Jan Sláma: Podnikatelem od svých 12 let, jak žije svůj DreamLife?

Jméno Jan Sláma​ dnes určitě neslyšíte naposled. Dnes osmnáctiletý kluk, který podniká od 12 let, v 16 se nechal zplnoletnit, v 17 rozjel úspěšnou neziskovku proti šikaně, založil startup, získal milionovou investici, a byl vyhlášen Nejaktivnějším středoškolákem ČR. Honza toho už zažil dost. Pojďme ale přeskočit jeho začátky a vrhněme se rovnou na jeho aktuální DreamLife!

Čau Honzo, na úvod se zeptám, kde zrovna jsi a co máš dneska v plánu?

Aktuálně jsem v centru San Francisca, kde jsme s kolegyní před chvílí vyzpovídali bývalého poradce Steva Jobse. Za 2 hoďky nás čeká schůzka v Remindu, což je startup provozující svou komunikační aplikaci na 90 % amerických škol. Následuje setkání se CEO českých GoodDat Romanem Staňkem, a pak valíme do San Matea, kde je oficiálně-neoficiální centrála našeho statrtupu FaceUp.com. Tam budeme pracovat tak do dvanácti, vyspíme se, a zítra chceme navštívit několik středních škol v okolí. Ukazujeme jim naši platformu, která může zachránit životy spoustě studentů.

Neměl bys teď místo amerických škol chodit do té tvé v Brně? Je ti tuším 18…

Toť otázka. Býval jsem hodně dobrý student. Víceleté gymnázium, jedničky, dvojky. Touha se neustále posouvat vpřed se mi ale kříží se střední, která mi tempo spíš zpomaluje. U nás na Vídeňské mi sice vycházejí dost vstříc, a hrozně si jejich ochoty vážím, i tak se ale řídí 11 lidí a snaží proniknout na absolutně neznámý trh docela blbě, když zítra píšeš test z matiky. Držím se tedy svých cílů, a škola musela jít na vedlejší kolej.

Jaké ty cíle vlastně jsou? Peníze? Sláva?

To spíš ne. Vyplácím si míň, než kdybych prodával párky v rohlíku. Baví mě se posouvat, neustále se o něco snažit a přinášet pozitivní hodnoty. Jasně, Tesla model S i 20 000 sledujících na instagramu může být fajn, ale já jsem stejně raději, když někomu pomůžu, nakopnu ho, posunu, či alespoň podpořím. Ze všech svých projektů mám nejraději neziskovku Nenech to být, která reálně pomáhá spoustě dětem napříč ČR. Mým vysněným zaměstnavatelem je Člověk v tísni. Chci ale zkusit i McDonald’s.

Teď ale zaměstnavatele nehledáš, naopak jím jsi. Jak funguje firemní kultura ve firmě, kde má CEO sotva řidičák?

Já ani řidičák nemám. Zamiloval jsem si elektrickou koloběžku a následně i longboard. Je sranda jezdit 40 km/h pár centimetrů nad zemí. Firemní kulturu máme hrozně fajn. Je nás zatím pár. V Brněnské kanceláři 9 studentů, designer s copywriterem jsou z Prahy, a k tomu nám pomáhá náš investor. Z kolegů se stali brzo kamarádi, kteří táhnou za jeden provaz. Místo klasických team buildingů jdeme třeba do klubu, a obecně mám pocit, že se všichni do kanceláře fakt těší.

Jak tě vlastně napadlo založit neziskovku? V médiích jsi vždy vystupoval jako “mladý podnikatel”, tak toto bylo trochu odbočení stranou, ne?

Občas je fajn něco udělat “jen tak”. Bez touhy po zisku, čistě pro dělání světa lepším. Zajímám se dost o budhismus a dělání dobra pro mě má hodnotu. Stálo to celý tým dost energie, času i peněz, ale pokud to pomohlo alespoň jednomu dítěti změnit život, stojí ta snaha za to. Někdy si víc než podnikatel přijdu jako podnikavec. Taková kombinace inovátora, snílka a leadera.

Když jsme u médií, jak jsi nesl náhlý zájem? Po spuštění “Nenech to být” jsi byl snad všude.

Byl to pro mě trochu šok. Dal jsem i 5 rozhovorů denně, a myslím, že mi letělo ego prudce do oblak. Nejsem na to období moc hrdý. Pak mě ještě vyhlásili Nejaktivnějším středoškolákem roku, a já si připadal na vrcholu. Pár přátel mě ale upozornilo, že to přeháním. Od té doby jsem se hodně změnil. Stále se snažím mít zdravé sebevědomí, ale čím dál častěji se mi stává, že mě lidé chválí za mou skromnost. To mi dělá fakt radost.

V té době jsi dost vystupoval s tehdejší ministryní Kateřinou Valachovou. Angažuješ se v politice nějak víc?

Politika mě baví a snažím se na ní být trochu napojen. Katka není jediný politik, se kterým jsem někdy zašel na kafe či oběd. Zatím mě ale nikdo do týmu nezískal.

Jsi asi první startupista v ČR, kterému se povedlo  získat investici ještě před 18. narozeninami. Navíc od takto známého investora. Jak to probíhalo?

Já to vůbec nechápu, ale s komunikací s investory jsem nikdy neměl problém. Čas od času dostávám i nabídky,  aniž bych někoho hledal. Jirku Hlavenku jsem vždy vnímal jako číslo jedna na české scéně. Byl mi velmi sympatický svými názory i hodnotami. Párkrát jsme zašli na kafe a sedli si. I Jirka pak říkal, že vlastně neinvestuje do nápadu, ale do mě. Cítil, že jsem ochotný makat od rána do noci a mám plán, jak změnit svět. Zda to bude už teď s FaceUpem, to nebylo podstatné. Chci udělat něco velkého, a to na něj asi udělalo dojem.

Aktuálně jsi v oblasti San Francisca, v tzv. Silicon Valley. Můžeš místní prostřední srovnat s tím českým?

Ve Valley je všechno “amazing”. Ať už vymyslíte sebevětší kravinu, každý vám ji chválí a podporuje vás v její realizaci. Mám pocit, že CEO nějakého nadějného startupu tam je každý druhý. Většina jich časem skončí, ale v těch milionech nápadů se musí najít nějaký, který ovládne internet. Ta podpora je hodně zásadní. Na druhou stranu, musíte počítat s tím, že lidi obvykle nejsou upřímní. Dokud nemáte podepsanou smlouvu, na ničem jste se nedohodli.

Jak se vlastně vzděláváš? Čistě metodou pokus/omyl?

Obvykle ano. Vím toho ještě šíleně málo a vždy se budu mít, co učit. Nejraději se ale učím od mentorů. Lidí, kteří toho už prožili mnohem víc, než já. Největšími “mentory” pro mě vždy byli rodiče, teď pochopitelně taky Jirka Hlavenka. Dlouho mi radil Honza Muhlfeit a silné stopy na mém uvažování zanechává i Kuba Nešetřil. Mockrát mi ale poradil i Hubert Palan, Pavlína Louženská, Lubo Smid a desítky dalších.

To jsou docela známá jména. Snažíš se být v kontaktu s významnými lidmi? Snažím se být v kontaktu s fajn lidmi. Kdo je jak významný bych neřešil. Chodím na hodně akcí a užívám si networking. Při něm poznám strašnou spoustu skvělých lidí, kteří se točí nejen ve světě startupů, ale i showbusinessu či třeba sportu. Je tedy pravda, že lidí, co něco dokázali, znám trochu víc, než by se u osmnáctiletého kluka očekávalo. Myslím, že kontakty jsou dost důležité. Na druhou stranu, raději se budu bavit s laskavou prodavačkou v Lidlu, než povýšeným managerem nějaké nadnárodní korporace.

Existuje nějaká komunita mladých podnikatelů v tvém věku? Nebo svět startupů ovládají stále lidé kolem třiceti let?

Pár fajn lidí se na téhle scéně určitě pohybuje. Obvykle se všichni točí kolem internetu, ale jsou i výjimky. Třeba takový Luky Joukal staví elektrické longboary a Vašek Staňěk má vlastní značku bot. Oběma je cca 20. Na instagramu nejznámější česká programátorka Verča Zelinková teď maturuje. Vtipné je, že nás často spojuje odpor k pravidlům, špatné známky, a jakási ujetost. Nikdo nejde na vysokou a často nesnáší obleky.

Můžeš dát nějakou radu i dalším lidem, kteří chtějí v takto nízkém věku uspět? Neberte se tak vážně. Jste na střední, měli byste se bavit a užívat vše, co děláte. Pokud je mezi tím práce, jedině dobře. Nemakám 12 hodin denně proto, abych byl úspěšný. Makám, protože mě to baví. Nehroutím se z neúspěchů, protože mám sám ze sebe srandu. Člověk si hlavně nesmí na nikoho hrát. Buďte sami sebou, snažte se myslet pozitivně, problémům se zasmát, a hlavně se nesoustřeďte na nějaké konkrétní cíle. Raději si užívejte tu cestu k nim.

Co ti podnikání na střední bere, a co naopak dává?

Bere třeba tu střední. Se školou jsem na tom hodně špatně. Bere mi čas, spánek, a jakousi vnitřní pohodu. Jsem často ve stresu a snad každý, kdo něco v tomhle věku dělá, občas propadá do lehčích depresí. Naopak mi dává svobodu a možnost se realizovat, jako v umění. Získávám spoustu zážitků, zkušeností a hodně se toho naučím. Poznávám řadu originálních  lidí, kteří se nebojí  riskovat. Vše má své pro a proti. Ta zodpovědnost a stres není pro každého. Pokud je ale člověk schopen něco obětovat, určitě to stojí za to.

Jaké jsou teď tvoje plány na následující měsíce či roky?

Hodně jsem se nadchnul do FaceUpu. Už na tom děláme 10 měsíců a hafo mě to naplňuje. Plánem už dávno není vytvořit nějakou aplikaci proti šikaně. Spíš chci pochopit trh. Víme, že nabízí obrovské možnosti. Rád bych na poli bezpečí a mentálního zdraví studentů postavil globální společnost, která bude nejen vydělávat hodně peněz, ale taky reálně pomáhat. Aktuálně zkoušíme reakce trhu na náš druhý produkt, aplikaci FaceUp.com. Zatím jsou dost pozitivní, ale jde to ztuha. Do konce školního roku bych rád nabral prvních pár desítek amerických škol a přesně zanalyzoval jejich reakce. Bude to ještě hodně dlouhá cesta. Plánujeme velké věci, ale tím se zaobírat nechci. Vždy se snažím soustředit na následující krok. Až ho uděláme, můžeme rozvádět, co dál.

Tip na závěr: Pokud byste chtěli tyhle Honzovy kroky sledovat, doporučujeme jeho stories na isntargramu @slamajan


 

Tags: , , , , , , ,

O autorovi: Martin Olejník

 

 

Další články v kategorii Podnikání

 

Buď první a přidej komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 

 
 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme