Náš život je jako zrcadlo. Odráží naše myšlenky, činy a postoje. To je jeden z důvodů, proč vše co se děje kolem nás posuzujeme z našeho pohledu. Často se můžeme chybně soudit činy lidí, které se podle našeho uvážení nezachovali správně. Proč je občas dobré zdržet se soudu?
Stává se nám to každý den, když jednáme s druhými lidmi. Přirozenou lidskou vlastností je posuzovat chování druhých. Srovnáváme toto chování s tím, co známe, s tím, co si myslíme, že je v této situaci vhodné nebo s tím, jak bychom se zachovali my. Každý z nás má totiž svůj určitý standard co se týče slušného, etického či spravedlivého vystupování. Pokud se stane, že se nějaký člověk nechová podle těchto standardů, rychle ho odsoudíme, protože je to přeci nepříslušné, aby se takto člověk choval.
Vezmeme si jako příklad situaci na poště. Čekáme ve frontě více než půl hodiny, zatímco jsou otevřené pouze dvě přepážky ze sedmi. Poté co na nás konečně dojde řada, dojdeme k příslušné přepážce. Po chvíli zjistíme, že úřednice za přepážkou je velmi nepříjemná a chová se k nám nevhodně. Při odpovídání na naše otázky, odpovídá zvýšeným hlasem. „Toto chování v práci přeci není vůbec přípustné,“ řekneme si. A máme pravdu, protože zaměstnanec se má alespoň v práci chovat ke svému zákazníkovi důstojně.
Jednání úřednice na poště nám nejen zkazí náladu, ale možná také dojdeme k závěru, že tato úřednice není dostatečně kvalifikovaná a nemá kompetence na to, aby tam pracovala. Rovnou ji odsoudíme za to, jak se chovala, aniž bychom se často zajímali o důvod proč.
Teď si někteří mohou říct, proč bychom se měli vůbec zajímat o věci, do kterých nám nic není. Někdy ani nemůžeme vidět, proč se lidé chovají určitým způsobem. Avšak kdybychom byli na stejné poště ještě o pár hodin dříve, viděli bychom, jak na naší úřednici se vylívá vztek jiný zákazník, zatímco má naše úřednice slzy v očích.
Od té doby je úřednice nepříjemná na další zákazníky včetně nás, aniž by sama chtěla. Svůj vztek musí nějaký způsobem ventilovat a v tomto případě si vybrala zrovna nás. Jak nespravedlivé, řekneme si. Tím se „kruh vzteku“ uzavírá.
Kdybychom byli stejní jako klient na poště nebo poštovní úřednice, našli bychom si další osobu, na kterou nespravedlivě vylijeme svůj hněv. Stojí nám to za to?
Odpověď zní: nestojí. Ač se k nám někdo chová nespravedlivě či nevhodně, neposílejme a nešiřme svoje negativní emoce dál, tohle přece není náš styl. Nesmíme zapomenout na to, že svým postojem neprezentujeme ostatní ale sami sebe. Nejen, že bychom se měli zdržet šíření vzteku, ale také soudu. Proč?
- Každý člověk má důvod, proč se tak chová – Občas stojí za chováním druhých příběhy, které sami neznáme. Avšak pokud se člověk chová určitým způsobem, on sám má k tomu určitý důvod.
- Soudit druhé není naše povinnost – Někdy je lepší se soudu zdržet, protože je to něco, co nám nenáleží. Souzení vypovídá spíše o naší vlastní morálce než o člověku, kterého soudíme.
- Porozumění je něco, co nám často schází – Místo soudu si vyberme porozumění. Snažme se lidi pochopit, místo toho, abychom je odsoudili. Porozumění je něco, co nás dělá laskavější a boří veškeré bariéry mezi lidmi.
Vycházet s lidmi je někdy těžké a rozumět jim je mnohdy ještě těžší. Souzení není však tou správnou metodou, jak ohodnotit chování druhých. Místo rozčilování si vyberme trpělivost a místo soudu porozumění. Pokud to uděláme, nedorozumění a negativní emoce budou rázem pryč.
