O agresivitě a agresorech 2. díl

Druhá část o agresivitě. Kdo se nejčastěji nechává týrat, co agresivitu zhoršuje, co dělat a kdy může být jistá míra agrese pozitivní, neškodná?

Kdo se nechává týrat? Ten, kdo:
  • má pocit, že si to zaslouží (provedl něco špatného, dělá něco, zač se nemá rád, tak přijímá „trest“)
  • má dojem, že je to normální (nejčeštěji kvůli vzoru v rodině, v okolí)
  • podléhá, spolu s útočníkem, drogám či alkoholu (většinou si následnou scénu nepamatuje nebo zkreslí… vinu přičte –pouze- alkoholu, drogám)
  • má pocit, že „nic lepšího nesežene“ a „nikoho jiného by neměl“ – strach ze samoty
  • chce druhého změnit – samaritánská vize, pokus být hrdinou, psychologem, léčitelem i za cenu vlastního ohrožení – Nelze dlouhodobě, nejsou-li zdárné výsledky, je namístě odborná pomoc!
  • chvilkově ten, kdo druhého má rád/miluje. Pokud si je ale zároveň vědom sám sebe a reálné situace, odchází – ačkoli miluje stále – dálkově – z bezpečné vzdálenosti – udržuje distanc. Pomáhá tak, aniž by ohrozil sám sebe plus své blízké (většinou deleguje léčbu jedince k psychologovi, psychiatrovi).

„Čím větší tyran, tím větší slaboch.“
Ladislav Klíma

Agresoři svou neschopnost vyrovnat se s problémy (svými/společnými) překrývají násilným jednáním. Ukazují povrchovou sílu, aby nemuseli ukázat své nitro: něžnost, slabost, strach. Touto maskou časem ztrácí sami sebe i své blízké. Mějme na paměti, že vyrovnaný člověk nesráží, ale naopak pozvedá. Spory nezpůsobuje, ale urovnává.

Stejně jako věrnost nepoznáme, když jsme s partnerem sami, tak nepoznáme agresora ve stavu, kdy je vše jak si přeje. Dokonce nevěru mnohdy nepoznáme ani v davu, jsme-li vedle partnera a „hlídáme“, resp. on se hlídá kvůli nám. Nejlépe to poznáme, když ho samotného pustíme do jámy lvové… Tentýž způsobem nejlépe poznáme agresora – když je vystaven stresové situaci (strach, hlad, žízeň, únava, konflikt…) a má pocit že může „že jej nikdo nevidí“. Neostýchejme se proto optat přátel, rodiny, ex, v případě nutnosti požádat o lékařskou zprávu, společnou konzultaci u terapeuta, výpis z trestního rejstříku…

Co agresivitu zhoršuje?
  • Hluk
  • Teplo
  • Alkohol, drogy
  • Davy
  • Stísněné prostory
  • Stres, únava, fyzické nepohodlí
  • Špatné vzory/ikony, nevhodné prostředí, násilná tématika v literatuře, filmu, hrách…
  • Nízká hladina cukru v krvi
  • Nízký krevní tlak, nízká tepová frekvence [1]
  • Taktéž se hovoří o hormonální nerovnováze, vysoké dávce testosteronu, dopaminu…

Agresivita se může projevovat i proti sobě: sebepoškozování, sebevražda…

Obecně jsou muži fyzicky agresivnější než ženy. Vypovídá o tom kupříkladu poměr mužských a ženských vrahů, jenž ve studii byl 10:1. [2]

Příznaky provázející agresivitu: úzkost, podrážděnost, zmatenost, zapomínání – poruchy paměti, nesoustředěnost, problémy s mluvením i psaním, deprese, halucinace, poruchy spánku…

Agresivita může také souviset s onemocněním, např. s poruchou osobnosti, schizofrenií, nebo se (re)aktivovat po úrazech hlavy…

Co dělat?
  • Rozpoznat příznaky
  • Otevřeně a upřímně komunikovat, seznámit druhého se svými pocity, jasné: NE, DOST, asertivní jednání…
  • Pokusit se najít jádro nevyrovnanosti, důvod agrese
  • Tlumit – vyléčit
  • Vyhledat odbornou pomoc
  • Od nevyléčitelného agresora (opakující, nezlepšující se krize) odejít.
    Nelze vyhrát boj, který není náš, který se nás netýká, v němž nemáme kompetence.

„Vždy tu byli tyrani a vrazi, a někdy se zdáli být nepřemožitelní, ale nakonec musí vždy padnout. Pamatuj na to. Vždy.“
Mahátma Gándhí

Zajímavostí je, že boj s „nezdravou“ agresivitou nemusí souviset, jde-li o sport. Kupříkladu v boxu se preferují a vítězí klidné, vyrovnané typy, které se většinou v osobním životě sporům verbálním i fyzickým vyhýbají. Jistou dávku agrese mají v ringu, aby vyvinuli dostatečnou sílu, ale zároveň udržují klidnou až mírumilovnou mysl, aby neztratili duševní rovnováhu na úkor boje/výhry či vztahu se soupeřem (na konci by si měli přátelsky podat ruce). Ve sportu nalézáme tedy i „pozitivní“ agresivitu, ve zdravé míře, bez nenávisti, bez cíleného ohrožení života druhých, pouze za účelem umění a fyzického vývoje.

Pro správné ovládnutí těla potřebujeme ovládnout nejprve svou mysl.

1. http://web.a.ebscohost.com
2. http://public.psych.iastate.edu

Kontakty, kde hledat pomoc:
http://rosa-os.cz/informace-pro-zeny/dulezite-kontakty/
http://www.persefona.cz/kde-hledat-pomoc-domaci-nasili


 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme