Carlovo narození se datuje na 26. července 1875. V jeho rodině bylo mnoho duchovních hodnostářů, tudíž se předpokládalo, že bude pokračovat v rodinné tradici. Jako velice vnímavé dítě se údajně často oddával osobní imaginaci, díky níž se snažil nacházet hlubší souvislost (prý kontakt s Bohem). Definitivní směr života k lékařství – konkrétně psychoterapii – určilo objevení filozofického učení a literatury.
Díky Carlu Gustavu Jungovi dnes pro popis povahy člověka využíváme pojmů extrovert a introvert.
Po lékařských studiích na univerzitě v Basileji, které trvaly do roku 1900, se stal lékařem-asistentem v ústavu pro duševně choré v Brughölzli. O dva roky později získal doktorát. Již v ústavu se jeho práce začala odchylovat od deskriptivního zkoumání lidských duševních poruch. Společně s Franzem Riklinem významně přepracovali již známý a používaný asociační test, jenž je používán dodnes. Roku 1905 byl jmenován vedoucím tohoto ústavu. Dva roky na to se poprvé setkává se Sigmundem Freudem – velikánem tehdejší psychologie.
Spolupráce s Freudem trvá celých 6 let, poté se názorově odchylují. Jejich společný pohled se shodoval především ve výzkumech hysterie. Na druhou stranu však Freudem používaná psychoanalýza připadala Jungovi značně omezená. A jelikož byla pozornost každého z nich upnuta odlišným směrem, rok 1913 by rokem, kdy jejich spolupráci odzvonilo.
Jungova práce se totiž začala specializovat na neosobní vrstvu lidské duše, které přiřadil název “kolektivní nevědomí” (tomu Freud moc významu nepřikládal). A právě studiu nevědomí se intenzivně věnoval až do konce života. Fenomén nevědomí je skutečně pozoruhodný – nepodléhá totiž naší vědomé kontrole. Z jistého úhlu pohledu se cokoliv, co se o nevědomí dozvíme, stává ihned vědomým. A poněvadž jsme to již vědomě pojali, nelze to klasifikovat jako nevědomé… V roce 1925 vydává dílo “Psychologie a nevědomí”. V Jungově práci jsou také velice často zmiňovány nevědomé archetypy v oblasti snů – zejména anima a animus, tedy ženský archetyp mužské duše a naproti tomu archetyp muže v duši ženy.
“Existují ony zvláštní schopnosti psýché, které musí nebo nemusí nutně zcela proniknout do prostoru a času. Můžete mít sny nebo vize o budoucnosti. Můžete vidět jednorožce a podobné věci a nikdo nemůže tvrdit, že pro vás neexistují a ve skutečnosti existovaly vždycky…” – C. G. Jung
Během prací o vztahu vědomí a nevědomí byl nucen zavést některé nové pojmy – kupříkladu psychická realita a transcendentní funkce. Tyto výzkumy a studia jsou však již čistě vědecká, a proto je tu zde nebudeme zdlouhavě rozvádět – ten, koho zajímají, si je jistě nalezne a nastuduje sám. My se nyní spokojme s tím, že díky Carlovi dnes často používáme například pojmy extrovert a introvert. A pamatujme na následující větu:
Projekcí nevědomého obrazu do reality se stává obraz viditelný.
Díky svému širokému rozhledu a hlubokému porozumění lidské duši byl schopen konat hodnotné závěry nejen v oboru psychologie, ale vyjadřovat se i k jiným oborům. Je zakladatelem institutu C. G. Junga v Curychu a zároveň oboru analytické psychologie, z něhož se posléze stalo hnutí. Dále nese významný podíl na zkoumání příčin a pokročilé léčbě schizofrenie. Těžko však určit nejdůležitější dílo, kterým jeden z největších myslitelů 20. století přispěl. Umírá 6. června 1961.
