Pozor! Egoista! Jak ho včas poznat?

0
436

Přehnaný egoista umí potrápit. Bývá příliš zahleděný sám do sebe, což zpravidla nejvíce negativně pociťují jeho blízcí, neboť lásku a pozornost, kterou mu dávají, dostávají zpět ve formě předstírání, manipulace, opovržení, výčitek, nároků, ponižování, využívání… Přehnaný egoista není snadno identifikovatelný, neboť zná fráze a kličky, kterými vzbuzuje v druhých dojem pozorného, milého, laskavého, citlivého člověka s „jen“ větší sebedůvěrou, náročností, ambicemi, „jinakostí“.  Jak se jím nenechat zranit, jak ho odhalit?

 

Mnoho žalu a trápení, v osobním i pracovním životě, máme zcela zbytečně. Třeba tím, bereme-li si nevhodné chování druhých příliš osobně. Ukázkovým příkladem je vztah (pracovní, osobní) s egoistou. Takovému člověku bychom neměli dávat v naší mysli velký prostor… a už vůbec bychom si ho neměli brát příliš k srdci. Jenže ne vždy ho dokážeme identifikovat. Mylný úsudek nás často drží v domnění, že jeho špatné chování je naše vina (protože on je/bude úžasný). Sebevědomí nám klesá, jemu odpouštíme vše, sobě nic. Čím víc dáváme, tím víc po nás chce. Zapomínáme, že:

Se správnými lidmi se hodnota štěstí násobí.
Ten, kdo dar daruje, sám dar, v podobě radosti, dostává.
Láska je bezpodmínečná.
Ve zdravém charakteru je slušné chování přirozené, stálé.

Pojďme se podívat na pár znaků, které nám přehnaného egoistu pomohou odhalit.

Neudrží tvář

V žalu, stresu nebo když nás nepotřebuje, změní své chování, jak se mu to hodí. Prospěchářství mu není cizí. Ne nadarmo se říká, že těžké časy odhalují člověka. Na egoistu sedí rčení:

„Kam vítr, tam plášť.“
rčení

Dříve se mazal jak med, nyní pouští jed.

Každý může mít špatný den, rozčílit se, říci/udělat něco hloupého, ale nemělo by to překročit zdravou* míru. Zdravé ego se mísí i s dávkou soucitu, pokory, svědomí, proto zpravidla nezpůsobí tak velké průšvihy a zranění, jako ego nezdravé (přehnané, bez soucitu, pokory, svědomí). Dobrý člověk dobrým zůstává, i když se nikdo nedívá. Neomlouvejme ani „náhodné“ zlé chování. Dopřejme si stabilní, spolehlivé, dobré jednání.

Egoisté jsou dobří herci. Většinu lidských emoci a vlastností hrají, neboť jimi reálně nedisponují… proto jim nedělá problém vzbudit dojem (velmi často teatrálními gesty) například lítosti, změny.

Má za to, že jen on má pravdu

Jak moc si o sobě musí člověk myslet, když svůj názor pokládá za jediný světově správný a je přesvědčen, že jeho způsob života je/měl by být způsobem světové většiny? S hlavou, ve které jsou takové názory, se přeci nemůže vejít ani do žádného klobouku! Nesnažme se ho vměstnat do našeho života. I velmi moudří lidé, kupříkladu vědci, musí počítat s jistým procentem vlastní omylnosti. Nenechme názor egoisty vzrůst tak, aby byl pokládán za obecnou pravdu. Lze vědět pravdu o sobě samých nebo o reálných, prožitých věcech/faktech, avšak zbytek pravd jsou jen domněnky, které má každý člověk vlastní a jejich pravdivost nesahá dál, než za úroveň vlastní hlavy.  Vše nemusí být tak, jak se nám zdá…

Povrchnost na prvním místě

Mělké vody důležitost živočichů nacházejících se na dnech hlubokých oceánů neocení. Egoismus bývá velice povrchní, proto nedokáže ocenit hlubší věci. Ocení krásu, bohatství i příjemné chvíle, k srdci však nesahá. Egoista řeší velmi často „nedokonalosti na kráse“ (ne své, cizí), zejména v hádkách, nudě nebo potřebuje-li se „vybít“. Mermomocí se snaží přetvořit okolí ke své vlastní spokojenosti. Kde se to nedaří (či nechce), to pomluví, odsoudí.

