Spolehlivost: Věřím Tobě a věřím sobě!

0
3371

Na většinu věcí dostaneme záruku, ale krátkou. Nastavili jsme se tak i ve vztazích? Vnímáme je jako něco s omezenou životností? Dáme do nich vše, nicméně s vědomím, že to dostaneme zpátky, popřípadě vyměníme? Neznáme termín, ale když přijde, jsme v šoku, protože přichází vždy ve špatnou chvíli, když jsme s tím zrovna nepočítali… Toužíme, aspoň ve skrytu duše, po doživotní záruce – spolehlivosti?

spolehlivost

Spoléhám, spoléháš, spoléháme

Aby vztah fungoval (jakýkoli!), potřebuje souznění. Shodu v tom, co se žádá, dostává a dává. Vyjasnění priorit, přiřazení důležitost jednotlivým věcem a úkolům, činům i myšlenkám. Jedná se o oboustranný vztah.

Nelze očekávat, že vše bude vždy podle plánu, avšak můžeme spoléhat na to, že ať to bude jakékoli, bude to správné. Nespoléhat na počasí, politickou situaci, ani spletité životní cesty, nýbrž na konkrétní lidi, u kterých budeme vědět, že ať se stane cokoli, udělají správnou věc – co bude v souladu s našim přesvědčením, plány a našim dobrem. Nemyslet za nás, ale NA NÁS.

„Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a nejopravdovější.“
Wilhelm Von Humboldt

Příklad

Ema se domluvila s Richardem na večeři: sraz v 19:00 na náměstí. Richardovi se těsně před odjezdem porouchal automobil. Snaží volat Emě, informovat ji o komplikaci a zpoždění, jenže té se vybila baterie v mobilním telefonu. Pokud na sebe oba spoléhají, tak Ema počká a Richard přijede (taxíkem, na koni, kole, mopedu, v nákupním koši…) jakkoli. Protože věří, že tam Ema čeká a ona věří, že on dorazí. Spoléhají na sebe. K rozpadnutí systému stačí, aby JEDEN z nich podkopl svou vlastní spolehlivost. V případě oboustranné důvěry (která se utvrzuje činy) se oba zdárně setkají.

Pozor na záměnu spolehlivosti s domněnkami! Ema se může domnívat, že Richard na schůzku dorazí v krásném obleku s modrou kravatou, neboť oba ví, že jdou do dobré* restaurace. Jde ale pouze o její představu, která nesouvisí s Richardovou důvěryhodností (pokud se vyloženě na takové kravatě nedohodli). Podstatným faktem je jen, že spoléhá na Richardův úsudek – že přijde vhodně oděn. I když dorazí bez kravaty (poněvadž k jízdě na koni mu nepřipadala vhodná), není důvod ke zklamání, jelikož bude (i tak) v adekvátním obleku = nezklame.

Spolehlivost lze řadit jako:

  1. Co se pokládá za žádoucí, správné, očekávané
  2. Co se řekne
  3. Co se sepíše
  4. Co se slíbí

Váha dodržení slibu/závazku je u každého člověka individuální. Někdo ji pociťuje/vyžaduje již v 1. bodě, někdo ani ve 4. V obchodní a pracovní sféře se již ústní dohoda (2.) pokládá za závaznou. Není divu, že v partnerském vztahu by mělo v jisté míře fungovat už očekávané, správné jednání (1.), neb oproti práci zahrnuje intimitu: láska by měla dvě duše (i těla :-)) pojit.  Př.: Očekáváme, že nám partner nelže, neopustí, nepodvede, neublíží… Netřeba k tomu smlouvu, diskuzi, červený šátek, bibli ani podpis krví, jen pocit – společný.

Pozor, čtení drobnějších myšlenek možno očekávat až po určité době intenzivního vztahu a přesto pilovat/utvrzovat komunikací

Věřím sobě, věřím tobě

Obecné pravidlo říká, že očekáváme od druhých, co očekáváme od sebe. Lidé, kteří nevěří sobě, podezírají i druhé. Pokud víme, že něco dodržíme, předpokládáme, že to je „normální“, že to tak dělá/měl by dělat každý.

