8 cest, jak zjistit co vás baví

Opravdu miluji fotbal.. Vim to, ale.. Hral jsem ho od detsvi (cca od 4 let) Byl jsem postaven do brany a byl jsem v tom opravdu.. no jeden z nejlepsich v CR, ale nikdy me chytani tak nebralo. Chtel jsem byt utocnikem, ale nikdy jsem nedostal prilezitost, tak jsem s fotbalem v 16 skoncil. Ted je mi 20 a uz rok hraju utocnika. Naprosto to miluji a zlepsuju se kazdym dnem. Dokonce na treninky chodim s pul hodinovym predstihem. Vim, ze v tom mam i talent, ale nehraju velkou soutez, pouze 2. tridu zatim. Vetsinou kluci v tomto veku uz hraji ve velkych klubech. Mam tedy vydrzet jeste treba rok/dva a verit, ze si me nekdo vsimne a budu se moct fotbalem zivit? Treba tak, jako se to povedlo Kollerovi? Kazdy pul rok je ted pro me kriticky, pokud si mne nikdo nevsimne.. Nebo mam mit fotbal pouze jako konicek a najit si neco jineho, co bych opravdu delal s laskou a mohl se tim zivit?

Dekuji za odpoved a pardon za diakritiku.

Je to tak jak říká Martin Lukáši. Pokud si fakt věříš, že v tom vynikáš, proč neoslovit přímo klub nebo nějakého manažera? Já teda fotbalu absolutně nerozumím, stejně jako všem ostatním sportům, ale určitě bych se nebál jít přímo za nejvyššíma. Na střední škole, ve mě zrodil sen pracovat v IT, ale ne v malé firmičce, nýbrž u amerických gigantů. Byl jsem si tak jistý svým úspěchem, že jsem si vůbec nepripoustel ze by to melo byt jinak. Hned po stredni jsem si to zamiril do IBM a tam velmi úspěšně pracuji již šestým rokem. Přeji hodně zdaru a štěstí!

Krásný příklad toho, jak si jít za svým snem. Honzo přejeme mnoho dalších úspěšných let u IBM či dalšího jiného giganta a Lukášovi odvahu jít si za svým snem..

Diky za zpravy a rady. No ted uz mam podepsanou hostovacku, tak po podzimni casti to zkusim a uvidime 🙂

Souhlasim z Lukášem. Mě je teprve sedmnáct, ale už od mala jsem miloval kreslení a především obor Concept Art (navrhování postav, scén do filmů, her apod.) Je to asi rok, co jsem pořádně začal pracovat na svých snech. Je to paradox, ale díky tomu, že jsem zažil svoje nejhorší období v životě, tak teprve pak jsem si konečně mohl uvědomit, že nebejt toho, tak dnes nejsem tam kde jsem nyní. Zdokonaluju se v tom co miluju každým dnem, a i když nejsem zatím tak známý umělec, tak pomalu ale jistě se mi začínají ozývat lidé z filmového průmyslu. A já si pomalu začínám plnit svůj sen. 🙂 Kdo ví… třeba jednou v budoucnu budu moci říct v kině, že tuhle postavu a vše co má na sobě, jsem vymyslel já. 🙂 Takže bych tím vším chtěl říct, že nezáleží jestli na svoje sny nemáte ať už finance, či vhodné prostředí, stačí jen začít makat…dychtivě a s jistou dávkou pokory si jít zatím co milujete. Plnte si své sny, protože za to stojí. Přeji hezký zbytek dne a velký dík za tyto stránky jejich adminum, nejednou jste mi články zvedli náladu a přidali odhodlání.

Klobouk dolů před všemi, kteří v této oblasti mají jasno. Já jsem si ho ještě za 25 let nebyla schopná udělat. A to nad tím každý den neustále přemýšlím. Na Vaše otázky si neumím odpovědět, a když požádám své okolí o názor, tak mi také nejsou schopni říct v čem si myslí,že alespoň trochu vynikám 🙁 Pro někoho je to holt celoživotní cesta.

