, dokážete tím rozvázat negativní pouto, které vás s touto osobou svazovalo a už vás citově nezraní.

„Chybovati jest lidské, odpouštěti božské.“
Alexander Pope

Hledíme do minulosti a táhneme si s sebou kárku utrpení. Babráme se v nepříjemných vzpomínkách minulosti a ztrácíme tak drahocenný čas, který nelze vrátit. Bohužel to nikomu neprospěje. Můžeme pociťovat, že jsme díky tomu například méně kreativnější, efektivnější a celkově dáváme tomuto trápení zbytečně moc pozornosti.

Kam upírám svou pozornost, to roste.
(Ať už je to pozitivní nebo negativní).

Klíčová dovednost

Do odpuštění se nám vždycky nechce, ale je to pro život celkem klíčová dovednost. Zvláště kvůli naší vlastní psychické pohodě a vyrovnanosti. Díky tomu, že skutečně odpustíte, ulevíte především tlaku, který nosíte sami v sobě. Vlastně pomáháme hlavně své mysli tím, že někomu dokážeme odpustit.

Minulost vám nesdělí nic nového, co byste už nevěděli

Soustřeďte se na budoucnost a to, co se stalo zkuste oddělit. Každý z nás někdy zažil pocit – jak to jen mohl udělat, jak mi mohl takhle ublížit. Jsme nazlobení a dusíme v sobě negativní emoce. Obzvlášť ženy jsou v tom přebornice. Ale někdy je to skutečně zbytečné přidělávání vrásek. Kolikrát i řešíme malichernosti a myslíme si, že on si myslí, že já si myslím… Přitom to tak vůbec být nemusí. Většina lidí stráví nejvíce času přemýšlením nad sebou samými a ne nad ostatními.

Odpustit sami sobě

A co když potřebujeme odpustit sami sobě? Máte ve skříni nějakého kostlivce? Asi ano… ostatně jako každý. Vyčítáte si, že jste se vždycky nezachovali úplně správně, čestně a že to někdy bylo už opravdu přes čáru? I v tomto případě je důležité umění odpustit. Naučme se odpouštět i sami sobě.

Pokud toužíme být šťastní a spokojení, berme věci takové, jaké jsou. Někdy je to vážně těžké a někdy to opravdu bolí, ale čas plyne a včerejší den už nikde nenajdeme.

Nikdy není pozdě

Pokud máte ve svém okolí někoho, komu jste schopni odpustit, nikdy na to není pozdě a možná se vám uleví ještě víc, když si s tím dotyčným člověkem promluvíte a otevřete staré rány, které se tak zahojí… Jestli vy sami se chcete někomu omluvit, běžte na to hned.

„Když někomu odpouštíte, neomlouváte tím jeho chování. Vaším odpuštěním pouze zabráníte, aby jeho chování zničilo vaše srdce.“
Táňa Keleová – Vasilková

Helena Náprstková

Inspirace: pastorace.cz

Čtěte také: Proč při odpuštění musíme něco pustit?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here