„Sebedůvěra je pramenem důvěry k ostatním.“
François de La Rochefoucauld

Pokud máme pevnou sebedůvěru, nemělo by nás vykolejit selhání druhých. Jedná se totiž o jejich boj, ne náš. Nicméně popírat zranění ze zklamání by nebylo prospěšné ani pro nás, ani pro ně. Řekněme, co cítíme, ale nebojujme cizí bitvy. Zhodnoťme soulad/nesoulad – podle toho se zařiďme. Bez zášti, nenávisti… Každý má svou cestu a musíme pokorně věřit, že příroda ji každému zařídila moudře.

Neberme si selhání druhých osobně,
vypovídají o nich, ne o nás.

Chyba v komunikaci není vzácným úkazem. Zejména během procesu poznávání je jednou z nejčastějších pramenů úrazu. Je proto třeba druhé seznámit s našimi postoji a city, upřímně, otevřeně. Pak lépe odhadnou, jak k nám/vztahu ne/přistupovat.

Frekvence – být na stejné vlně

Pokud máme naladěno na 91.2 v Praze, chytneme ČRo 2. Nechytneme Evropu 2, Fajn Rádio ani Impuls… Vlna, na které budeme, bude společná jen pro ty, kteří ji mají také naladěnou. Stejně tomu je s pochopením, v souhře, závazcích, plánech, důvěře… i vztahu jako takovém. Pouze stejná frekvence zaručí stejné, nezkreslené informace.

Příklad

Mája vždy splácela své dluhy, i ty nejmenší částky. Poté, co půjčila svému kamarádovi Vilíkovi drobnější finanční obnos, automaticky počítala s jeho navrácením. Vilík ale peníze nikdy neřešil, nezajímal ho stav jeho konta ani stav konta jeho přátel. Drobné půjčky z hlavy naprosto vypouštěl. Proto na navrácení peněz „vědomě zapomněl“.

Mája z toho byla smutná, jelikož v jejich očích šlo o dobrý princip, spolehlivost, vážení si půjčky i přátelství. Vilík byl z toho rozpolcený, protože nevěděl, proč Mája smutní, proč o něm jako o příteli pochybuje. Až když si otevřeně popovídali a toho druhého obeznámili se svou vlnou (pocity, stanovisky, přáními), pochopili, že každý byl na jiné frekvenci.

Někdy mohou být lidé těsně vedle sebe, a přesto být každý někde úplně jinde.

Vilík se naladil na vlnu Máji, peníze vrátil. Oba se poučili: příště si musí vše předem vyjasnit, sladit se, aby bylo jasné, co očekávají, aby si mohli věřit – plnit žádoucí, očekávané.

Než začneme společně zpívat, ujistěme se,
že máme v repertoáru stejnou píseň.

Lidí, se kterými můžeme vždy počítat, vždy jim věřit a oni nám, není mnoho. Stejně jako takových spotřebičů. Ale na každého z nás připadá minimálně jedna kvalitní rychlovarná konvice, dva důvěryhodní členové rodiny plus jeden spolehlivý partner. Ti, kteří nikdy, v tom co je pro nás důležité, nezklamou. Dokonce nezklamou ani v tom, co může působit nedůležitě, neboť budou mít stejnou frekvenci většinu času jako my a budou vědět, že dodržením malých slibů si buduji naši důvěru (i svou: „Jsem hrdý na to, že držím své slovo! Na mou čest!“) pro dodržení těch velkých…

 „V drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci.“
Sigmund Freud

Existuje řada omluv, které při nedodržení slibu/závazku obstojí, je však nutné jejich správné, včasné podání popř. náhrada. Čím častější opakování selhávání, tím víc ztrácejí omluvy a náhrady na účinnosti.

Čtěte také: Pečujte o vztah jako zahradník o strom

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here