Milá Miruško, věřte, že odpověď v sobě máte, jenom ji nemůžete nebo neumíte porozumět. Stačí jenom malinko lépe naslouchat sobě samému. Mám přítele, který měl podobný problém jako vy. Ve své podstatě uměl všechno, ale nic, se vším si dokázal poradit, ale na nic nebyl odborník ani specialista. Takový “univerzální” člověk. Též stále hledal odpověď na to, co ho ve skutečnosti baví a vyzkoušel mnoho věcí. Jednou jsem se s ním náhodně potkal a on zářil úsměvem, tudíž jsem se ho zeptal, proč je tak veselý? Ten den toho měl strašně moc na vyřizování běhal po úřadech, schůzkách atd.. Jednoduše mi odpověděl, “Mám co dělat a vyřizovat, cítím se fajn.” Ten den jsme přišli na to co ho opravdu v životě baví. Rád má co dělat, je rád pod tlakem a “stresem”, čím víc toho musí vyřídit a udělat tím víc je šťastnější. Později začal podnikat a tak si sám mohl říci kolik toho chce za den udělat. Tak objevil, co ho v životě baví. Co jsem tím vším chtěl říct? To co děláte ráda a baví vás to, nemusí být jen konkrétní činnost, jako kreslení, tanec, sport, cizí jazyk vedení lidí, ale obyčejná pocit/touha, být pod tlakem, být nadřízený, jezdit autem, dostávat povely a rozkazy, zdravě se stravovat apod. je toho spousta. Každý je samostatná osobnost a každému vyhovuje něco jiného, proto věřím, že pokud se lépe podíváte a zamyslíte nad tím, kdy se cítíte dobře, určitě přijdete na to co vás baví. Děkuji vám mnohokrát za vaši reakci a přeji mnoho zdaru při hledání sebe sama. 🙂

Pročítám si tady komentáře a musím vám napsat také můj názor. Názor člověka, kterému je 58 let a který se prakticky 35 let zabývá opravami automatických praček s ktrátkou mezipauzou, kdy jsem prováděl opravy, tehdy velkých sálových počítačů. Dnes to bude již pomalu 25 let co soukromě podnikám v oblasti oprav a prodeje elektrospotřebičů. Práce by mě i bavila, ale jak vás může bavit něco, co vás naprosto neuživí. Dnes se výrobky neopravují a rovnou se za 4-5 let vyhodí a na internetu se koupí nový výrobek. Nadnárodní společnosti nakupují za ceny o kterých se menším prodejcům může jenom zdát. Jak může malý soukromník bojovat s těmito kolosy, když zákazníka dnes nezajímá nabízená služba, ale hlavně nejnižšší cena, na kterou my nedosáhneme? Já jsem vysokoškolák a zřejmě něco dělám špatně. Kamarádi si ze mě utahují a říkají” Ty nepodnikáš, ty pracuješ”. Mám stálé zákazníky, lidi mě mají, myslím, rádi, ale co je to všechno platné, když mě to neuživí. Jak vás taková práce může bavit? Samozřejmě mám řadu koníčků. Chodím malovat, hraji pinčes, chodím na bowling a to mi pomáhá se odreagovat.
Baví vymýšlet nové věci, zajímám se o vesmír a existence mimozemských civilizací. To všechno je moc hezké, ale nedokážu v tom najít smysl mého života, bohužel umocněný i tím, že jsem sám, že nemám rodinu.
Byl bych ochoten začít dělat i něco úplně jiného, ale co?
Mám někdy stejný pocit, jako pisatel. Co vlastně umím, co je mým osudem, co mě vlastně baví?
Ono se to tady hezky radí. Vypisujou se body, jak na to jít. Dá se říct, že stejně bych asi uvažoval i postupoval i já, ale co když v tom stále nevidím to moje místo, tu moji činnost, co pak?? Co já se naseděl před počítačem a hledal a přemýšlel, co by mě bavilo a když mě něco i napadne, hned to zavrhnu s tím že, copak se tím svým kreslením, nebo hraním pinpongu mohu živit, to je přeci BLBOST. To bych musel být profík, aby to bylo možné. A jsem tam, kde jsem začal. Toho člověka (a ten má velkou výhodu že je mladý) toho naprosto chápu!! A takových lidí jako je on, nebo já, jsou mraky. Je ale pravdou, alespoň mě se zdá, že se mi snáze posuzuje situace toho druhého a myslím, že bych mu mnohdy i uměl poradit. Dokázal bych asi lépe řešit problémy druhých, než ty svoje. A třeba by dokázal zas někdo poradit mně a o to bych opravdu moc stál!
Tak mě teď v této souvislosti napadlo (na zamyšlení pro schopné lidi), co kdyby se udělal takový nějaký speciální web (o kterém často přemýšlím), kde by se sdružovali podnikatelé, ale i začínající podnikatelé se svými podnikatelskými nápady, ale také lidé, kteří mají zase technické zázemí (stroje a výrobní prostředky) a nějakým způsobem dokázali spolu spolupracovat a řešit problémy.

