Jak může mladá žena černé barvy pleti, která se narodila v roce 1954 v nejvíce rasově segregovaném městě ve Spojených státech amerických, najít odvahu a víru k tomu, aby se stala jednou z nejmocnějších žen světa? V roce 2001, v době teroristických útoků z 11. září, byla nazývána jednou z nejvlivnějších žen na světě. Rozhodovala v kontroverzních otázkách, týkajících se války v Iráku a v Afghánistánu, tedy i v otázkách života a smrti. 
Condoleezza Rice byla první černošskou děkankou na Stanfordově univerzitě, první osobou černé barvy pleti ve funkci poradkyně pro národní bezpečnost Spojených států amerických a také první černoškou, která se stala ministryní zahraničních věcí Spojených států amerických. Jelikož bylo její rané dětství plné rasové nesnášenlivosti a stále přetrvávající segregace, cítila se podceňovaná. Proto se rozhodla každému, kdo ji podceňoval, dokázat, jak moc se mýlí.
Důvodem, proč byla ve své politické kariéře Condoleezza tak rozhodným člověkem, může být fakt, že jí její rodiče ve čtyřech letech udělali tzv. prezidentem rodiny. Svolávala rodinu k hlasování, které se týkalo otázek typu: kam pojedou na výlet, jak bude vymalován jejich obývací pokoj atd. Pro Condoleezzu to byla skvělá příležitost, jak získat svoji odpovědnou roli v rodině a jak se naučit dělat rozhodnutí, ze začátku ta jednoduchá, poté ta obtížnější.
První její velké rozhodnutí přišlo v době, kdy byla nadějnou mladou pianistkou. Hru na piano studovala již od dětství, ale poté nastal okamžik, kdy si uvědomila, že i po mnoha letech pilného tréninku, nemá takový talent, jako jiné, mnohem mladší, pianistky. Proto se rozhodla, i přes počáteční nevoli rodičů, že se začne věnovat politice (především politice SSSR) a mezinárodním vztahům. V tomto odvětví našla svou skutečnou vášeň a sebenaplnění. Sama si myslí, že její úspěch tkví především v tom, že dělala to, co opravdu milovala. Tvrdá práce se pro ni stala zábavou. Těžko se jí ale vysvětluje role štěstí v jejím životě, protože jej považuje za něco, co se v životě nedá kontrolovat. Ale sama přiznává, že štěstí v jejím životě hrálo důležitou roli.
Život je podle Condoleezzy Rice kombinace toho, co děláme a toho, co se rozhodneme dělat. Dále je to pro ni tvrdá práce, schopnost mít ty správné dovednosti, i hlas v hlavě, který našeptává, zda jdeme tím správným směrem. A sama Condoleezza přiznává, že někdy skutečně nevěděla, zda jde tím správným směrem a zda rozhodnutí, které učinila, byly správné. Ve svých rozhovorech často zmiňuje, že mohla být lepší snad ve všem, co dělala. Ale na druhou stranu říká, že to co dělala, bylo v pořádku.
11. září 2001 přišel den, který si mnoho z nás dobře pamatuje. Condoleezza byla v té době poradkyní pro národní bezpečnost Spojených států amerických. A byla to právě ona, v přední linii, která musela na tuto mimořádnou situaci reagovat. Ona byla tím člověkem, který si v té chvíli musel zachovat chladnou hlavu, jednat a rozhodovat. Bez jakékoliv příručky, protože na tyto situace samozřejmě žádné příručky neexistují. V té chvíli se naučila věřit, že víra v to, že něco bude alespoň černé a bílé, ne pouze černé, je pro život mimořádně důležitá. Jak jinak by vůbec mohla činit tak zásadní rozhodnutí, před které byla ve svém životě postavena.
Condoleezza Rice je často kritizována za kontroverzní rozhodnutí, která udělala během své politické kariéry. Sama ale říká: „Nikdy nezapomeňte, jak těžké je, učinit komplexní rozhodnutí, pokud nemáte všechny informace, které byste potřebovali, a nemáte možnost toto rozhodnutí neudělat.“
Condoleezza Rice nás může mnoho naučit – jak sebrat odvahu udělat riskantní kroky, jak věřit sami sobě a svému instinktu, jak udělat to nejlepší rozhodnutí, které můžeme. Slovy Condoleezzy Rice: „Každé rozhodnutí nás učí, jak být lepšími, což nám umožňuje být pány svého života.“
