Nesoulad mezi očekávání a realitou vyvolává stres, smutek, nejistotu, vztek, což vede k hádce. Některé konfliktní situace nám pomáhají růst, ověřují naše vztahy, odhodlání… Zamysleme se ale nad prevencí těch, které nás nikam neposouvají, pouze zbytečně umazávají denní příděl radosti a pohody.
„Hádka je nejhorší formou komunikace.“
Jonathan Swift
Prevence ve 3 krocích:
-
Správná komunikace
Drtivá většina konfrontací je zapříčiněna pouze špatnou komunikací. Správnou komunikací se dá hádkám nejen předcházet, ale i je zdárně řešit, když již započaly. Hovořme upřímně, otevřeně, relevantně, naslouchejme pozorně.
Př. Manželku něco trápí. Manžel neví co. Začnou komunikovat. Dozví se, že smutní, poněvadž letos ještě nebyli na dovolené. Přitom jí dovolenou, podle jejího gusta, slíbil jako dar ke kulatinám.
Povídejme si, svěřujme se…
Prozraď, co se děje.
Nelze předpokládat, že druzí vědí, co (po nich) chceme. Mnohdy to nevíme ani my sami.
-
Dohoda
Aby komunikace byla 100%, potřebujeme nejenom mluvit a poslouchat, ale i přemýšlet nad souladem, jak souznít – hledat řešení. Výsledkem této snahy získáme dohodu: vyjasnění postoje, požadavků, plánů, stanovisek.
Př. Společně sestavují harmonogram kam vycestují. Oba se po chvilce shodují, že by nejraději poznali svět -kolem dokola-, aspoň letmo. Dohodli se tedy na cestě kolem světa. Plánují, co navštíví spolu s trasou tak, aby byli oba spokojeni.
Hledejme řešení, dohodněme se…
Řekni co a jak.
Každý problém má řešení.
-
Váha – Priority
Ať už pracujeme či se domlouváme na čemkoli, priority jsou kormidlem. Abychom předešli zbytečným nedorozuměním, sdělme zúčastněným, co pro nás daná věc znamená. Souběžně zjistěme, co znamená pro ně (hledejme kompromis nebo ideálně nalaďme na stejnou vlnu).
Př. Manželka chce, aby se plavili lodí. Její drahý snaží prosadit let a nechápe, proč uvažuje o tak náročné formě dopravy. Ona vysvětluje, proč je pro ni plavba důležitá, sní o ní už od dětství, navíc to slíbila pradědečkovi. Manžel již chápe, co pro ni plavba znamená – nejde o rozmar, ale o uvědomělé přání, jež jí rád splní.
Vyjasněme si důležitost “věci”…
Řekni, co to pro tebe znamená, co je pro tebe důležité.
Jako zbytečný startér sporů nutno uvést přesměrované problémy. I ty však snažme chápat a řešit do té míry, dokud nám neubírají na radosti a elánu. Postup lze zvolit totožný, avšak nezapomínejme, že jsme pouze externím účastníkem, který může pomoci, ale ne stát se součástí lapálií, svárů.
Druhým zbytečným startérem jsou nepodstatné záležitosti. Někdy máme pocit, že když o sobě nedáme náležitě vědět, tak se z malého hrbolu na cestě vyloupne Everest. Pravdou je, že se nesmí zanedbávat řešení i maličkatých problémů, ALE v klidu, bez konfliktu, bez nenávisti. Pokud totiž přidáme negativa, můžeme horu opravdu vytvořit, a to prakticky z ničeho, resp. z čehokoli.
Jestliže se nám nalomí nehet, neobvážeme si celou ruku až po rameno. Neproklejeme celý svět s tím, že to je určitě všechno vina zlomyslných tučňáků, kteří ťapkají po ledovcích tak vehementně a necitelně, že způsobují jejich tání, což vede k oteplování celé planety a to vysušuje pokožku → nehtová lůžka → ovlivňuje kvalitu nehtů. Ani s rukou nebudeme třískat o zeď… Jde jen o nehet – ten zbrousíme, ustřihneme nebo zalepíme… a fungujeme dál.
Netvořme konflikty tam, kde nejsou, kde nemusí být, kde stačí pouhá komunikace, domluva, vyjasnění priorit, nadhled (Jde o život, o zdraví, o něco zásadního? Ne? Tak KLID.) Protože pokud vytvoříme negativní situaci z ničeho, může se stát, že z něčeho důležitého vytvoříme nic.
