5 lekcí malého učitele aneb naslouchejte občas i dětem

0
435

Někteří lidé do našeho života přijdou a zase odejdou. A pak se objeví někdo, s kým strávíme jen pár minut a v našem srdci zůstanou už navždy. Měla jsem tu možnost poznat malého-velkého učitele, který mě ovlivnil víc, než si možná sám uvědomoval. Jak by taky mohl, vždyť mu bylo teprve pět let.mom-1312755_1280

Štěpánek, jak je malý vzrůstem, tak je velký duchem. Energii má na rozdávání a šíří ji kolem sebe tak, že v jeho přítomnosti zkrátka nemůžete mít špatnou náladu. Na první pohled nepřehlédnete jeho šibalské oči doplněné lehce šibalským úsměvem.

Ve chvíli, kdy mě uviděl na zahradě, neváhal, okamžitě za mnou přiběhl a přivítal mě slovy: „Ahoooj, já jsem Štěpán, a ty? Koukám, že natíráš plot, tak tu budu s tebou, děda totiž říká, že taková práce člověka samotného nikdy nebaví.“ Aniž bych stačila cokoli říct, sedl si naproti mě. A tak vlastně začalo naše povídání, o všem.

Když jsme pak šli každý svou cestou, pomyslela jsem si jednu věc: „Proč si nechat jeho slova jen pro sebe?“ A proto vám skrze Dreamlife přináším úryvky z našeho rozhovoru. Myslím, že nemá cenu je tady jakkoli rozebírat, to nechám čistě na vás a vaší fantazii. Stačí si je jen přečíst a možná na chvíli se nad těmi slovy zamyslet.

Myslete pozitivně
„O víkendu jsem byl u kamaráda, hráli jsme si na indiány, koupali se v bazénu a ….“ Pokračoval ještě hodně dlouho, když skončil dodala jsem: „Tak to jsi měl skvělý den.“ Jeho odpověď: „To ano, já takové skvělé dny budu mít až do smrti.“

Uvědomte si, že žijeme v dostatku a buďte za to vděční
Chvílemi odběhl se slovy, že má tajnou misi proti padouchům, ale tentokrát, když se přiřítil to neustál a praštil s sebou rovnou o zem. „No, teď budeš mít špinavý kalhoty a nebudeš mít co na sebe.“ Usmál se a odpověděl: „To ne, já jsem bohatý na oblečení.“

Dělejte to, co vás baví
Vyprávěl mi o všem možném, čím bude, jak zachrání svět a nemohla jsem se nezkusit zeptat : „A co bys nechtěl dělat?“ „Nerad uklízím, takže uklízeče.“ Pokračovala jsem: „A co když to nevyjde, co když budeš muset být nakonec uklízeč?“ Začal se smát a dodal: „To ne, přece nebudu dělat něco co mě nebaví.“

Smějte se celým tělem
„Zvláštně se směješ.“ jeho poznatek mě zarazil: „Ano, a proč myslíš?“ „No protože máš smutné oči.“ A pak mi řekl už nevím co, až jsem se začala opravdu smát a hned podotkl: „Vidíš, teď se směješ i srdcem.“

Dělejte věci tak, jak je cítíte
„Už musím jít, tady máš,“ a podal mi kytičku udělanou ze sedmikrásek. „A tuhle si dej do vlasů, bude ti to ještě víc slušet.“ Vzala jsem si ji z jeho drobounkých rukou a zeptala se: „Dáváš každé slečně takhle kytku?“ „Když to tak cítím, tak proč ji nedat klidně každé, kterou potkám. Kytky přece dělají radost.“

„Neposlouchej ho, je to přece dítě,“ by se někdy dalo nahradit: „Neposlouchej ho, je přece dospělý.“ Protože právě od dětí bychom se měli tolikrát učit. Žádný sen pro ně není dost velký, dělají věci, tak jak je cítí, ale hlavně žijí přítomným okamžikem a vychutnávají si ho plnými doušky.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here