Prostě, někdo má halu a neví co tam provozovat, jiný má třeba stroje a neví co na nich vyrábět. Další zas má prostředky a neví kam je investovat. No a někdo má skvělej nápad a prostě nemá to ostatní. Já bych nechtěl, aby to byl web, kterých jsou tu mraky (takové ty poradní, že vás vyslechnou, něco poradí a vy jste stejně v koncích protože vždy něco nemáte..prostory, peníze, stroje, nápad..atd.) Já bych chtěl, aby to byl tzv. realizační web, se svým technickým zázemím a odborníky, kteří nápad nejen posudí, ale samozřejmě ho pomohou (s různou participací na projektu) dotáhnout také do konce. Aby to byla prostě skupina nadšenců, kteří chtějí něco užitečného dělat a tvořit. Taková prototypová velkovýroba. To by mě opravdu bavilo! Pracovat v kolektivu lidí, vzájemně si každý svými možnostmi a hlavně zkušenostmi pomáhat a realizovat jeden podnikatelský nápad za druhým, až do konce, do finále. Jestl by se našel někdo s podobným smýšlením, tak do toho jdem. Čím víc lidí, tím víc řemesel a zkušeností, tím větší šance na úspěch!
Okolí mí říká, ze jsem idealista, že by to nemohlo fungovat. Já si ale myslím, když by to dělala parta slušných lidí, nehledající okamžíté zizky, které by naplňoval pocit zajímavé, ale hlavně užitečné práce, tak by to šlo. Vím jak na to. Neumím takový web postavit a zpřístupnit ho mnoha potřebným lidem. Může se to zdát divné, ale opravdu bych měl dobrý poicit a radost z toho, když bych mohl, třeba jen radou, někomu pomoci. Já se spíš počítám mezi lidi, kteří mají nápady, ale neví, jak je dotáhnout do zdárného konce.

Našel by se někdo s podobnými názory? Poradí mi někdo, jak na to?

Moc se omlouvám za dlouhé a pro mnohé i otravné psaní, ale třeba to někomu pomůže i v tom, že podobě se cítí spousta lidí a neví jak z toho ven. Společně třeba najdeme řešení.

Všechny moc zdravím a neztrácejme hlavu (ale popostrčte nás někdo), Pepa

Vážený pane Olejníku,

velice si vážím Vašeho komentáře a podnětných rad. Když mám být upřímný, ani jsem nečekal, že budete na tak dlouhý a trochu pomatený komentář reagovat. Chtěl jsem hlavně , tak nějak nepřímo, i já podpořit pana Lukáše, i když na jeho otázku, bohužel neznám odpověď. Možná můj příspěvek nezněl ani moc optimisticky, ale otázky CO DĚLAT nebo CO MĚ BAVÍ si klade mnoho lidí a není lehké na ně odpovědět.
Já cítím, že bych měl asi také něco změnit, chuť bych měl, ale nemám k tomu asi dost odvahy. Bojím se jestli už není pozdě. Bojím se, že nemám dost síly se za své myšlenky rvát jako zamlada. Chybí mi podpora okolí, ochota vyslechnout mě. Postrádám u možných spolupracovníků pozitivní oponenturu a nadšení pro danou věc, chuť dělat něco užitečného.
Necítím se rozhodně starý, ale zřejmě se u mě dostavuje, poslední dobou často zmiňovaný, tzv. syndrom vyhoření.
K zájmovým aktivitám ještě uvádím, že jak pinpong, tak kreslení mě velice baví. Obojí aktivně provozuji (jednou týdně chodím kreslit a tak jednou za 14 dnů hraji pinpong a bowling). Obojí dělám, z mého pohledu, slušně a rozhodně mám ambice se zlepšovat. Zdaleka to ale není výtečné, abych se tím mohl živit.

