Mladý Richard Branson (nar. 1950 ve Velké Británii) totiž v učení nijak nevynikal. Trpěl dislexií a krátkozrakostí, což mu silně ztrpčovalo život. Své studijní neúspěchy si však dokázal vynahradit jinak. Byl dobrý ve sportu, zejména v kriketu a fotbale, a v 17 letech založil školní časopis. Ten se lišil od ostatních podobných oběžníků, že nebyl jen obyčejným plátkem řešícím problémy místního významu, nýbrž plnohodnotným časopisem, jehož sféra vlivu zasahovala do mnoha škol a čtenáři se zde mohli setkat i s články od významných osob veřejného života. Příkladem budiž výtvarník Peter Blake, se kterým byl v prvním čísle rozhovor a dokonce byla od něj navržená i obálka! Zcela ojedinělý byl i fakt, že časopis tohoto druhu byl komerčně úspěšný. Díky velké čtenářské obci se totiž podařilo přilákat lukrativní zadavatele inzerce. Právě tento ranný úspěch si vysloužil komentář od ředitele školy zmiňovaný v úvodníku článku.
Richard brzy našel způsob, jak využít slibně se rozvíjející novinářskou činnost k nastartování dalšího projektu. Ten, ačkoli byl původně zamýšlen jen jako jakási vedlejší služba, se stal základním kamenem celého obchodního impéria. Branson se rozhodl nabídnout svým čtenářům možnost koupit si hudební desky za velice příznivé ceny. Využil fenomén, který se objevil na přelomu 60-tých a 70-tých let, a to fenomén tzv. “cut-out” nahrávek – tedy nahrávek, které mají zenit své prodejnosti za plnou cenu již za sebou, a tak je třeba je silně zlevnit. Značili se pak malou dírkou v obalu – od toho název. Richard objel celou Anglii a nakoupil krabice těchto nahrávek. K inzerci využil svůj časopis. Prodej uskutečňoval pomocí auta, kterým dovážel zboží zákazníkům až do domu. Nápad se setkal s pozitivní odezvou a objednávek bylo dokonce tolik, že Branson upustil od vydávání časopisu a spolu s nyní už bývalým realizačním týmem periodika se zcela začal věnovat obchodu s deskami. Svou firmu pojmenoval na radu jedné ze spoluzakladatelek Virgin (tj. panna/panic). Tento název, původně inspirovaný nezkušeností managementu s opravdovým byznysem, se změnil na výbornou značku, která jednak upomínala na nyní zlevněné, ale ve své době revoluční nahrávky, s kterými se firma prosadila, a jednak byla prostě sexy. Obrat Virginu rostl a podařilo se sehnat i kamenné působiště. Během těchto začátků došlo k uskutečnění první ředitelovy předpovědi – k Richardově uvěznění. Roku 1971 byl zatčen a obviněn z prodeje produktů určených jen na vývoz. Vše se naštěstí mimosoudně vyřešilo.
Mladý podnikatel neusínal na vavřínech a dál rozšiřoval aktivity svého podniku. Rozhodl se distribuovat i díla zcela původních hudebníků. Vznikla proto společnost Virgin Records. Jako první umělec byl zaangažován na mnoho nástrojů hrající Mike Oldfield. Jeho debutu Tubular Bells se prodalo na 5 milionů kusů. V zájmu dalšího růstu byly podepsány kontrakty i se skupinami, které se zdály ostatním nahrávacím společnostem příliš kontroverzní, jako například se Sex Pistols. Ty se pak odvděčily nahrávací společnosti velkými zisky z prodejů svých děl.
Virgin Records se brzo zařadila mezi největší britské a později i světové vydavatele zaštiťující takové hvězdy, jako jsou například Genesis, Phil Collins, Peter Gabriel nebo Rolling Stones. Pro většinu lidí by vybudování takovéto společnosti představovalo úspěch, ze kterého by těžili až do konce života. Ne pro Richarda Bransona. Finanční zázemí, které měl, vrhl do dalších obchodních aktivit. Investoval do letecké dopravy, do vlaků, do kasin, do mobilních telefonů a tak dále, a tak dále. Pokud se mu něco nepodařilo, nic si z toho nedělal a prostě se vrhl na další projekt. Díky této neúnavnosti je to, co kdysi bývalo “jen” prodejcem levné hudby, nyní velká obchodní skupina zaštiťující 150 menších firem, zabývající se snad všemi obory lidské činnosti, a samozřejmě patřičně vydělávající. Samotnou Virgin Records dokonce Branson prodal v roce 1992 labelu EMI za velice slušnou sumu peněz. Při podpisu smlouvy prý plakal … Dlouho to však bez nahrávací společnosti nevydržel a založil pokračovatele té původní – V2 Records.
O šíři jeho zájmů svědčí i nový projekt: v roce 2009 plánuje doslova “vzlétnout ke hvězdám”; chystá totiž start společnosti Virgin Galactic, která bude vozit turisty do vesmíru. Cena za jeden let by se měla pohybovat okolo 200 000 dolarů.
O šíři jeho zájmů svědčí i nový projekt: v roce 2009 plánuje doslova “vzlétnout ke hvězdám”; chystá totiž start společnosti Virgin Galactic, která bude vozit turisty do vesmíru. Cena za jeden let by se měla pohybovat okolo 200 000 dolarů.
Jako by mu nestačilo podnikání, snaží se Branson dosáhnout i sportovních rekordů. A samozřejmě i ty se mu daří. V horkovzdušném balónu už překonal Atlantik i Pacifik, ještě ho čeká oblet celé planety. Nezapomíná ani na světové problémy a v současnosti se zabývá zejména globálním oteplováním. Vypsal odměnu 25 milionů dolarů pro toho, komu se podaří omezit míru skleníkových plynů v atmosféře.
Přes těžké začátky se Branson dokázal dostat až na vrchol. Podařilo se mu to zejména díky nezlomné vůli, která mu umožnila překonat vážný handicap, jímž nepochybně dislexie i krátkozrakost jsou. Má také obrovské nadání motivovat lidi a pomáhat jim, aby dosáhli svých snů. Mimořádná je jeho schopnost začínat nové a nové věci a příliš se neohlížet za neúspěchy. Sám říká: “Udivuje mě množství času, který někteří lidé promrhají na svých neúspěších, místo aby ho vrhli do dalších projektů.”
Za svoji podnikatelskou činnost byl povýšen královnou do šlechtického stavu. V rodné Anglii, a nejen v ní, patří mezi milované celebrity. Odhad jeho majetku činí 4 miliardy liber (tj. 7.8 miliard dolarů).
