K čemu to vlastně všechno je?

11
470

Možná znáte historku o třech zednících, kteří dělají na chlup stejnou práci. Jde kolem nich muž a ptá se, co že to vlastně dělají. „Rovnám tu cihly,“ odvětí první takovým stylem, jako kdyby to snad nebylo úplně zřejmé. „Stavím tu zeď,“ říká druhý. „Buduji katedrálu!“ prohlásí třetí zedník. A to všichni dělají úplně to samé! Tento příběh jasně demonstruje misi, rozhled a velikost myšlení.

A právě velikost našeho myšlení prochází největšími zkouškami ve chvíli, kdy dorazí smutek se špatnou náladou. V tu chvíli jsme nuceni se zamyslet. Zažíváme-li skutečně špatné období, naše úvahy nás zavedou až k myšlenkám, zda naše konání má vůbec nějaký smysl? Vzhledem k rozměrům planety, jíž obýváme, si můžeme často připadat méněcenní jako nějaká ubohá kapka v moři, která nemá nad masou vody zdánlivě žádnou moc. Na druhou stranu je však moře tvořené těmito kapkami – lidskými životy. Jak je však možné, že některé „kapky v moři“ mohou žít naprosto šťastným a spokojeným životem a ještě rozdávat ostatním, kdežto jiné, vinou svých zvláštních starostí a problémů, se mnohdy nemohou ani ponořit do hlubokého spánku? První skupina zná něco víc.

„Sami víme, že to, co děláme, je kapkou do moře. Ale kdyby tahle kapka v moři nebyla, chyběla by tam.“Matka Tereza

Vzhlédneme-li směrem k nebi, může to naší méněcennost ještě umocnit. Zmiňované moře, které pro nás bylo ještě před chvílí připadalo objemově gigantické, je ve srovnání s měřítky vesmíru ještě zanedbatelnější… To však nemění nic na tom, že svět potřebuje tvou pomoc!

Žít ve starostech a vymýšlet si problémy tam, kde nejsou, není nijak ctnostné ani „cool“. „On mi však řekl, že jsem blbec!“ A? Co je tohle za problém?! Zeptejte se na tuto otázku rodičů, kteří v tuto chvíli svírají ručku svého 5letého synka, který je díky zákeřnému viru eboly na rozhraní života a smrti. Využijte empatie k zakušení prožitků lidí zažívajících skutečnou bezmoc a beznaděj. Co když vám připomenu, že 17 milionů lidí zemře za jediný rok na léčitelnou nemoc! Kam se to vytrácí naše gigantické problémy…? Smutek je často podvědomě způsobován tím, že před těmito fakty záměrně zavíráme oči. Bláhově si totiž myslíme, že se nás to netýká. Ono se nás to však týká! Ano, přátelé, týká!

Smutek je často následkem přílišné koncentrace jen a jen na sebe.

Přestane-li se nám dařit, je strašně snadné se vzdát a vhodit do kolbiště života bílý ručník. Vzdát se tak veškeré odpovědnosti, důvěrně se spřátelit se závislostí na alkoholu nebo jiné droze a stát se přítěží pro společnost… Myslíte si však, že při této volbě člověk začne z dlouhodobého hlediska zažívat něco jiného než těžko představitelné pocitové peklo?

Kde však objevit tu sílu pokračovat v boji dál? Jak se při každém pádu opět sebrat, oklepat a vydat se znovu do boje? Zamyslete se sami… Připomeňte si ten ráj, v němž se nacházíte, a projevte upřímnou vděčnost – to je solidní základ! Pomyslete na své blízké i vzdálené, pomyslete na známé i neznámé, pomyslete na rodiny v Africe, Asii, Jižní Americe a všude po světě, kteří po změně mocně touží, ale v porovnání s námi mají vše tisíckrát složitější! Než si však vyrazíte dát obrovský zmrzlinový pohár na zahnání černých myšlenek a žalu, vzpomeňte si na 900 milionů lidí světa, kteří přežívají s méně než jedním dolarem na den! Měřítka jsou totiž v tomto případě ve značném nepoměru – pro tyto lidi je největším úspěchem zaopatřit svou rodinu chlebem a vodou! Pro nás je to maximálně půlhodinová samozřejmost i se zpáteční cestou z obchodu…

„Hrstka lidí přemýšlí dvakrát nebo třikrát ročně. Získal jsem celosvětový věhlas za to, že jsem přemýšlel jednou nebo dvakrát týdně.“ – George Bernard Shaw

Někdy je holt potřeba zastavit se a přemýšlet. Avšak nezůstat pouze stát a nic neučinit. Je třeba nalézt zlatou střední cestu, tedy konat s rozmyslem a jasným záměrem. Pamatuj však, že ať už jsi na tom nyní jakkoliv „špatně“, oni by na tvém místě neúnavně zápolili. Vidina životního stylu, kterého můžeš dosáhnout ty, by je motivovala k úsilí až nadlidskému. Povzdechnout si u dokumentu z rovníkové Afriky: „To je ale strašné“ rozhodně nestačí! Ty máš obrovské štěstí, že můžeš žít tady! Přeber si to dle svého uvážení… Už ale doufám rozumíš, k čemu to tedy vlastně všechno je…? Teď naplno otevři oči, běž a bojuj za to správné!

11 KOMENTÁŘE

  1. Moudré a přínosné povídání. Občas třeba tato slova znovu přečíst. Články tohoto autora si vždy ráda pozorně přečtu.

  2. Myslím, že hlavní důvod, čím se liší všechny tvé články od většiny jiných, je cit a upřímnost, kterou do nich vkládáš. Nikdy nejde jen o -moudré poučky- bez emocí. Tvoje články zanechávají stopu. A já doufám, že nás budeš tímto způsobem -značkovat- ještě hodně dlouho.
    V souvislosti s tématem bych se chtěla zmínit o filmu Million Dolar Baby. O síle odhodlání a touze ale nechci mluvit. Jde mi o konec. O závěr. O vyústění, k čemu to všechno bylo. O všechny ty životní nesnáze, kterými (nejen) hlavní hrdinka prošla, aby nakonec zemřela celkem mladá, ALE! s pocitem že dosáhla svého cíle, přání, snu. Pro ni filmový příběh skončil.A já přemýšlela, proč se mi svírá žaludek a derou ven slzy. Nebyla to jen lítost nad osudem hlavní postavy. Byla to vděčnost, že můj příběh ještě neskončil. Že všechno moje konání zatím stále k něčemu je. A že udělám všechno pro to, aby tomu bylo tak i nadále. Dokud je čas.

  3. Vážená paní Kahánková, jsme nesmírně nadšeni, že se Vám naše tvorba líbí! Kvalita tvorby je z velké části zapřičiněna čtenáři a čtenářkami, kteří nám neustále dávají najevo, že naše práce má smysl. Čtenáři a čtenářkami jako Vy. Děkujeme! Za redakci Radek

  4. Ahoj Iveto, upřímně děkuji za pochvalu a tvůj pohled! Má k tomu cenu cokoliv dodávat? Ne. Jelikož jsi dokázala přesně pojmenovat těžko pojmenovatelné. Díky za super doplnění článku! Radek

  5. Vážená paní Klincková, děkujeme za Vaší odpověď! Budeme se na Vás těšit u další tvorby. Radek

  6. Pro dnešní dobu velmi potřebné, uveřejňovat takové články. Všichni vidíme jen sami sebe a velmi zapomínáme na ty druhé.
    Žijeme v době, kdy většina z nás jen bere, – ale běda, kdyby měl někdo něco někomu dát, – nebo něco pro druhé udělat….. děkuji vám

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here