Jeho pradědeček HMMWV slouží stále v armádě, představuje vzor svobody a národní hrdost americké armády, bránil by své vojáky za každou cenu. Nemá slitování, nikdy se nevzdává a neexistují výzvy, které by nedokázal překonat. Jeho neoblomnou službu chtěl domů každý správný Američan, i proto se zrodila první civilní verze H1. Ta brázdí silnice všech kontinentů již od roku 1992, těší se obrovské popularitě a málokdo na něj dá dopustit.
Mateřská firma, která dala vzniknout prvním armádním i civilním vozidlům, správně vycítila chuť i náladu americké populace a po přelomu milénia vrhla veškeré své úsilí na budování pokračování symbolu americké nezávislosti a svobody, na budování jednoho z amerických divů světa. Základy byly jasné, cíl byl také jasný – vytvořit americké kladivo na sny, vytvořit nový cíl těm, kteří na Hummera nemají a nezdolného služebníka těm, kteří si mohou Hummera pořídit. Vzali H1 jako základ, přidali koření mnoha druhů, oblékli mu nový padnoucí oblek a vyslali jej reprezentovat, vše s naprostou precizností a dominancí.
A tak světlo světa roku 2003 spatřil dlouho očekávaný Hummer H2 – nový král všech cest, který si udělal i z těch největších amerických bouráků zanedbatelné poddané. Děti si přestaly hrát a chodily se přes skla salónů dívat na nový kus národní hrdosti, matky pekly pověstné jablečné koláče pro majitele nového skvostu, aby jim otcové mohli jít potřást rukou a aspoň trochu drsného svalovce okouknout. Bratránek vojenských předků ani nemusel vystupovat jako zápasník těžké váhy, on jím byl tělem i duší!
Než se vydal mezi civilisty, poflakoval se H2 v posilovně a nabral pořádné svaly, opravdové svaly pro všechny své čtyři obří sedmnáctipalcová litá hliníková kola. Šestilitrový osmiválec v přední části vozu dává čtyřtunovému vozidlu přísun výkonu o síle 325 koní, důkladná palivová výživa zajišťuje točivý moment 564 Nm při 4000 otáčkách za minutu. Motor kryje ultimativní přední gril, který v chromované verzi podtrhuje dominanci vozu a dokáže přejetím zdolat bezmála půlmetrovou překážku nerovnosti. Model H2 lze nazvat vyloženě horou materiálu, horou železa a tvrdých plastů, která při pohledu zvenčí varuje okolí svým drsným zjevem a uvnitř skrývá až pětičlennou posádku.
Interiér vozu by se dal nazvat obývákem, jasně, můžete podotknout, že na skle obýváku většinou nemáte kusy blata, ale sedíte přece v Hummeru! Sedíte v kožených sedačkách, obklopení strohými tvary, funkcionalistickým vzhledem a technikou, vše je nápadně uchyceno odkrytými imbusovými šrouby. Každý tvar a záhyb má svůj smysl, není tu nic navíc, nic zde nechybí… Navigace ve středovém panelu, ovládání zabudovaného hudebního systému na šest disků, devět pořádných reproduktorů a zpětné zrcátko s kompasem a vnější teplotou. V pohodě si užíváte jízdu, jejíž hluk potlačují trojnásobně utěsněné dveře se speciálními zvukovými izolacemi.
Tvůrci Hummeru H2 nic nepodcenili, současný model 2007 je skutečně našlapaný krutovládce s výjimečnou konstrukcí vlastní pouze tomuto druhu vozů, dokáže ponižovat zasněžené pláně horských oblastí, vyprahlé pouštní duny, jezerovité kaluže deštných pralesů a je stejně dominantní na silnici jak v terénu. S maximální rychlostí pohybující se kolem 160 km/h je děsivým soupeřem, své čtyři tuny dokáže rozpohybovat na stovku pod deset vteřin a problémy mu nedělají ani velká břemena, v klidu utáhne stejně těžký náklad a se stodvacetilitrovou nádrží pokoří vzdálenosti i více jak 600 kilometrů. Není to ani tak vůz jako opravdový stroj, kamkoliv s ním vyrazíte, kdekoliv ho potřebujete, jakkoliv s ním budete zacházet, nebude uhýbat ani se bránit, půjde tvrdě do rizika a vytěží z něho maximum! Jednoduše: „Skvělá práce, brutální Ameriko!“