Pane Olejníku, myslím si, že děláte záslužnou práci, že dáváte pisatelům naději. Že jim dodáváte přinejmenším chuť něco změnit, chuť začít něco dělat.
Upřímně nevím, jestli mě Vaše dobře míněné rady někam posunou, ale rozhodně o tom budu přemýšlet!
Děkuji za Váš zájem, budu vaše rady a příspěvky tady sledovat a přeji Vám, abyste navedl na správnou cestu hodně bloudících duší!!!

S pozdravem Pepa

Vážený pane Olejníku,

děkuji Vám za milá a podnětná slova. Budu o tom všem přemýšlet a pokusím se myslet více pozitivně. Ještě jednou děkuji za čas i povzbuzující slova a přeji Vám, ale i celé redakci, hodně úspěchů!!

Dobrý den.
Za prvé?
Úplně ze všeho nejraději se toulám přírodou.

Za druhé
Práci se sekerou rozumim jako málokdo.

Za třetí
Přežitím v přírodě jsem opravdu vynikal.

Za čtvrté
jj táboření mám v krvi

Za páté
netoužím být nejlepší

Za šesté
jj stálo mnoho dřiny a odříkání

Za sedmé
jj toulání divočinou je super

Za osmé
je to tak

Jsem nepříjemně zadlužený. Musím, prostě musím živit rodinu. Už mě ani nebaví žít, je to furt dokola. Práce, placení, práce, starosti, práce.

Už ani nevím co chci.

Nebaví mě nic 🙁 Za půl roku mi končí mateřská, nechce se mi vracet do práce. Už asi 2 roky si přivydělávám z domova pro stávajícího zaměstnavatele, celkem hezký přivýdělek to je, ale nebaví mě to, práci neustále odkládám a vyloženě nesnáším. Mám už na sebe vztek. Dříve mě trochu bavilo fotografovat, v dětství a dospívání kreslení. Ale nikdy jsem nic z toho neuměla ani se o to nějak víc nezajímala. Také se teď trochu zajímám o zdravé stravování (hlavně v souvislosti s dětmi), barevnou typologii (vizážistika). Ale všechno je to povrchní, nic do hloubky, u ničeho nevydržím. Také pomáhám přátelům s prodejem jejich vlastních produktů (tzv. prodej ze dvora). Zdarma samozřejmě. Začala jsem si k tomu dělat evidenci a různé statistiky prodeje v excelu, čímž se s ním trochu učím pracovat. To mě v tuto chvíli dost baví, ale neuživí. Snažím se už asi půl roku na něco přijít, co by mě bavilo a zároveň mohlo i uživit. Mým cílem je do půl roku najít činnost, ve které bych začala podnikat s nulovými (=minimálními) počátečními náklady, vrátit se zpět do práce a při práci podnikat tak dlouho, dokud mě podnikání neuživí. Myslíte, že jsem blázen? Myslím si o sobě, že jsem pracovitá, alespoň v zaměstnání jsem vždy byla. Nyní na mateřské jsem ale hrozně zlenivěla. I když to může být dáno i tím, že mě někdy dost vyčerpávají děti. Já nevím. Každopádně když se někomu svěřím se svými plány, tak si obrazně řečeno zaťuká na čelo nebo se škodolibě usměje a začne výčet důvodů, proč to nejde. Potřebovala bych proto radu nějakého optimistu, abych to viděla z jiného úhlu.

Krásné čtení.Držím všem palce.

Slávko, jen jsem se chtěla podělit o jednu maličkost. Při práci jsem si přivydělávala tím, co mě baví a stále doufala v tom, že se to rozjede tak dobře, že s prací praštím, dík tomu, že jsem však měla práci na plný úvazek, nemohla jsem se mému koníčku věnovat naplno a tím pádem se nemohla stále dočkat té doby, kdy mě uživí a já budu moci seknout s prací.Pokud přijdete na to, co by Vás mohlo bavit a zároveň přinášet nějaký příjem, nezavírejte si cestu jen proto, že nastoupíte i do práce. Nebudete mít třeba tolik času na obojí.Došlo mi to, a proto jsem z práce odešla a začala naplno makat na mém koníčku. Až ve chvíli kdy jsem neseděla na dvou židlích se stalo to, že mi v mém koníčku začínaly přibývat zakázky a můžu se jim naplno věnovat a přibírat si další.

Skvělé, úžasné.

Dobrý den,

přemýšlím nad celým článkem a zároveň tedy sama nad sebou.

