Já, já, já, jenom já!

0
81

Není náhodou, že nejčastěji používaným slovem je právě „já“. Používá ho každý, slouží totiž ke snadnému sdělení vlastního pohledu, pocitu, názoru a dalších věcí: „Já jsem…“, „Já si myslím…“, „Já mám…“, „Já bych…“, „Já chci…“ apod. Pohlédnete-li na jakoukoliv konverzaci z pohledu distancovaného pozorovatele a prověříte jeho sílu na vlastní kůži, zajisté nám dáte za pravdu.

Je poslouchání a naslouchání. První umí každý, druhé málokdo…

Z toho tedy vyplývá co? Z obecného pohledu se rozhovoru účastní vždy minimálně dvě osoby – jeden vypráví, druhý mlčí. Která z rolí je v dnešní době důležitější – role vyprávějícího, nebo mlčícího? Ačkoliv vyprávět lze rozdílně a o různých zajímavých tématech, nás zajímá ta druhá role – mlčící osoby, jež může své mlčení vykonávat různě. Ano, i mlčením lze konat přímo kolosální prohřešky proti úspěšné konverzaci.

Sedět a tupě na druhého civět bez špetky zájmu, odmítavě kroutit hlavou, podezíravě si protějšek prohlížet, pohrdavě se mu vysmívat, připravovat si svou úchvatnou reakci, díky níž ho poté „uzemníme“, absolutně druhého odmítat a hodnotit každé slovo – jaké jsou další kázeňské přestupky a chladnokrevné knock-outy pro konverzaci vedoucí k úspěchu? Existuje totiž poslouchání a naslouchání. I když vykonáme všechny zmíněné hrubé prohřešky, tak i přesto můžeme druhého poslouchat. Naslouchání je však úplně jiná liga. Znamená druhého SLYŠET plus něco NAvíc – NASLOUCHAT (tedy i uvážlivě reagovat jak slovy, tak gesty). Pokud byste si měli z tohoto článku odnést jedinou věc, ujistěte se, že to bude toto: 55 procent informací během konverzace proudí z řeči těla, 38 z tónu hlasu a pouhých 7 procent je zapouzdřeno ve slovech! Pamatujte tedy, že obsah slov je pouze drobným bongo bubínkem v multiinstumentálním koncertě konverzace – slova pouze dokreslují předávanou zprávu.

myšlením k bohatství

Klíč k úspěchu, jak mnozí úspěšné vztahy nazývají, tedy započíná s plnou koncentrací a uvědomělou reakcí na „já“.

Mnoho lidí si bláhově myslí, že to, co v současné době řeší, je ten nejdůležitější problém na světě, ačkoliv z naší perspektivy je to banalita. Jenže pro ně to banalita není, je to pro ně to nejdůležitější – týká se totiž jejich „já“! A není-li dotyčný schopen zhlédnout svou situaci z nadhledu, skutečně se tak problémy jeví. Budete-li upřímně naslouchat, prokážete přímo božskou službu, která ho může vyvést z omylu.

„Drbna je ta, kdo s Vámi mluví o jiných lidech. Nudný je ten, kdo Vám vypráví o sobě. Mistr konverzace je ten, kdo s vámi mluví o vás.“ – William King

Aby to však nebylo tak snadné, naslouchání je náročnou vědou samo o sobě – to je prostě fakt. Neexistuje na něj jednoduchý předpis. Kdo ho však zvládá na mistrovské úrovni, má potenciál dosahovat mistrovství i ve všem ostatním…

Zde vám předáváme exkluzivní tipy, díky kterým se můžete vytrvalým tréninkem stát špičkovým komunikačním mistrem – vše však započíná u opravdového naslouchání:

naplno se na konverzaci koncentrujte, jinak nemáte šanci (vypadnete-li z rytmu, pomozte si podobnými větami jako: „Omlouvám se ti, ale trošku jsem ztratil pozornost a posledním větám jsem naplno neporozuměl. A jelikož mi na tobě opravdu záleží, můžeš mi to, prosím, zopakovat?“ Přesně tento postoj z vás musí být cítit.)
mějte o druhé opravdový zájem (budete-li předstírat, druhý to zaručeně pozná)
neskákejte druhému do řeči (jedna z nejhorších věcí, které se můžete během rozhovoru dopustit)
nesnažte se za všech okolností radit a dokázat svému egu jeho důležitost (každý si dokáže poradit i bez vašich rad – nesnažte se dokazovat sami sobě svou důležitost nemístnými radami)
upřímně oceňte kvality druhých (se vší upřímností zdůrazněte to, co na druhých oceňujete – avšak neplácejte přílišnou chválu do větru, jinak neuspějete)
nedělejte unáhlené závěry s hodnocením druhých (děláte-li během rozhovoru unáhlené závěry, přestali jste naplno naslouchat)
rozvíjejte své empatické dovednosti (schopnost vcítění je tím, po čem většina lidí prahne – někdy nemusíte říci ani slovo, stačí se do druhého vcítit)
dodejte druhým odvahu povzbudivým slovem (povzbuďte druhého, že jeho snaha není marná a že to jistě zvládne)

Proč se tedy zdokonalovat v naslouchání? Lidé vás začnou vyhledávat, stanete s oblíbenými, získáte si respekt a uznání, vaši přátelé za vámi budou chodit často pro váš názor, jelikož vy budete odlišní! Paradoxem je, že vy již na dokazování své důležitost nebudete závislí – to oni vás budou vyhledávat, ne vy je. Druzí při rozhovoru s vámi budou jednat mnohem otevřeněji, jelikož budou vědět, že jste ti, kdo nedělá unáhlené závěry, neláme nad nimi hůl a nehodnotí je. V rozhovoru s vámi bude vytvořena čistá zóna bez posuzovaní (v angličtině lze úžasně vystihnout termínem „judgement-free zone“, tedy zóna osvobozená od rozsudků). Málokdo si vůbec uvědomí, čím se od ostatních tak diametrálně odlišujete. Tu změnu však pocítí každý včetně vás. A právě tato změna mění životy…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here