Osoby, které si k sobě vybíráme, napoví o našem charakteru. Nejbližší přátelé, partner/ka, rodina… zkrátka ti, se kterými trávíme nejvíce času. Může se jednat i o jedince/party, se kterými jsme v kontaktu na dálku (prostřednictvím zpráv, telefonních hovorů, videí, dokonce i knih, myšlenek). Stejně jako prostředí pomáhá definovat konstrukci a vlastnosti živočichů a rostlin v něm nacházejících.
Každý k sobě hledáme základní dva typy lidí, kteří dotvářejí náš obraz:
- Bytosti na stejné vlně – přináší souznění, podporu, absolutní pochopení (až empatii), stabilitu, spolehlivost. S nimi trávíme více času – intenzivnější spojení (i když může být na dálku). Označujeme je za opravdové přátele nebo vzory.
- Bytosti kontrastní – vzájemně se trénujeme v toleranci, seznamujeme se s existencí jiných pohledů, zkoušíme/ověřujeme pevnost našich vlastních postojů, rozhodnutí, stejně tak i jejich (my zkoušíme změnit je, oni nás). S nimi trávíme méně času – příležitostně, nárazově. Často je klasifikujeme jako kamarády.
Chceme-li vypátrat něco o určité osobě prostřednictvím přátel, musíme umět určit, o jaké vztahy jde, zda o typ číslo 1, nebo 2. Což není snadné na první pohled rozeznat, neboť i souznící (1) mají něco, čím kontrastují. Vypovídající je váha: jestli počet (pro nás) zásadních hodnot kontrastních (jiné/protichůdné názory) převažuje nad shodnými, můžeme zařadit do skupiny 2. Naopak převažující počet zásadních hodnot souhlasných řadíme do skupiny 1.
Pak už následuje snadná dedukce, která může odhalit třeba i tajemství.
Kamarád neprozradí kamarádovo tajemství (chodí každou neděli hrát poker a své ženě tvrdí, že chodí do kostela), ale snadno se prořekne, že on nechodí do kostela, že nikdo z jeho přátel není tak věřící, aby navštěvoval pravidelně kostel, že on miluje poker… a tráví neděle se svými nejlepšími přáteli. A hle! Do nich spadá i ženin manžel (typ 1).
Podle přátel/kamarádů a podle vztahů s nimi poznáme mnohé. Nikdo totiž dobrovolně netráví svůj (volný) čas s někým, kdo ho irituje, s kým nesouhlasí, kdo ho pobuřuje, koho nerespektuje. Kontrastní bytosti (2) nesmí být konfliktní (ale mohou vyvolat diskuzi, jiskru, dát „brouka do hlavy“).
Jestliže se z nich stanou souznící (1), nesmí to být kvůli nátlaku, kterým nás změnily – pak by se totiž nejednalo vůbec o přátele/kamarády, ale o manipulátory, falešníky, nebo členy sekty. V zásadě lze říci, že kontrastní kamarády máme právě kvůli přesné míře kontrastu, který je snesitelný a zajímavý. Pokud by přerostl v nátlak na změnu, zničí vztah. Pakliže by se vyvinul v soulad obou stran, může „postoupit“ do 1.
„Hloupost nepřátel mi nikdy tak neuškodila, jako hloupost přátel.“
George Bernard Shaw
Jak mohou kontrasty fungovat?
Pan A je nekuřák, nesnáší i pasivní kouření, pan B – jeho kamarád, je silný kuřák. Je možné, že pan A říká pravdu o tom, že se kouření absolutně vyhýbá a kouř vidí maximálně v mediích?
Ať už se jedná o typ přátelství 1/2, lze to (u 2 snáze – méně společného času, větší odstup). Schůzky probíhají v nekuřáckém prostoru, kde kuřák vydrží bez problému chvilku bez cigarety. Odskočí-li si, nekuřák trpělivě počká. Nejde o časté nebo celodenní schůzky, tudíž životní styl ani jednoho nemusí být narušen.
Z vnějšího pohledu spolu mohou být i v aktivnějším kontaktu, například přes email, kde pan A posílá panu B obrázky, videa plus studie o škodlivosti kouření. Pan B oponuje filmovou elegancí a klidem, který mu jeho zlozvyk* dodává. Nebo jsou v aktivním spojení přes telefon, kde spolu rozebírají politickou situaci, praktiky šetrného rybolovu… Zásadní je tzv. pevnost v kramflecích, aby si každý zachoval svou integritu, druhého neurazil (jen svůj postoj vyjádřil, stál si za ním) a aby bylo udrženo SPOLEČNÉ (i v typu 2 musí být něco společné).
Můžeme mít špatný vztah s perfektním člověkem (zkazíme se navzájem, on nás, nebo my jeho), dobrý vztah s neperfektním člověkem (pomáháme mu/si) a samozřejmě i špatný s neperfektním (žádný vztah) a dobrý s perfektním (dokonalý vztah). Při poznávání lidí proto nemiřme pouze na člověka – co dělá on sám, ale také na jeho jednání s jinými – co dělá vůči ostatním, zejména blízkým (respektuje, toleruje, ctí, nemanipuluje, nekazí…?)
Pátrací manuál:
- S kým se dotyčný/á přátelí?
- Jaký mají vztah?
- Kolik času spolu tráví?
- Jaké mají společné zájmy – co spolu dělají?
- Jaké mají společní názory – v čem spolu souhlasí, v čem se podporují?
- Co jednoho na druhém imponuje, motivuje?
- V čem kontrastují, jak to řeší?
Ve většině případů hledáme ty, kteří nám připomínají nás (i v partnerství). Totéž platí, pro naše přátele a jejich přátele. Nemůžeme na tom vynášet soudy, ale můžeme díky tomu dospět k hlubšímu poznání, poodhalení povahy, směru. Co sami na sobě máme rádi, to chceme i po druhém.
Často žádáme i přidanou hodnotu – aby měl něco, co my nemáme, ale chceme (tím vzájemně rosteme, zlepšujeme se). Jelikož lidé nejsou na zakázku, mají i nějaká ta mínus, kterými s námi kontrastují. Ve funkčních vztazích (přátelských i partnerských) představují ale maličkosti, které neuberou na lásce a obdivu, který k sobě vzájemně chováme.
Dívejme se, ke komu naši (budoucí) blízcí vzhlíží, co je formuje, s kým si notují. Zkoumejme, jaké měli/mají vztahy, protože nasměrují k tomu, jaké vztahy budou mít (s námi). Budeme tak moci o něco více predikovat budoucnost a posoudit, zda chceme být její součástí, jít po takové cestě.
„Měj své sousedy rád, ale sám vybírej své sousedství.“
Louise Lester
