5 způsobů, jak se vyrovnat s bolestí

1
905

V našem životě zažíváme velké množství různých období. V zásadě jsme v jednom období převážně šťastní a v druhém naopak. Život není lehký a má chvíle, kdy vás úplně srazí na kolena, a budete cítit bolest, kterou jste nikdy předtím necítili. Ovšem mnoho lidí vidí tyto období jako špatné a nic nepředávající. Často je to úplně naopak. Bolest je největším posuvníkem vpřed, pokud ji umíme využívat. A co nás vlastně může bolest naučit?

bolest

V prvé řadě musíme přestat chápat bolest jako něco negativního. Je to upomínka toho, že nic není tak úplně jisté a náš život se neskládá pouze ze světla a duhy. Komukoli by se podařilo být věčně šťastný, ten by si velmi rychle přestal štěstí vážit a paradoxně by si život dokázal ještě méně užívat. Jsou chvíle, ve kterých se cítíme na umření, ale všechno tohle porazí nejsilnější vládce všeho – čas. Čas všechno zahojí, ale musí ho být dostatek. Do té doby ovšem můžete svoji bolest zkoušet překonávat a zároveň nezakrnět doma pod peřinou v slzách.

  1. Určete si cíl

Není cíle, není cesty. Než se do čehokoli pustíte, musíte mít před sebou vidinu toho, čeho vlastně chcete dosáhnout. Nemá cenu bezcílně bloudit mezi činnostmi, kterých se stejně velmi rychle vzdáme, protože vůbec nevíme, kam směřujeme.  Chcete podnikat? Určete si úroveň podniku, které chcete dosáhnout. Chcete se stát umělcem? Inspirujte se osobností, která vás zajímá, a analyzujte jeho práci pro sebezdokonalování. Chcete zhubnout? Určete si míry a váhu, kterou chcete na konci mít.

  1. Vyplňte svůj volný čas

Největším multiplikátorem bolesti je vždycky příliš mnoho volného času. Začnete příliš mnoho přemýšlet a postupně vás to začne ničit. Pokud budete mít neustále něco na práci nejen, že přestanete na bolest myslet, ale zároveň můžete mnohem rychleji dosáhnout svého cíle.

  1. Chopte se příležitostí

Mnoho lidí tolik zabředne do svého zbědovaného stavu, že nedokáží rozumně uvažovat a všechno kolem sebe odmítají. Uzavírají se do sebe a nepouští k sobě do života nic, co by jim potencionálně mohlo i pomoct. Veliká chyba. Pokud dostanete příležitost, chopte se jí. Pokud nevyjde, můžete si aspoň říct, že se snažíte. Pořád je to lepší, než říkat „Co kdyby?“.

  1. Nezůstávejte příliš často sami

Existují samozřejmě lidé, kteří se rádi straní druhých. V tomto případě je to ovšem kontraproduktivní, protože vás to nechává se svými myšlenkami a stejně jako v případě množství volného času, vás to nutí více přemýšlet o všem špatném, co se děje ve vašem životě. Běžte ven, sedněte si s přáteli. Nejideálnější je, když se někomu se svým trápením svěříte. Potom se vaše trápení stává polovičním trápením.

  1. Najděte si způsob jak upustit páru

Při tom všem tlaku, který je kladen na vaši psychiku není na škodu se někdy uvolnit. Na každého funguje trochu něco jiného, ale jedna z nejlepších činností v tomto ohledu je sport. Trochu se vybijete, pomůžete tělu vypustit hormony štěstí a ještě k tomu uděláte něco pro své zdraví. Pro méně aktivní jedince je tu třeba střelnice, kniha nebo nějaká počítačová hra.

Motivace a cíle většinou vychází z nespokojenosti a psychická bolest je jednou z kategorií. Proto ji nevnímejte jako něco, co vám zničí život, ale spíše jako možnost posunu vpřed a šance na přehodnocení a změnu vašeho dosavadního života.

© Jan Drápal

1 komentář

  1. Přesně. Na těžká období je dobré se připravit. Vždycky přijdou. V té chvíli je opravdu zásadní mít nějaký cíl a to nejlépe takový, který nám pomůže vnímat, že to těžké období je jen krátkým obdobím na cestě (ono údolí, kterým na cestě „na horu“ zákonitě procházíme, ne konečnou…). Přátele, cokoliv, co nám zaplní volný čas. Naše mysl je totiž velmi silná a když jí popustíme uzdu a necháme jí dost prostoru vymýšlet různé katastrofické scénáře, ani se nenadějeme a hodně špatně se z těch bažin budeme drápat zpět.

    Nicméně je možné zajít ještě mnohem dál a z těch těžkých období vykřesat diamanty 🙂 Není to, pravda, lehké. Chce to našlapovat opatrně a jen tak daleko, kam zvládneme, abychom v těch bažinách nezůstali, protože se po nás chce otevřít se tomu všemu bez opory. Zůstat v tom chvíli sám. Chce to učit se v těch zábavnějších chvílích vnímat poselství, která nám život dává. Pak se můžete přistihnout, že v těch těžších chvílích hmatatelně cítíte, že je to všechno přesně tak, jak má být, a co přesně se máte naučit. Věřte, všechno se pak snáší mnohem lépe… vnímáte oporu uvnitř a naději.

    Nedávno jsem zažila jednu takovou nepříjemnou záležitost – člověk mi velmi blízký byl na náročné operaci srdce, během které byl i resuscitován. 14 dní na to ho odvezli do nemocnice s vážnou arytmií. Člověk během té doby prožívá různé věci, čím víc nad vším dumá, tím hůř. V tom období jsem u sebe na blogu napsala několik článků – ten shrnující – o radosti, když je nejhůř (https://zitjak.wordpress.com/2016/03/18/radost-kdyz-je-nejhur/#more-6691) si můžete přečíst. Právě této radosti v těch těžkých chvílích se mě snažil tento člověk několik měsíců předtím učit…

    Jaké otázky je možné si klást, když chceme vnímat poselství života, jsem popisovala v lednovém vydání PDF Magazínu Aves (https://zitjak.wordpress.com/mesicni-magazin-aves/). Ostatně u mně na blogu je spousta článků (např. o tom, co dělat, když se člověk cítí pod psa) právě na toto téma. Vím o tom za uplynulé 2 roky své, jak se můžete ostatně na onom linku o radosti, když je nejhůř, dočíst 🙂

    Omlouvám se za dlouhatánský komentář, ale toto téma se nedá jen tak odbýt krátkým komentářem. Je pro spokojený život velmi zásadní 🙂

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here