Ať přemýšlím, jak chci, nedokážu přijít na jedinou činnost, ve které bych vynikala, která by měla naplnit mé touhy v životě, a kterou bych měla rozvíjet k dokonalosti…

Miluji cestování a toulání všeho druhu, ale k tomu potřebuji peníze, abych se někam dostala, tudíž stálé zaměstnání. Dál hrozně ráda čtu a píšu, jenže ne zas natolik skvěle, abych dokázala napsat například román, poutavý příběh, humoristickou povídku, atd.
Další mou zábavou je sex. Otevřeně přiznávám, že tuhle činnost zbožňuji, ale jak tuto zálibu využít pro vlastní realizaci či podnikání? Nenapadá mě jediná věc, která by nebyla v rozporu s mými zásadami a morálkou….
Také velice ráda hraji na klavír a u toho si zpívám. To je pro mě báječná relaxace. Háček je v tom, že musím být absolutně sama. Představa, že mě někdo slyší, je pro mě děsivá.
A před asi dvěma lety jsem objevila úžasný oddychový koníček, a to pěstování bylinek, zahradničení a s tím související rozvoj stravy bez chemie.

Pracuji v automobilovém průmyslu na oddělení kvality. Práce není špatná a rozhodně nemůžu říct, že by mě nebavila. Ale necítím vnitřní naplnění, že tohle je ta správná cesta. V této branži, kde je více mužů než žen, jsem se naučila ostrým loktům a přiznám se, že mě baví každou chvíli se bičovat k nějakým projektům a řídit lidi. Ale stále mám nad sebou šéfa, bez kterého (si myslím) bych natolik dobře nefungovala.

Pokud v tomto výčtu myšlenek mého uvažování objevíte alespoň náznak nějaké cesty, budu vděčná za ukazatel možné cesty 🙂

Děkuji!

Adéla

Tak co, Honzo, jak jsi dopadl?

V týchto otázkach mi vyšla pri každej tá istá odpoveď – trénerstvo, makanie, cvičenie, pomáhať ľudom k lepšej kvalite života, viesť ľudí ukázať im novú lepšiu cestu, to je to čo ma fascinuje, cvičím od 10 rokov, no stále neviem či je to práca pre mňa keďže na Slovensku čo sa tíka kondičných trénerov je ich tu spústa a funguje tu rodinkárstvo. Baví ma viac vecí napr. aj animátorstvo a podobne.

Dobry den Martine,
miluju malovani a kreslení. Vždycky zažívám krásný pocit kdyz se mi zo co maluju tolik líbí. Cas mi pri tom utika rychle ani na nrj nemyslim. Zazila jsem i to ze jsem jednou malovala celou noc a zapomela jit spat dokud obraz nebyl hotovy. Studuji posledni rocnik architektury a pracuju jiz jako student-architekt. Uz mam j svoji zakazku a kamaradce jsem navrhla maly domek, i kdyz se zatim nerealizoval… v kresleni i jedna ucitelka rekla ze zatim nekoho tak talentovaneho nevidela a rekl mi to i jiny ucitel … ale mam problem … chtela bych malovat cely zivot ale nevim jak bych se tim uzivila … snad najit nekoho kdo by me podporoval …protoze jsem mela prakticky jen dva kurzy malovani … kdyz nepocitam ty ve skole musim se toho este hodne naucit…napadlo me studovat AVU ale to by me dalsich 7 let musel nekdo financne podporovat …

Zdravím, vůbec nevím co mě baví, nebo to co by mě bavilo, dělat nemohu kvůli zdraví, voják, hokejista fotbalista, policista atd prostě takovéhle věci, v dětství sem to měl zakázané kvuli ledvinám. Prostě už by mě nikam nevzali, nebo nevim jak na to. Jinak by mě aj bavila historie, ale prostě nemůžu si pomoct, na VŠ se hlásej lidi, který studujou historii nebo děják x let a já ho měl naposledy v prváku. Takže nejsem dobře připraven a prostě nevím, jak dál. Vybral sem si špatnou střední a tak nějak se to se mnou táhne, že netuším, asi skončím někde ve fabrice :// Kdyby mohl někdo poradit, pomoct, navést, byl bych fakt vděčnej 🙂

Před rokem jsem ještě netušila, jak na tyto otázky odpovědět. Je velice osvobozující najít, co vás naplnuje. U mě se tímto naplněním stal multilevelmarketing u české firmy. Miluju motivovat lidi, miluju naše výrobky a miluju pomáhat mému týmu stoupat výš… Přeji všem, at najdete to své štěstí 😉

Ten pocit když se člověk sekne u jedničky (Za prvé), a když se podívá níž, tak zjistí že bez jedničky (Za prvé) nemůže pokračovat xD

Už první otázka je bez odpovědi. Nevím co by mně bavilo. Vše co mně kdysi bavívalo, už je dávno pryč. Žádný stálý sen, nebo touhu jsem snad ani nikdy neměla. Snad jedinou touhu mám. Nechodit do práce, ale pracovat na sebe. Ale jak a v čem? Ať hledám, jak hledám, nic mě nenapadá. Druhým dokážu poradit, ale sama sobě né. Co by mě asi naplňovalo, je být důležitá, užitečná. Ale jak a v čem? A že to hledám už dlouho předlouho.
Prostě nevím, jak přijít na to, co by mě těšilo, bavilo natolik, že bych to dělala ráda.

Odpověděl jsem si na všech osum otázek. Tedy pokusil se, jenže jsou to otázky pro někoho kdo ví kdo je a je tím od narození jen si to ještě neuvědomil. Pro nás multifunkční skenery to opravdu je jen blábol, který nám nedá vůbec nic.

A pak člověk zjistí že na tu práci potřebuje maturitu, i když sám je na vyšší úrovni (minimálně v dnešní době). Jak rád bych se věnoval elektronice…

Dovolím si být skeptik. Věnuji se naplno hned několika činnostem ve kterých se i neustále zdokonaluji. Problém je v tom že musím paradoxně velmi pracovat v oboru který mne nebaví jen proto abych uživil své “dream” činnosti. To znamená že je něco v nepořádku ? Říkejme tomu spíše koníčky. Nedá se tím vydělávat a stojí to spoustu peněz. Co v takovém případě? Jaké jsou rady mudrců ? Zajímal by mne pohled na takovou situaci, citování psychologických bestsellerů je jistě velmi motivační, ale nemusí se to setkávat s realitou. (aktivně se věnuji elektronické hudbě, skládám a koncertuji, dělám přístrojové potápění, aktivně fotografuji, zajímám se o biologii a masožravé rostliny atd…, ve všem jsem amatérský expert)

Dobrý den, už skoro dva roky přemýšlím nad životem a bojím se ho. Je mi zatím pouze jen patnáct let, ale už teď mám strach. Od malička jsem pomáhal rád v kuchyni a to hlavně při pečení, když mi bylo kolem jedenácti a dvanácti let, tak jsem přišel do kuchyně a bez zeptání začal péct, napekl jsem už spoustu věcí, povedené i nepovedené. Pekl jsem pro rodiče, babičky a nebo dokonce i učitelům. Někdy prostě dostanu chuť něco upéct, tak začnu hledat recept a vrhnu se na to, ale nemyslím si že mám na to nějaký speciální talent, prostě najdu recept a řídím se ním, nic těžkého. Když jsem byl malý, s mojí nejlepší kamarádkou jsme často pekly a měli sen, že si jednou udělané vlastní cukrárnu. Mám strach hlavně z toho, že když bych šel na nějakou pekařskou/cukrářskou školu, musel bych se prosadit a když se neprosadím, nebudu mít práci a ani peníze. Předem děkuji za odpověď, Kuba. 🙂

Dobrý den,
Pročítala jsem si tak všechny otázky a došla jsem na psaní. Od malička píšu deníky, sny, příběhy a začaly mě bavit básně. Vždy mě tak nějak bavilo všechno možné. Ráda kreslím, sportuji, starám se o děti, hraji na hudební nástroje-klavír, kytaru a flétnu. Nikdy se však neprojevila touha oblast rozvíjet do hloubky. Dělám střední školu pedagogickou, která mě ale už v druhém ročníku přestala bavit a tak se teď připravuji na úplně jiný obor vysoké. V mém prvním deníku jsem si předpověděla, že až budu velká, budu cestovatelkou a spisovatelkou 🙂 , jenže jak se cestováním a psaním uživit? To už musí být člověk opravdu mistr svého umu.
Moc hezký článek a krásné komentáře a rady!
Děkuji za případnou radu.
Hezké dny,
Nina