Čas: 4 případy, kdy jej použít jako lékaře a učitele

Moderní uspěchaná doba pobízí každého k akci a produktivitě – neustále. Lidé se míjejí, obchodní příležitosti pendlují mezi firmami bez analýz, plánů a zacílení… Uzavření přátelství, partnerství nebo kontraktu zdá se jen otázkou času a dravosti. Ne vždy ale impulzivní rozhodnutí přinesou žádaný výsledek. Někdy dokonce rychlejší tempo paradoxně zpomalí cestu k našemu cíli.
Proč je dobré občas zpomalit?

čas

Říká se, že nejlepší rozhodnutí jsou ta, která vychází ze srdce. Víme ale určitě, že si jeho signály okamžitě mysl správně přebere? Jak si můžeme být jisti, že to, co nám říká: „Konej hned!“ není pouze reflex, který je dirigován vnějším světem? Hlas okolí bývá hlasitější než srdce… Proto bychom si měli umět udělat čas sami na sebe, na svá rozhodnutí, rozvážně nahlédnout do svého nitra a poslouchat. Můžeme třeba zjistit:

1. Je zbytečné stavět vodní elektrárnu tam, kde není žádná voda.

Na místě, kde široko daleko nebyla, není a pravděpodobně ani nebude voda, nemusíme (ba dokonce bychom neměli) plánovat, financovat a stavět vodní elektrárnu. Byť je IN a my chceme být produktivní, silní, obdivovaní, žádaní, mít na krku medaili a na ramenou cítit uctivá poplácávání. Může nás tento systém výroby elektrické energie nadchnout, ale když se zastavíme, v klidu se zamyslíme a prohlédneme terén – vezmeme si nějakou dobu na promyšlenou –  zjistíme, že takové dílo není v našem plánu dne.
Neplýtvejme energií svou ani kolegů, přátel, rodiny, partnera, ale směřujme ji správě tam, kde je to perspektivní a žádoucí. A když nevíme, čas ukáže…

2. „Nic se nejí tak horké, jak se uvaří.“ (České přísloví)

Na toto přísloví se často zapomíná v hádkách, smutku, při nervozitě… Projevit sám sebe bez cenzury mnohdy není známkou čisté upřímnosti a ryzosti, ale jenom ukvapenosti a neopatrnosti.
Pokud nás zasáhnou silné emoce, vezměme si pár chvil na uklidněnou. S vyrovnanou myslí získáme na problém jiný pohled a naše reakce v nás (ani s odstupem času) nebude vyvolávat výčitky a pochybnosti (a okolí zbytečně neraní).

„Nepřilévej horké k teplému, nedávej vína mladému.“
František Ladislav Čelakovský

3. V písečné bouři se nedá daleko dojít a už vůbec ne mířit k cíli.

Udržet si směr je nesnadné i za standardních podmínek. I v pohodovém období se zastavujeme a kontrolujeme plány, cíle a jsme vikláni okolím, myšlenkami, strachem, slabostmi… Při extrémní situaci je to ale ještě mnohonásobně těžší.
Jestli nechceme zbytečně riskovat nebo se ztratit, zachovejme se jako při písečné bouři – rozložme stan a počkejme. Až se bouře přežene, budeme moci opět pokračovat a jasně uvidíme svou cestu.

4. Když máme plné ruce, nemůžeme uchopit něco nového… i když by to bylo lepší.

Stejně jako nenasytnost – nechme žaludek porci strávit. Ne nadarmo se říká, že jíst by se mělo pomalu, aby trávení předběhlo apetit a do polosyta. Tedy nepřejídat se – plný žaludek nezásobovat dalším a dalším jídlem (buď se tam už nevejde, nebo si ho přes přesycenost nevychutnáme). Totéž platí i pro ruce, náruč, mysl, akce, plány, obchod… Sebelepší plán nelze zaznamenat na (již) počmáraný papír. Mějme prostor!

Není na škodu dát si občas pauzu, počkat, podívat se na věci z perspektivy, s odstupem… Nejen buddhističtí mistři využívají sílu času, kterou objevují například meditacemi, při kterých se dosahuje (a objevuje) vnitřní klid, trpělivost, nejniternější emoce a moudrost.

 „Čas – to je prostě způsob, jakým příroda zajišťuje,
aby se všechno neodehrálo najednou
.“

John Archibald Wheeler

//

 

Tags: , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme