Krok roku: 365 dní bez televizních zpráv

Žijeme v informační době. Informace jsou dostupné všude kolem a působí jich na nás opravdu mnoho. Kolik jich ale skutečně potřebujeme pro náš život? Kolik jich je opravdu podstatných? A kolik z nich dokážeme jakkoliv využít? Krátká odpověď – hodně málo. Najít relevantní a spolehlivé informace je stále těžší, protože množství neustále narůstá. Ale právě souhrn nejpodstatnějších informací a událostí vždy poskytovalo zpravodajství, které však dnes plní svou úlohu špatně.

Namísto toho, co je důležité, dostáváme to, co je dramatické, a tím pádem “mediálně zajímavé”. Místo uceleného pohledu na danou problematiku dostaneme nepodstatnou útržkovitou polopravdu, která je sice aktuální, mnohdy několik minut po události, ale není nám k ničemu. Příkladem je zpráva o předběžných odhadech plánovaného zvýšení cen elektrické energie. Ano, obecně víme, že ceny rostou – toho si všiml asi každý. A nyní dostáváme “novou” zprávu o plánovaném zvýšení, ale ke všemu se jedná ještě o odhad, který je navíc pouze předběžný. Sečteno podtrženo = všechno může být úplně jinak, ale VY o tom VÍTE.

V současnosti plní již po čtrnáct dní hlavní i vedlejší zpravodajské relace všech TV stanic reportáže o nebezpečných okurkách ze Španělska. Jedná se o riziko nákazy nebezpečnou bakterií Escherichia coli, která v Německu přivodila smrt 18 lidí a v celé Evropě je několik tisíc potenciálně nakažených. Toto je celá zpráva, která nepotřebuje další komentář. Přesto je “okurkové šílenství” v médiích omíláno ze všech stran. Jen pro srovnání: v Evropě žije více než 730 000 000 obyvatel a více než 50 lidí zemře každý den – jen u nás – na následky kouření! Na celém světě přijde každý den o život více než 26 000 dětí a všechny z důvodů, kterým by se dalo předejít. Média ovšem evidentně považují okurkovou epidemii za podstatnější problém, protože je akutní, aktuální a obětí může být kdokoli. Buďme však v klidu – je více než pravděpodobné, že se brzy objeví farmaceutická firma s unikátní vakcínou, kterou státy začnou hromadně nakupovat a zažehnají tak aktuální nebezpečí.

Švýcarský spisovatel Rolf Dobelli je jedním z hlavních zastánců myšlenky o škodlivosti zpravodajství, jež do člověka hustí maximální množství informací ve zkráceném čase. Sám na sobě provedl zajímavý experiment. Na jeden rok se oprostil od zpravodajství s cílem posoudit, jaké to bude mít vlivy na jeho život. Zbavil se televize, rádia a přestal navštěvovat všechny internetové stránky, kde mohl být nedobrovolně vystaven mediálnímu tlaku.

Místo toho věnoval čas četbě knih nebo dlouhých odborných článků v časopisech. Za nebezpečné totiž považuje především krátké informační spoty, které vrhají tolik podnětů, že mysl ztrácí koncentraci a často upadá do deprese. A není se čemu divit. Dramatické události, živelné pohromy, zločiny a korupce – to je dnešní zpravodajství. Přestože s námi samotnými prakticky nesouvisí ani jediná tato událost, na dobré náladě nám to rozhodně nepřidá. Naproti tomu informace studované hlouběji – z více pohledů a vazeb vybrané problematiky – nás nutí přemýšlet a vytvářet si vlastní názory a postoje. Navíc autoři odborných článků, knih a studií znají daleko lépe všechny souvislosti a časem prověřená fakta, čímž nevzniká tolik prostoru pro dohady o jejich pravdivosti. Informace v mediích jsou stále více pouhými spekulacemi nebo fakty, jejichž platnost se mění z hodiny na hodinu.

Během svého pokusu se Dobelli velice obával situace, kdy bude ve společenské konverzaci s přáteli zaostávat – z důvodu své roční izolace. Byla to zcela opodstatněná obava. Na Dreamlife je napsáno hodně stran o tom, jak podstatné (nepodstatné) jsou názory ostatních, ale přece jen nikdo nechce dobrovolně vypadat jako blbec. Výsledky byly pro něj samého překvapením. Zpočátku se rozhovory týkaly téměř výhradně jeho unikátního experimentu. S postupem času pozoroval další zajímavou skutečnost: díky zvýšené četbě získal daleko větší rozhled napříč jednotlivými obory. V diskuzích s lidmi díky tomu přispíval daleko častěji informacemi, které byly pro ostatní něčím zcela novým.

Oproti svým přátelům, kteří sledovali zprávy (informační zdroj byl tak pro všechny stejný), Dobelli čerpal z podrobnějších materiálů. Jeho informace sice nebyly tak bezprostřední, tj. netýkaly se situací dějících se v těchto dnech či týdnech, na druhou stranu však jejich platnost a hodnota byla vyšší. Druhým překvapením byl fakt, že všechny podstatné informace se k němu přesto dostaly. Trvalo to zpravidla několik dní, ale ani po zpětném zhodnocení nenašel jedinou podstatnou zprávu, která by jej po dobu abstinence minula.

Sledování zpráv zanáší do mysli úplně špatnou mapu rizik. Lidé díky tomu zcela špatně vyhodnocují bezprostřední možná nebezpečí ohrožující jejich život. Například:

• Terorismus je přeceňován. Chronický stres je podceňován.
• Pád banky Lehman Brothers je přeceňován. Fiskální odpovědnost je podceňována.
• Havárie letadel jsou přeceňovány. Rezistence na antibiotika je podceňována.

Některé vážné problémy tak nedostávají ve zprávách dostatek prostoru (například protože nejsou tolik dynamické), jelikož působí dlouhodobě. Lidé pak zkresleně posuzují jejich skutečnou závažnost. Horší se zdají události, které jsou náhlé, neočekávané a tragické, ale přesto mají jen lokální význam.

Televizní i ostatní zpravodajství nás přesvědčuje, že pokud “vím první”, znamená to úžasnou výhodu proti ostatním. V určitém smyslu mají pravdu – informace je skutečně mocná! A pokud ji dokážeme využít, má obrovskou cenu. Ale abychom takovou informaci ve zprávách našli, musíme zkonzumovat i několik stovek naprosto zbytečných sdělení. Stojí ten čas za to? Rolf Dobelli věří, že bez tohoto typu “aktuálního, spekulativního a útržky krmícího” zpravodajství by na světě ubylo nervozity, přibylo koncentrace i lepších nápadů. “Jako se dlouho nevědělo, že přebytek cukru škodí našemu tělu, přebytek zpráv škodí naší mysli,” dodává Dobelli. Možná je načase podstoupit zpravodajskou dietu, co říkáte…?

Inspirováno článkem Adama Šebesty “Škodí zprávy zdraví?”.