Pozor na nerozhodnost z přemíry možností a času

0
853

Potýkáte se s myšlenkami, že něco není ideální, ale nevíte co? Nebo vás dokonce irituje skoro vše, ale nevíte, co s tím? Pomocí moudrých lidí a ještě moudřejších knih jste se dostali až k rozboru svého prenatálního období, přesto v sobě máte stále nadmíru problémů a chaosu? Nerozhodnost s nespokojeností může souviset

nerozhodnost

Nerozhodnost a nespokojenost jsou sestry

Moderní doba nabízí mnoho možností, jak sebe nebo něco zlepšit. Někteří jsou už tak daleko, že dokáží řešit i problémy, které ani neexistují. Člověk je (i podprahově) veden k nepřetržitým analýzám, vnímání nepřeberného množství podnětů a snaze zlepšovat sebe/svůj blahobyt, druhé, svět…

Čtěte také: Nežádoucí účinky seberozvoje

Jde přijet–nepřijet, oblečen–neoblečen a přinést dar–nedar jako královna Koloběžka, ale moc dobře nejde být dlouhodobě nerozhodný, nejistý a zároveň klidný a spokojený.

Paradox volby

Jak uvádí Jesenský (2017), když má člověk na výběr z 10 a více možností, je více nerozhodný a dělá obecně horší rozhodnutí. Čím více má možností, tím existuje větší pravděpodobnost, že s rozhodnutím, které nakonec učinil, nebude spokojený.

Problém zesiluje, nemá-li člověk dostatek času na vstřebání informací, které se mu (v moderním prostředí) vrývají do vědomí i podvědomí téměř neustále. Naprosto šibeniční kombinace nastává s přidáním namyšlenosti nebo egoismu, kdy má dotyčný mnoho možností + málo času + utkvělou představu, že ON všechno ví hned nejlépe. A přesto je nespokojen!

Problém může být, i když času je nadbytek…

Má-li člověk mnoho možností a času, ale nepracuje-li (správně) s informacemi a myšlenkami, opět může být v patové situaci. Psycholog Erich Fromm již v roce 1945 tvrdil, že problémem moderní demokracie často není nedostatek svobody, nýbrž přílišná svoboda volby. Oproti tomu nutno zmínit myšlenku Barryho Schwartze, že čím více možností, tím více svobody, a čím více svobody, tím více blahobytu. Z toho důvodu problém není ve svobodě a možnostech, ale v jejich možnostech, když se je člověk snaží všechny hamižně pojmout. Pak už zkrátka člověk neví, co by samou roztahovačností… 

Koupil si krásný, moderní, luxusní dům se zahradou, bazénem, fontánou, jezírkem, altánkem, exotickými rostlinami, jenže jeho soused měl ručně vyřezávané dřevěné trpaslíky. Když si je jel také koupit, měli stříbrné, sádrové, dřevěné, skleněné, plastové, silikonové, z trávy, mramoru, z víček od piva, perníku
Dodnes tam v koutku sedí, okusuje si nehty a neví, co dělat, aby měl to nejlepší a měl se nejlépe.

Přitom žádná volba nebyla špatná. Stačilo to jen zjednodušit a koupit, co se mu líbí nebo ladí s plotem, altánkem, fontánou.

Není potřeba mít vše

Skromnost a pokora pomáhají takové těžké situace zvládnout. Mnohé problémy jsou totiž zbytečné a pramení jednoduše z toho, že člověk nemá „do čeho píchnout“. Tradičně se rodičům vyčítá rozmazlenost potomků, avšak tu největší rozmazlenost si každý člověk pěstuje v sobě sám. 

Když je člověk vděčný za vše dobré,
nepátrá, co k dokonalosti ještě chybí.

Neznamená to rezignovat na vybíravost, pouze se občas zastavit a zamyslet se: Vážně se tím mám tak dlouho a tak urputně trápit? Je má reakce adekvátní? nepřisuzuji si větší moc, než mám? Ovlivní to nějak rotaci zeměkoule nebo životy jiných tvorů? Ovlivní to vůbec můj život? Je dilema reálné? Není to pouze tím, že mozek nemá rád nečinnost? Mohu zbytečné myšlenky nahradit relevantními nebo aspoň příjemnými?

Mozek zvládá hospodárně cca 80 % věcí řešit podvědomě, aby nám dopřál čas na důležité věci.

Důležitá rozhodnutí vyžadují čas (viz také: Nedělejte ukvapená rozhodnutí aneb Krajinu ve tmě neprohlédneš), poctivou analýzu a promyšlení, avšak u běžných rozhodnutí a s tím spojené nespokojenosti si mnohdy stačí uvědomit, že většina rozhodnutí je v pořádku (některá jsou poučením, jiná darem). 

Nerozhodnost a nespokojenost mohou být zbytečné.

Zlatá rada závěrem

S radou: Důkladně promyslete, zda důkladné promýšlení není zbytečné… bychom se dostali do filozofických paradoxů, proto ve zkratce doporučujeme: Zklidněte se, pohlédněte na věc z nadhledu, s pokorou, vděčností a radostí z každé maličkosti. Nápomocná může být také meditace nebo pobyt v přírodě, kde se mysl harmonizuje. A nepomáhá-li to, pracujte, protože – jak nejen pohádky radí – dělání všechny smutky zahání, dělání je lék.

Občas nemusíme vědět, co (dalšího) chceme/potřebujeme,
když nechceme/nepotřebujeme nic.
Již jsme spokojeni s tím, co máme.

Jaké vaše zbytečné dilema vás v poslední době nesmyslně zdrželo?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here