Nevěra není konec světa, jen konec nepravého vztahu

0
1600

Je nevěra omluvitelná? Může být zdravý, milující člověk nevěrný? Jak se s pocity z nevěry vypořádat?

Běžně je nevěra chápána jako příčina problému (hlavní chyba) vztahu (nebo „něčí chyba“). Zkusme se na věc podívat trošku z jiného úhlu: nevěra není příčina (hlavní chyba), nevěra je výsledek. Jak tento úhel pohledu vidět?

Položme si otázky:

  • Odpuštění jedné (či xté) nevěry změní nevěrný charakter?
    Nezmění. Charakter nemůže změnit nikdo zvenčí, a to ani odpuštěním, příkazem, prosbou, zlobou, operním zpěvem…

Nevěrou nejčastěji podvádí člověk sám sebe: své zásady, svůj charakter, své srdce, své úsilí.

  • Začala nevěra až samotným stykem, nebo začala myšlenkou?
    Veškeré akce, byť impulzivní, se nejdříve odehrají v mysli – tam to začíná.
  • Jde o dobrovolný vztah?
    V moderní a zdravé společnosti jde o dobrovolné vztahy. „Musel jsem“ nebo „musela jsem“ je proto zcestné = vztahy (partnerské, milenecké) jsou dobrovolné a každý si volí, co ne/učiní.
  • Je vztah založen na důvěře a věrnosti, nebo nevěrnosti a nedůvěře?
    Když jde o vztah, kde je/má být věrnost a důvěra, automaticky nevěrnost nelze akceptovat. Nelze budovat spolehlivý vztah s někým, kdo je v něčem, na čem druhému záleží, nespolehlivý.
  • Může být opilost omluva?
    Již babičky radily: Kdo neumí pít, ať nepije. Možná konzervativní, ale účinné a jednoduché řešení. Problém tedy neleží v alkoholu, ale v přístupu k němu (resp. k sobě).
  • Může být stres omluva?
    Záleží, zda má vztah obstát i v těžkých časech (tzn. být stálý), nebo být funkční třeba jen za slunného počasí, když je biozátěž na stupni číslo 1. Obecně lze říci, že zdravé srdce a mysl umí uchopit a řešit stres lépe než nevěrou.
  • Můžou být na vině neshody?
    Neshody mohou, do jisté míry, ovlivnit vztah, ale neměly by ovlivnit charakter, morální zásady, lásku ani úctu, kterou v sobě a k sobě partneři mají (mohou si v něčem nerozumět, stále by však k sobě měli mít úctu – konec konců nemilujeme se pro „stejnost“ – na to máme zrcadlo).

Jaká se nabízí řešení?

V první řadě si člověk (sám v sobě, následně ve vztahu) musí ujasnit, co chce. Očekává-li přirozeně věrnost (též ji sám nabízí), zaslouží si věrný vztah. Základ pro věrný vztah představují věrní partneři.

Pociťuje-li někdo z partnerů ve vztahu (či ve své mysli) diskomfort, měl by si o tom s partnerem promluvit. Mají-li oba snahu, najdou řešení. Velice nápomocné je podchytit příčinu (ta leží vždy v hlavě, ne v lákadle či situaci), nikoli řešit až následek.

Nečekejme pravdomluvnost od lháře,
péči od sobce a lásku od blbce.

Některé vztahy si prošly nevěrou v takzvané „volné fázi“, nebo v „pauze“. Tam lze (viz příběh Rosse z Přátel) být shovívavější… ALE vždy záleží na konkrétním člověku, jak situaci vnímá a partner by na to měl brát vždy ohled, neboť ten, kdo má rád, bere na druhého ohled a neublíží mu.

„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
Zlaté pravidlo

Pokud podvedený pociťuje nevěru jako ublížení, měl by se od nevěrného partnera odpoutat. Konec nepravého vztahu může být krásný začátek vztahu pravého, který poté může přijít; nepřijde-li, nevadí, poněvadž lepší být sám než trápen.

Na druhou stranu: vnímá-li podvedený (i podvádějící) nevěru jako něco, co se událo mimo vztah + je si jist, že ve vztahu (byť s totožným člověkem) již nevěra nebude, mohou začít znovu (pozor však, aby se nejednalo o zcela stejnou řeku).

Nevěrou mnohdy končí vztah, který za to nestál nebo kterému již vypršela doba trvanlivosti. Nemusí tím ale začínat zloba…

Pro odpuštění – opuštění bez zloby – si představme:

jakou osamělostí se asi musí nevěrník potácet, když mu, i přes nabízenou lásku a zázemí, stále „něco chybí“?
Jak asi poničené má sebevědomí, když si takovým způsobem snaží „něco dokázat“?
Jak zmaten sám ze sebe je?
Jak málo dokáže sám sebe ovládat?
Jak málo je znalý v následcích?
Jaký strach musí mít z toho, že by měl učinit rozhodnutí a přijmout rizika spojena s koncem/novým začátkem?
Jak nízký má nadhled a empatii, když opomine, že svými činy může zasáhnout partnera?
Jak moc se obává naplno milovat a raději si „to jistí“ i jinde, aby nebyl sám?
Jak málo má sám sebe rád, když si shazuje morální rámec?

Někde za rohem čeká ten pravý partner / ta pravá partnerka, až budeme volní a připravení, aby náš vztah mohl, s čistým štítem a správně, začít a být přesně takový, jaký si ho přejeme.

Stále tápete, zda nevěru odpustit, zda v takovém vztahu zůstat? Představte si, že přesně takový vztah má vaše dcera/syn, sestra/bratr, maminka/tatínek, nejlepší kamarádka/kamarád… Chtěli byste pro ni/ho takový vztah?

Zajímavost: Podle vědců nevěra souvisí s nízkým IQ. Inteligentní lidé jsou více věrní (jsou-li ve vztahu), neboť si plně uvědomují, co chtějí…

Čtěte také:

Proč při odpuštění musíme něco pustit
V děravých botách nikam nechoďte
Pečujte o vztah jako zahradník o strom

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here