Promiskuita, nevěra, trestná činnost

Egoistovi jde o sebe samého do takové míry, že mu velmi často zcela chybí svědomí a morální rámec (obecně pravidla dodržuje spíše ze strachu z trestu než z vnitřního principu, vlastní chyby svádí na druhé). Objevují se sice i egoisté, kteří sami sebe chtějí mít za tak dobré lidi, že se chovají „ukázkově“ (věrní, hodní, čestní…) a časem se z nich tím stávají altruisté, jsou ale spíše výjimeční. Na ně pasuje citát: „Opravdový egoista souhlasí dokonce s tím, aby byli jiní lidé šťastní. Pokud jsou šťastni díky jemu.“ Jules Renard. Běžný egoista má však (bohužel) hodnoty nastaveny tak, že za altruistu nemůže být považován. Štěstí druhých ho nezajímá. Po odhalení jeho her velmi často nemůže být považován ani za dobrého kamaráda, přítele, partnera.

„Já, já, jenom já!“

Narozeniny dětí, výročí s manželkou, operace bratra, slíbené vyzvednutí sestry z letiště, pomoc chorému pejskovi? Ne. Nic není tak důležité, jako kariéra egoisty, cestování egoisty, spánek egoisty, sport egoisty, potěšení egoisty… Nezdravé ego na sliby nehraje. Nelze se spoléhat na člověka, který nemá empatii, soucit, svědomí ani reálné city/lásku k druhým.

Žádá víc, než co sám dává

Vývoj, poučení, pokora, omluvy, pozornost… Vše očekává od druhých směrem k sobě samému. Má-li se něco změnit u něj, obrátí velmi často prst na druhého a řekne: „Nejdřív ale ty musíš ….“ Když se tak stane, přijde další: „Ale ještě musíš… a já pak.“ A znovu a znovu. Egoista je toxickou osobou, taková osoba se nemění. Mění jen taktiky a oběti.

„Potřeby ega jsou nekonečné. Ego se cítí ohrožené a bezbranné, a proto žije v neustálém strachu a pořád něco potřebuje.“
Eckhart Tolle

Poštvává jednoho proti druhému

Čínské přísloví: „Když dva se perou, třetí se směje!“ v sobě skrývá moudrost v bojích. Bohužel egoista vidí celý život (i vztahy!) jako boj. Kde spor není, tam jej vytvoří a stejně, jako v příběhu o dvou tygrech, z kterého prý přísloví vzniklo, vyčkává, kdy z toho něco vytěží. Jako bonus je sám z obliga – přesměruje pozornost jinam nebo využije hry  psychologické triangulace, kdy v hádce s druhým přibere třetího, kterého získá na svou stranu.

Příběh o dvou tygrech
Mladý lovec viděl, jak se na mýtině dva tygři perou o mrtvou krávu. Okamžitě se chtěl do boje šelem vrhnout s mečem, tygry zabít a krávu vzít. V tom ho zastavil zkušenější starší lovec: „Ne, teď ne! Trpělivě počkej. Žádný z tygrů se nevzdá. Oba chtějí krávu jen pro sebe a budou spolu zápasit, dokud jeden nepadne. Ty pokojně počkej, protože zanedlouho silnější tygr porazí slabšího, ale bude přitom sám velmi zraněný. Pak přijde tvá chvíle. Snadno pak zabiješ oba vysílené tygry a budeš mít i krávu.“ Mladý lovec poslechl, vyčkal, zabil oba vysílené tygry a získal maso z krávy pro sebe.

Může být i agresivní

Snaha vše a všechny kontrolovat a prosadit svou vůli za každou cenu nezřídka kdy vyústí v hysterii nebo agresivitu. Je-li hranice slušnosti či lidskosti (kvůli nezdravému ego či jinému problémů) překročena, musíme přistupovat k takovému člověku jako k agresorovi. 

Opravdu velké, tedy nezdravé ego může být součástí i psychopatické poruchy. Z některých lidí se stanou egoisté například díky úspěchu, postavení… Někteří to mají v sobě již od dětství. O tom, zda jde velkého egoistu změnit, lze vést diskuze, nikoli však vést s takovým člověkem život (především dlouhodobě, jeví-li se jeho stav neměnný). Kombinace většího ega s narcismem, sobectvím, pýchou nebo výše zmínkou agresivitou představuje přinejmenším nemilý a problémový charakter* pro vztah i business.

Zdravé ego však není na škodu, má mnoho výhod (nejdříve stejně musíme mít rádi sami sebe, pak teprve můžeme mít rádi druhé), každý ho (v různé míře, v různé formě) má, ale mělo by být zdravé, pod kontrolou, vyváženo láskou, empatií, soucitem, starostlivostí, ohleduplností, slušností, spolehlivostí…

Čtěte také: Co s blbci a S kým se dohodnout a s kým to vzdát?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here