Prokrastinace je obecně zlozvyk, při kterém odkládáme důležité úkoly na poslední chvíli. A to má dopad na náš profesionální i osobní život. Mezi vedlejší účinky patří promarněné příležitosti, uspěchaná pracovní doba, narůstající stres, přetížení, zlost a také pocity viny. Nic příjemného.
Odkládání může být způsobeno mnoha různými důvody. Každé jednotlivé odložení úkolu má svou příčinu, důvod, proč jsme se rozhodli úkol v danou chvíli nesplnit. Někdy úkol odložíme, protože máme příliš mnoho starostí a cítíme se přetížení. Jindy se cítíme unavení a líní, takže prostě nemůžeme nastartovat. Pojmenujme si nyní hlavní čtyři příčiny prokrastinace a jak se s nimi naučit lépe zacházet.
Stres
Pokud jsme pod vlivem stresu, starostí a úzkosti, je obtížné pracovat produktivně. V některých situacích prokrastinace funguje jako mechanismus, který nám pomůže držet stres pod kontrolou. Možné řešení je snížit množství stresu v našem životě – to se lehko řekne, ale horší je to v praxi. Budeme tedy pracovat, protože chceme, ne proto, že musíme. Můžeme si plánovat čas tak, abychom jasně oddělili čas práce a čas zábavy. Rozhodnout se dopředu, kdy a kolik času budeme věnovat práci, rodině, zábavě, cvičení, koníčkům. Nejdůležitější je čas pro zábavu. Pokud se budeme dobře a často bavit, máme první předpoklad k tomu, že pak budeme i rádi a dobře pracovat. Odkládání úkolů tedy nebude nutné, protože zábavy jsme si užili dost, a budeme tak dostatečně motivovaní pro nadcházející úkol.
Přetížení
Někdy prostě máme těch úkolů moc, víc než jsme schopni zvládnout. Počet úkolů nás může ohromit a můžeme se cítit přetíženi. Prokrastinace zde funguje jako jakýsi únik z přetížení – paradoxně tedy prokrastinujeme tehdy, když si to můžeme nejmíň dovolit. Řešením může být reorganizace času a priorit. Úkoly nikdy nemají stejnou prioritu. Některé úkoly jsou důležitější než ty ostatní. Zaměřit se na jeden opravdu důležitý a pracovat na něm až do jeho úplného dokončení – to může být ta cesta. Po dokončení tohoto úkolu se dostaví pocit z dobře vykonané práce a s ním i motivace k dalšímu úkolu. Hlavní je však začít. Všichni dobře víme, že náš čas je omezen. Ať už se jedná o čas pracovní, nebo čas na zábavu. Výsostným úkolem nás všech je nakládat s naším časem jako s cennou surovinou, využít jej nejlépe, jak dovedeme. Přemýšlet o počtu úkolů a jejich složitosti, nás však nikam nedovede. Maximálně však k tomu, že úkoly odložíme. Kdo začal, půl díla vykonal.
Nedostatek disciplíny
I přes dostatek motivace můžeme stále mít na stole úkoly, které prostě z nějakého důvodu dělat nechceme. V těchto situacích je disciplína záložním řešením, které nás vrátí zpět do hry. Pokud se cítíme motivovaní, nepotřebujeme disciplínu – úkol dokončíme, protože jsme motivovaní. Disciplína se hodí v případech, kdy potřebujeme dokončit něco, do čeho se nám nechce, co nám přijde obtížné. Když nám chybí disciplína – donutit se k úkolu – prokrastinace se opět stane naším únikem. Disciplínu ale nezískáme tím, že si přečteme článek na internetu. Disciplínu si můžeme vybudovat jen prací na úkolech, do kterých se nám původně nechtělo. Plněním takovýchto úkolů získáme tu správnou zpětnou vazbu, která posílí naši vůli a motivaci do dalších činů. Disciplína je jako rostlina, která roste pomalu – pokud ji hnojíte a záléváte. A tady přichází otázka: Jak dobře se o svou disciplínu staráte? Pokud vám přijde, že máte málo disciplíny, nejspíš se jí dostatečně nevěnujete. Posilování disciplíny dokončovaním úkolů, do kterých se vám nechce – to je sport, o nějž byste se měli zajímat. Donutíte se?
Nedostatek zkušenosti
Nemáte zkušenosti na to, abyste dokončili danou věc… tak ji prostě odložíte. A co se stane? Zůstane odložena a vyčkává na vaše rozhodnutí. Můžete udělat v podstatě tři věci: naučit se to, delegovat to, a nebo to prostě eliminovat. Pokud vám na dané věci záleží a je pro vás důležitá, nezbývá, než se to naučit nebo to dát někomu, kdo to zvládne za vás. Ta druhá možnost je obvykle zpoplatněna, tak už to na světě chodí.
Ať už prokrastinujeme z jakéhokoli důvodu, je důležité si uvědomovat dopad na náš život. Můžeme si dovolit danou věc odložit? Pokud ne, stojí nám to za to odkládání?
