Zatímco Václav Klaus je aktivním politikem, člověkem, který je vidět a chce být viděn, Jan Švejnar uznává roli opačnou a vždy byl spíše méně nápadným komentátorem dění. Oba mají zkušeností na rozdávání, oba dosáhli nejvyšších akademických stupínků i významných úspěchů v oblasti svého zaměření, oba mají vliv na světové názory… Přesto svůj dosavadní život i přes lásku k ekonomii prožili naprosto odlišně, Václav Klaus byl jedním z nejviditelnějších politiků polistopadového dění, mnohaletým předsedou vlády a většinu svého pracovního úsilí věnoval České republice. Naopak Jan Švejnar sice pracovně poznal celý svět, podílel se však zejména na rozvoji ekonomických teorií a jako poradce na formování různých státních ekonomik, působil také jako poradce českých ministrů financí i bývalého prezidenta Václava Havla, avšak vždy zůstával osobností méně známou, které česká laická veřejnost nepřikládala velkou pozornost.
Profesor Václav Klaus (*1941)
Absolvent pražské Vysoké školy ekonomické v oboru ekonomika zahraničního obchodu absolvoval dvě studijní stáže v zahraničí v Itálii a v USA, dosáhl hodnosti kandidáta ekonomických věd a aktivně se věnoval ekonomickým vědám i přednáškám. V roce 1995 jeho úsilí vyvrcholilo jmenováním profesorem oboru financí na téže škole.
Absolvent pražské Vysoké školy ekonomické v oboru ekonomika zahraničního obchodu absolvoval dvě studijní stáže v zahraničí v Itálii a v USA, dosáhl hodnosti kandidáta ekonomických věd a aktivně se věnoval ekonomickým vědám i přednáškám. V roce 1995 jeho úsilí vyvrcholilo jmenováním profesorem oboru financí na téže škole.
Ihned po revoluci nastoupil na politickou dráhu a v té pokračuje i nyní jako prezident České republiky. Významně se podílel na všech důležitých etapách a milnících ČR, založil jednu z nejúspěšnějších politických stran a je tak zaslouženě nejvýraznějším současným politikem – kritizovaným i obdivovaným. Pro jeho práci, jeho rozhodnutí i celou kariéru bude těžko existovat objektivního zhodnocení, jeho názory na ekonomii, politiku i celosvětové dění jsou žádaným artiklem a denně se tak setkávají s různým hodnocením, komentáři a názorovou konfrontací. Podílel se na tvorbě Československa, privatizaci, rozdělení obou zemí, formování celé země, ovlivňoval chod státu a nyní je nejvýznamnějším kritikem Evropské unie i teorie globálního oteplování.
Profesor Jan Švejnar (*1952)
Z České republiky emigroval těsně před získáním maturity do Švýcarska, kde jej však nechtěli přijmout na žádnou univerzitu bez dokladu o ukončeném vzdělání, a tak se vydal do USA. Zde vystudoval ekonomii na prestižní Cornellově univerzitě a na univerzitě v Princetonu. Nyní pracuje jako ředitel Institutu Williama Davidsona na Michiganské univerzitě a je považován za významného představitele světové liberální ekonomie.
Z České republiky emigroval těsně před získáním maturity do Švýcarska, kde jej však nechtěli přijmout na žádnou univerzitu bez dokladu o ukončeném vzdělání, a tak se vydal do USA. Zde vystudoval ekonomii na prestižní Cornellově univerzitě a na univerzitě v Princetonu. Nyní pracuje jako ředitel Institutu Williama Davidsona na Michiganské univerzitě a je považován za významného představitele světové liberální ekonomie.
Po revoluci rozdělil své působení na dva odlišné světy – ČR a USA, v rodné vlasti, kde získal zpět občanství, publikoval svou studii Strategie ekonomické transformace Československa a následně založil významné Centrum pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání (CERGE), dále také spolupracoval s vrcholnými politiky všech polistopadových vlád. V USA mezitím přednášel a pořádal konference ve spolupráci s Madeleine Albrightovou, které přispívaly k lepší formulaci americké zahraniční politiky vůči postkomunistickým zemím. Mimo jiné je členem nominační komise pro Nobelovu cenu v oboru ekonomie.
Oba vždy neopomněli patřičně zkritizovat teorie toho druhého, během celého porevolučního období si svými názory stáli mnohdy v opozici a měli odlišné vidění většiny událostí, přesto krom jediného momentu vždy dokázali zachovat naprostý akademický přístup a byli si tak velmi produktivními a vyhledávanými názorovými oponenty. Největší rozdíl mezi oběma ekonomy je však velmi radikální, Václav Klaus své teorie uplatnil, řídil zemi a musel dělat důležitá rozhodnutí o celém vývoji státu, Jan Švejnar se věnoval akademické a konzultantské činnosti nejen v oblasti transformací rozvojových zemí, je tak víceméně nepopsaným listem české politické scény.
Způsob volby prezidenta
Volba prezidenta má podle ústavy nejvýše tři kola. V prvním by se stal hlavou státu kandidát, který by dostal nejméně 101 hlasů ve dvousetčlenné sněmovně a alespoň 41 hlasů v Senátu, který má 81 členů.
Volba prezidenta má podle ústavy nejvýše tři kola. V prvním by se stal hlavou státu kandidát, který by dostal nejméně 101 hlasů ve dvousetčlenné sněmovně a alespoň 41 hlasů v Senátu, který má 81 členů.
Ve druhém kole by k vítězství stačil zisk nadpoloviční většiny hlasů přítomných zákonodárců v každé z komor. Ve třetím kole se již hlasy poslanců a senátorů sčítají a prezidentem by se stal ten, kdo by dostal nadpoloviční většinu hlasů přítomných členů obou komor.
Kdyby nikdo z kandidátů nedostal potřebný počet hlasů ani v jednom ze tří kol, volba by se musela opakovat s nově předloženými kandidáty. Při posledních volbách byl Klaus zvolen až ve třetím kole třetí volby.
Díky za článek. Jednoduše a výstižně popsat hlavní kandidáty je kumšt. Vám se to povedlo. Popsaný způsob volby pochopí každý. Pokračujte dál, v takto psaných článcích.
Dobrý den, velice si Vašich slov vážím a jsem potěšen, celou dobu jsem si říkal, jestli v článku není málo informací, ale jako podklady pro další zjišťování o kandidátech nebo stručnou představu jsem rád, že je to dostačující. Budeme se snažit takto pokračovat a ještě se i zlepšovat, díky za podporu! Tomáš Novotný, šéfredaktor&autor