Optimista vidí sklenici napůl plnou… Jaké jsou další výhody?

0
755

Mají optimisté život snazší? Jsou ve škole, při práci i ve sportu úspěšnější než pesimisté? Můžete mít talent a touhu, avšak jste-li pesimista, nejspíš selžete. Existují důkazy, že optimisté jsou i méně nemocní a žijí déle!

optimista

Vidíte sklenici z půlky prázdnou nebo z půlky plnou? Jste pesimista nebo optimista? Možná realista a člověk činu by namítl: „Zatímco se pesimista s optimistou dohadujete, zda je sklenice spíše plná či prázdná, já jsem ji vzal a vypil.“

Naučená bezmoc

Martin E. P. Selingman uvádí ve své knize Naučený optimismus experiment z roku 1965, který ukazuje, že zvířata se mohou bezmoci naučit. Skupině psů dali elektrický šok, před nímž bylo možné utéct: pes z této skupiny mohl čenichem strčit do desky, kterou elektřinu vypnul. Pes měl tedy kontrolu, protože jedna z jeho reakcí měla smysl. Druhá skupina psů dostávala stejné rány jako první, ale ať udělala cokoli, nemělo to žádný efekt. Třetí skupina psů žádné rány nedostávala.

Jakmile psi získali zkušenosti, byli přeneseni do pokusné bedny. Tam se mohli snadno naučit přeskočit přepážku, aby elektřině unikli. První skupina psů, která se naučila, že elektřinu může vypnout, během několika vteřin zjistila, že může přeskočit překážku a utéct. Psi, kteří žádné rány nedostávali, na to přišli také během několika vteřin. Ale psi, kteří se před tím marně snažili, se utéct ani nepokoušeli, i když mohli snadno vidět přes nízkou překážku do bezpečné části bedny. Raději kapitulovali a jenom leželi, přestože jim bedna pravidelně dávala rány. Nikdy nepřišli na to, že před nimi mohou utéct tak, že přeskočí na druhou stranu. Bylo to smutné zjištění. I přes opakování na osmi trojicích. Šest z osmi psů v bezmocné skupině v bedně sedělo a ani se nehnulo, kdežto ani jeden z osmi psů ve skupině, která mohla šoky ovládat, se nevzdal.

Nutno říci, že i naše děti se od nás optimismus a pesimismus učí. Přejímají naše návyky a názory a jejich mysl je otevřená všemu, co vidí a slyší. Podle průzkumů má větší vliv matka než otec. Jedná se o maličkosti. Například když se maminka snaží zaparkovat v nákupním centru s dítětem v autě a nejde jí to podle jejích představ. Neovládne své emoce a spustí: „Ježíš, to jsem ale blbá! Ani zaparkovat neumím. Mě by měli sebrat řidičák.“ Dítě to podvědomě vnímá. Dávejme si tedy pozor, jak se chováme a co říkáme, bude to mít lepší vliv nejen na nás, ale i na lidi kolem nás včetně našich dětí.

Optimista těžkosti lépe snáší

Život častuje optimisty i pesimistky stejnými překážkami a neštěstím, ale optimista je zpravidla lépe snáší. Optimista se z porážky vzpamatuje, a i když je jeho život o něco ochuzen, zvedne se a začne znovu. Pesimista se většinou vzdává a upadá do deprese. Většinou optimisté díky své vytrvalosti dosahují větších úspěchů v práci, ve sportu, ve škole a těší se lepšímu zdraví.

Nelze pesimistu ani optimistu spojovat se špatným chováním. Stát se optimistou neznamená být sobečtější a suverénnější a lézt ostatním na nervy, ale naučit se nový způsob jakým k sobě mluvit, když vás potká selhání. Naučme se k sobě mluvit povzbudivějším tónem.

Helena Náprstková

Čtěte také: Optimismus v 5 krocích

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here