Jestli ne teď, tak kdy? – “Living in the box” syndrom

5
638

Mnoho lidí žije “living in the box” syndrom: ráno se probudí, nasnídají a nasednou do auta/autobusu/metra (box), kterým se dopraví do kanceláře (box), pracují na počítači (box), pak jedou  výtahem (box) na oběd do kantýny (box), poté mají mítink v zasedací místnosti (box), zpátky autem/busem/metrem (box) domů, kde se v obývacím pokoji (box) posadí před TV (box) a mobilem (box) si objednají pizzu (box) a pak jdou spát do ložnice (box). Příští den se ten samý cyklus opakuje. Takto někteří lidé žijí den co den, týden co týden, měsíc co měsíc, rok co rok…  A tak vlastně celý jejich život ve stylu “living in the box” je jenom jeden stejný opakující se zážitek (denní rutina). A přitom život je o zážitcích (emocích). Čím více zážitků máme, tím je náš život bohatší! Život je také o pohybu, a to jak pohybu jako takovém, tak metaforicky vyjádřeno. Pokud se “nepohybujeme” tak to v krajním případě znamená, že jsme mrtví. Ve většině případů předchází fyzické smrti, smrt emoční, neboť denní rutina činí život nudným a monotonním.

V této souvislosti mne napadá otázka : Co je to vlastně čas? Čas je zážitek (emoce). Stalo se vám někdy, že jste sledovali nějaký napínavý film nebo sportovní zápas a třebaže program trval 2 hodiny, tak vám to připadalo jako chvilka? A naopak čekali jste na někoho třeba jen 10 minut a zdálo se vám to jako věčnost?

Předloni jsem strávila se svým přítelem měsíc na Floridě – každý den vypadal stejně: snídaně, pláž, večeře, film na DVD. Když se nyní ohlednu zpátky, tak si celý měsíc pamatuji jako by to byl jeden den (jeden zážitek).  Později ve stejném roce jsme strávili na Floridě 10 dní, ale  náš pobyt vypadal zcela jinak: půjčili jsme si auto a každý den poznávali něco nového – šnorchovali jsme na Key West, pak jsme cestovali na sever do historického St. Augustine, poté jsme navštívili přátele v Satellite Beach, byli jsme v Orlandu na semináři a mnoho dalšího. O tomto desetidenním pobytu bych mohla napsat knihu.

“Na konci to není o letech ve vašem životě, které se počítají. Je to o životě ve vašich letech.”  Abraham Lincoln 

Slyšela jsem, jak  si jedna stará paní na svých osmdesátinách stěžovala: “Ach, život utekl tak strašně rychle!”  Ano, pokud člověk žije v jednom zážitku (“living in the box”), tak je život velice krátký, i kdyby  žil 800 let.

Se syndromem “living in the box” úzce souvisí ještě jeden syndrom – “waiting to start living” – mnoho lidí předpokládá, že je určitá událost v budoucnu naplní štěstím (př. změna kariéry, zlepšení osobních vztahů, cestování, dobrodružství, vlastní podnikání). Kdy se tito lidé rozhodnou splnit si svůj sen? Někteří říkají, že nejdříve musí dostudovat – poté si založí rodinu a splácí hypotéku, tak si řeknou, že až splatí hypotéku, nebo až děti vyrostou, nebo až vyhrají v loterii – popřípadě si slíbí, že si splní svoje sny v důchodu, kdy konečně budou mít čas dělat to, co vždycky chtěli!

Ale co když tato událost v budoucnu nikdy nenastane?

Slyšela jsem příběh, jak jeden muž miloval astronomii, zajímal se o hvězdy, planety a projekty NASA. Jeho jediným přáním bylo navštívit NASA základu na Cape Canaveral. Neboť stále splnění tohoto snu odkládal na vhodnější dobu (“waiting to start livinig”), najednou se ocitl v důchodu a posléze v nemoci. Zemřel dříve, než si splnil svůj sen.

Jste skutečně výjimeční? Žijete opravdu výjimečný život? Chcete změnu? Jestli ne teď, tak potom kdy?

5 KOMENTÁŘE

  1. Super článek… Tuhle myšlenku chce mít před očima každej den. I když to už by přece byla rutina. 🙂

  2. Žiju teď a tady! Není to tak dávno, co jsem přišel na to, že žít teď a tady je opravdový život. I já neustále žil v minulosti nebo budoucnosti. Až už toho jednoho dne bylo moc. Nebyl to obrat o 180°, bylo to postupné vytváření nových návyků, krůček po krůčku. A dnes prožívám každou sekundu naplno. Je to osvobozující a člověku to dává takový ten lehký a trvalý úsměv:-) Přeju všem ať se najdou též..

  3. Hezký článek o ničem. A co jako mám dělat? Do práce musím chodit, tak jako tak a je jedno jestli podnikám nebo pracuju jako zaměstnanec. V současnosti dělám obojí a řeknu vám, že to zabere sakra hodně času a ne vždy je to zážitek….Asi je to o životních prioritách.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here