Jak se změní svět, když se rozvine naše poznání, když změníme naše vnímání? Proč bychom měli být vždy pokorní, vnímaví, nápomocní a opatrní?
Vše nemusí být tak, jak se na první pohled zdá
Příběh ve videu vypráví o tom, že vše nemusí být tak, jak se na první pohled zdá… a také o možnostech a o pomoci, která je karmická.
Film vznikl začátkem roku 2018 (čínský rok Psa), aby lidem připomněl důležitost laskavosti, pokory, zvídavosti/učení se, porozumění…
Častokrát narážíme zcela zbytečně
Mnohé nárazy se nám dějí jen proto, že vidíme chvíli (někdy onou “chvílí” mohou být i měsíce, roky) tunelově či přes růžové brýle (doporučujeme tento článek). Máme za to, že pouze my máme pravdu, že již disponujeme všemi vědomostmi… a samozřejmě: “Mýlí tu druzí, špatní jsou oni!” Život (vesmír, příroda, osud, bohové – dle libosti) má smysl pro humor a věty: “To mně se nemůže stát!” nebo “Já mám pravdu, mám to pod kontrolou!” bere jako výzvu, aby nám připomněl důležitost pokory, opatrnosti, poznávání, vzdělávání (celoživotního), neodsuzování.
Málokdo řekne při diskuzi/hádce: „Já se pletu, ale budu se přít dál a prosazovat své.“ Každý si totiž myslí, že on je v právu. Mnohé studie ukazují, že téměř každý člověk si myslí, že on je ten citlivější, dobrý/lepší, moudřejší. Dokonce, i když bychom se optali delikventů, ve většině případů přesvědčivě řeknou, že pro to, co dělají, mají důvod, že to není (tak) špatné, dělá to každý (popřípadě: s nimi je to jiné), je to pro “vyšší” dobro apod. Což samozřejmě nedobré chování neřeší ani neomlouvá, jen to poukazuje na to, jak v první řadě vidíme, co chceme vidět (nebo to, nad čím nejvíc přemýšlíme) což s realitou nemusí mít mnoho společného.
Vše, co se k nám dostává, zpracováváme přes náš vlastní filtr. Proto bychom se měli, chceme-li tvořit více souznění než rozporů, držet zlatého pravidla 50/50. Mít 50 % svých “jistot”: stávajících informací, intuici, domněnky, přesvědčení, přání, strachy a 50 % volného prostoru pro přijímání nových informací (hledat, ptát se, zkoumat, pátrat). Komu nevyhovuje poměr, může jej upravit, avšak pozor na egoistickou úpravu blížící se k 100/0. V takových případech pak nejenže vidíme nepřítele za každým rohem, jdeme proti etiketě, vypínáme empatii, emoční inteligenci… ale také se ochuzujeme informovanost, realitu, poznání (vznikají klapky na očích/růžové brýle). Není potřeba dávat strachu, egu, zvyku, pohodlí, sobeckosti apod. takový prostor.
„Na světě je dost pro všechny. Stačí mít oči k vidění, srdce k milování a ruku, kterou to všechno přivineme k sobě.“
Lucy Maud Montgomery
Jak svá ega a slepá* přesvědčení krotit?
- Zkusme si říci, že nepřítel je přítel, s kterým jsme se zatím nedohodli na tom, že se můžeme občas neshodnout (+ jak mají naše neshody probíhat, aby nebylo nikomu ublíženo).
- Připusťme si možnost (jen pro jistotu), že i náš protivník může být v právu (minimálně stejně jako my).
- Zachovávejme si vlastní kompas, vlastní rozum a především intuici, avšak mějme oči otevřené, uši nastražené. Naslouchejme i tomu, co nám říká okolí (může mít větší zkušenosti + nadhled než -zrovna teď- my), třeba v nás něco zarezonuje.
- Podporujme svou inteligenci, vědění (stále se učme, zkoumejme, ptejme, vzdělávejme, zlepšujme) + empatii. Neotupujme v žádném směru, ani kvůli pohodlí, klidu, strachu, iluzím…
- Nesrovnávejme, neponižujme, nepovyšujme.
- Pomáhejme tam, kde můžeme a kde to má smysl (tudíž i sami sobě).
„Jen když porozumíme, probudí se v nás zájem. Jen když se v nás probudí zájem, můžeme pomoci. Jen když pomůžeme, dočkáme se všichni záchrany.“
Jane van Lawick-Goodall
